Informacie o KLDR

Pláč milionů lidí nelze vynutit ani násilím, ani hrozbami

2012-01-18T11:59:00.000-08:00

Úmrtí jednoho z nejvýznamnějších současných státníků a vládců na světě, soudruha Kim Čong-ila, bylo velmi pečlivě využito buržoazní, antikomunistickou propagandou po celém světě. V novinách a na internetových severech jsme mohli číst zaujaté, antikomunistické články s nadpisy Tyran a diktátor zemřel, Lidé v KLDR jsou nuceni držet státní smutek atd. V souvislosti s Kimovou smrtí totiž média nemohla utajit obrovský pláč a smutek korejských pracujících. Ihned byl však pláč korejských občanů označen za vynucený tamějším „komunistickým režimem".

Pokud si však rozumně uvažující člověk pozorně prohlédne záběry a fotografie z období státního smutku v KLDR a hlavně z pohřbu Kim Čong-ila, pochopí, že pláč Korejců rozhodně nebyl a ani nemohl být ničím vynucen, že byl zcela upřímný a vycházel z jejich lásky k socialistickému režimu a k Velkému vůdci Kim Čong-ilovi. Naopak státní smutek v ČR kvůli úmrtí exprezidenta a nepřítele lidu Václava Havla byl daleko více pracujícím vnucován sdělovacími prostředky. Několik dní nemohli pracující číst na internetu a v novinách, poslouchat v rádiu a vidět v televizi nic jiného nežli Václava Havla. Nyní máme možnost porovnat pohřeb Václava Havla s pohřbem Kim Čong-ila. Zatímco na pohřeb „demokrata a lidumila" Václava Havla dorazila buržoazní vrchnost z celého světa, na pohřeb „diktátora a tyrana" Kim Čong-ila dorazily tisíce pracujících se slzami v očích a s bolestí v srdci. Pro Havla v ČR nikdo tolik neplakal jako pro Kima v KLDR. Už jen z toho vyplývá, že Kim Čong-il asi nebyl žádný „krvavý diktátor", když obyvatelé KLDR se s jeho smrtí nemohli vyrovnat. A i kdyby buržoazie tisíckrát opakovala, že smutek v KLDR byl vynucený, tak lže.

Pláč milionů Korejců nelze ničím vynutit. Korejci navíc měli důvody si Kim Čong-ila vážit. Kim Čong-il stál v čele KLDR ve velmi těžkých dobách, v dobách, kdy se KLDR musela obejít bez pomoci již neexistujícího Sovětského svazu, v dobách, kdy KLDR čelila hladomoru. Kim Čong-il však dokázal s pomocí obrovského úsilí pracujících vyvést KLDR z těžkých ekonomických a hospodářských problémů. Dnes, ač v KLDR není blahobyt, staví se zde mnoho nových, moderních budov, které jsou srovnatelné s budovami v USA. Kim Čong-il dokázal za své vlády obhájit KLDR před americkým imperialismem. Proto pro něj Korejci plakali, proto jeho smrt nesli velmi těžko. Kim Čong-il totiž pro KLDR udělal mnoho, Václav Havel pro Československo neudělal pozitivního nic.
Text může být vždy lživý, protože nepřináší očividný důkaz svého tvrzení. Ale fotografie nikdy neumějí lhát. Proto zde publikujeme alespoň některé fotky z pohřbu velkého soudruha Kim Čong-ila, které dokazují, že pláč Korejců byl upřímný a že vycházel z obrovské lásky k tomu, kdo se nebál vzdorovat nejmocnější zemi na světě - Spojeným státům.

Petr Kračmar

Filipem utajovaný text kondolence KLDR zločinem?

2012-01-18T11:52:00.000-08:00

Už několik týdnů české lžisdělovací prostředky povykují nad tím, že předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip kondoloval Korejské lidově demokratické republice k úmrtí jejího nejvyššího stranického a státního činitele Kim Čong Ila. Je podivuhodné, že této skutečnosti věnují tolik prostoru, ale zřejmě musí plnit plán podílu antikomunistické propagandy, zadaný majiteli těchto „nezávislých“ médií – imperialistickou buržoazií, plutokracií. Kromě toho všední, nudné zprávy o vraždách, sebevraždách, loupežích, znásilněních, zdražování, propouštění, zavírání škol a nemocnic a o milostných avantýrách „celebrit" je třeba proložit také něčím zajímavým…

      Nechci se Vojtěcha Filipa zastávat z nějakých sympatií k němu a jeho politice, neboť v jeho působení v čele KSČM vidím převahu negativ a sám Filip nese neustálým ustupováním před antikomunistickým náporem vinu na permanentně se zostřující perzekuci radikální, protisystémové levice (skutečné či domnělé), jíž je pak vystaven i on sám. Ohledně postupu v případě úmrtí Kim Čong Ila se však Vojtěcha Filipa zastat musím. Mělo by být zcela samozřejmé, že nejvyšší představitel jedné komunistické strany vyjádří soustrast jiné komunistické straně ke ztrátě jejího nejvyššího představitele, bez ohledu na to, jestli jsou tyto strany spolu ideově úplně zajedno nebo ne. A jestliže KLDR vyjádřila České republice soustrast k úmrtí jejího bývalého prezidenta Havla, pak by měli čeští státníci projevit alespoň trochu slušnosti (nebo, pokud je slovo „slušnost“ uráží, alespoň tedy seriózního diplomatického jednání) a KLDR za kondolenci poděkovat a vyjádřit jí soustrast rovněž, alespoň jednou větou. I v tomto případě je patrný rozdíl mezi údajně agresivní zahraniční politikou KLDR a skutečně agresivní zahraniční politikou ČR – zatímco Korea kondolovala k úmrtí Havla, netajícího se svou nenávistí ke KLDR, ČR kondolovat k úmrtí Kim Čong Ila, jenž nikdy nepřátelství k ČR neprojevil a nehlásal, odmítla a ještě pronásleduje V. Filipa, který tak učinil.
      Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se tedy zabývá tím, že předseda KSČM vyjádřil soustrast k úmrtí nejvyššího představitele mezinárodně uznávaného státu, člena OSN, s nímž má ČR diplomatické styky. Pokud by byla ČR s KLDR ve válečném stavu, pak by mohla považovat takové Filipovo vyjádření za vlastizradu, ale za současné situace je zcela absurdní jej kriminalizovat.
      Jak je ale pro V. Filipa příznačné, nedokáže se za svůj čin jednoznačně a zásadově postavit a opět se snaží „neprovokovat“, takže ve zprávě serveru novinky.cz ze 14. ledna jsme si mohli přečíst: „,Novinářský posun jak na korejské, tak české straně je značný proti tomu mému textu. Kopii mé kondolence jsem předal,´ doplnil Filip. Text, který šéf komunistů zpochybnil, vypustila do světa severokorejská státní tisková agentura KCNA. Filip ale nechce text kondolence zveřejnit. Právu řekl, že pokud by tak učinil, byl právě tím, kdo kondolenci vypustil do světa. To by mu mohlo zkomplikovat situaci ve prošetřování. Předseda KSČM v této souvislosti odkázal na to, že kondolence byla předána ,interně´, tedy diplomatickou cestou.“
      Domnívám se, že V. Filip by se neměl stydět za to, co Korejcům napsal a měl by to zveřejnit a objasnit. Což mu ovšem sice může dělat potíže, pokud o Kim Čong Ilovi napsal něco, co si vůbec nemyslí, ale na druhou stranu, jistě by to nebylo poprvé, kdy Filip obhajuje něco, o čem vůbec není přesvědčen… Pokud by KSČM byla skutečnou komunistickou stranou hodnou toho jména, kondolenci by zveřejnila, a to okamžitě po jejím odeslání. Přinejmenším členové strany mají právo její obsah znát, vždyť byla odeslána i jejich jménem! Přesto jim ji Filip zatajil a ještě se tím chlubí buržoazním médiím!
      Dodávám, že např. podle serveru tn.nova.cz zněl text odeslaný Kim Čong Unovi do KLDR a zveřejněný Ústřední korejskou tiskovou agenturou (KCNA) takto:
      „Vážený soudruhu, se zármutkem v srdci jsem přijal smutné zprávy, že Kim Čong-il, velký vůdce Vaší země, zemřel. Velmi jsme si vážili Kim Čong-ila, jenž se obětoval, aby přinesl blaho korejskému lidu, zajistil bezpečnost KLDR a dosáhl mírového sjednocení Koreje. Komunistická strana Čech a Moravy pevně věří, že Korejská strana práce překoná nynější smutek a nadále povede hrdinný boj korejského lidu za obranu socialismu ve Vaší krásné zemi. Přijměte, prosím, můj soudružský pozdrav.“
      A tak zatímco občané KLDR nedostatečně brečící na pietních shromážděních za Kim Čong Ila jsou posíláni do koncentračních táborů - tedy alespoň dle „věrohodných informací“ TV Nova…, v ČR jsou pronásledovány projevy sympatií ke KLDR a narušování posledního Havlova absurdního dramatu.
      Pokud v ČR ještě stále je buržoazní demokracie a nikoli fašismus, není možné Filipův text považovat za trestný čin. Věřme, že platí-li opak a Filip odsouzen bude, bude mu za polehčující okolnost přiznána účast na tryzně za zesnulého Václava Havla v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a podíl na štvanici proti těm, kdož smutek z Havlovy smrti projevovat odmítli, protože ho necítí.
      Jako pomyslnou tečku za mediálním rozruchem kolem prosincového úmrtí Václava Havla a Kim Čong Ila dodávám informaci z Lidových novin ze 14. 1. o tom, že někteří numismatičtí „experti“ vyzvali Českou národní banku, aby zvážila zavedení bankovky v hodnotě 10000,- Kč s podobiznou Václava Havla. Výhodou této bankovky by bezesporu bylo, že by ji používali pouze Havlovi obdivovatelé, zatímco velká část jeho odpůrců nebo osob k němu netečných by se s ní prakticky nesetkala, pokud by tedy celý svůj měsíční příjem nedostala v podobě jedné bankovky...

Josef Rázný

O „nevypočítateľnosti a fanatickosti“ KĽDR

2012-01-04T11:51:00.000-08:00

„Svet nevie, čo má očakávať od fanatickej KĽDR“, „Nevieme kedy sa rozhodne zaútočiť, alebo ostreľovať nejaký juhokórejský ostrov“, „KĽDR je krajina osi zla, ktorá predstavuje hrozbu pre svet“. „KĽDR si neželá znovuzjednotenie kórejského národa“. Výhradne takéto názory počúvame od politikov, ale aj „odborníkov na bezpečnosť“ a koreanistov. Takéto názory zneli aj v českých a slovenských mienkotvorných médiách v súvislosti so smrťou a pohrebom Kim Čong Ila.

Aká je teda mediálna KĽDR? Je to krajina chudobná, ktorá však len tak z nudy a pre vlastné potešenie buduje jednu z najmocnejších armád na svete a testuje jadrové zbrane, aby mohla opäť len tak pre potešenie vedúcich predstaviteľov štátu napadnúť celý svet. Keďže všetky mienkotvorné médiá ako aj zdroje a autority, na ktoré sa odvolávajú sú buržoázne a protikórejské, len málokedy môže dôjsť k objektívnemu (alebo aspoň objektívnejšiemu) výkladu veci. Vymenujme si niekoľko faktov ohľadne situácie na polostrove:

Obe kórejské republiky sú prakticky stále vo vojnovom stave a teda aj zbrojenie je obojstranné. Rakety sú na oboch stranách demilitarizovanej zóny, aj Juh má rakety namierené na Pchjongjang. Na Juhu je tiež prítomná americká armáda a bábková vláda, ktorá plní americké príkazy. Teda ak je možné odzbrojenie, tak len celého polostrova vrátane odchodu americkej armády. Noam Chomsky v knihe „Čo povieme to platí“ píše o viacerých dohodách ohľadom zbrojenia:

„V septembri 2005 došlo k veľmi významnej dohode, v ktorej sa Severná Kórea zaviazala, že úplne zastaví svoje jadrové programy. Spojené štáty mali na oplátku skoncovať s nepriateľskými gestami a hrozbami, dodať jeden ľahkovodný reaktor, ako to sľúbili už pred niekoľkými rokmi a normalizovať vzťahy so Severnou Kóreou. Ak by boli Spojené štáty splnili túto dohodu, neprišlo by k testovaniu bômb a súčasný konflikt, ktorý je na pokraji nukleárnej vojny by neexistoval.

Čo sa teda naozaj stalo v septembri 2005? Niekoľko dní po uzatvorení dohody prinútili Spojené štáty banky, aby zmrazili severokórejské aktíva. Chceli ju tak odrezať od sveta a fakticky ukončili konzorcium, ktoré sa zaoberalo diskusiou o ľahkovodnom reaktore. Dôvodom malo byť to, že Severná Kórea používala banky na ilegálne transfery falšovaných peňazí. Nuž možno. Ak sa pozriete na to, čo je vytlačené malými písmenami, napríklad opäť v dnešnom vydaní New York Times, všimnete si, že hlavná zainteresovaná banka – Banco Delta Asia povedala, že nemá žiadne dôkazy takýchto činností zo strany Severnej Kórey“.

Severná Kórea si svoju samostatnosť zachováva aj vďaka tomu, že má armádu, ktorá sa dokáže vyrovnať svojim nepriateľom. Bez armády by mohla krajina ľahko dopadnúť ako množstvo iných, v ktorých Západ robil krvavé vojenské prevraty, naposledy v Líbyi. Armádu má teda pre vlastnú obranu.

Fanatickosť Severnej Kórey je teda jednoduchá – kto sa dotkne jej územia a suverenity, pocíti jej silu. Aj ostreľovanie ostrova Jonpjong nezačalo zo svojvôle KĽDR a dlhej chvíle príslušníkov armády. Ostrov bol zasiahnutý až po tom, čo počas americko-juhokórejských vojenských provokácií tesne pri hraniciach zasiahla munícia výsostné vody KĽDR. Práve vojenské provokácie pri hraniciach, proti ktorým protestujú Kórejci na oboch stranách polostrova. môžu odštartovať nebezpečnú atómovú vojnu. Na ročné výročie ostreľovania začal juh s novými provokáciami a už stihol premeniť niekoľko ostrovov v Západnom mori na vojenskú pevnosť.

Na záver sa chcem ospravedlniť všetkým „slušným ľuďom“ za to, že som si dovolil obhajovať KĽDR.

Ďalšie podstatné texty:

Provokatéri draho zaplatia: Komentár KCNA

Americko-juhokórejskécvičenia nukleárnej vojny boli stiahnuté

USA proti KLDR: Na čí straně je pravda?

2012-01-01T14:52:00.000-08:00

Z tisku jsme se dověděli, že „Valné shromáždění OSN vyhovělo žádosti KLDR a drželo ve čtvrtek 22.12 minutu ticha za vůdce země Kim Čong-ila, který v sobotu zemřel. O něco později rozpoutal režim štvanici proti českým komunistům, jejichž předseda zaslal kondolenci ke smrti vůdce KLDR.
      Kanadský, světově proslulý levicový spisovatel a publicista Michel Chossudovský na stránkách „Global Research.ca“ k tomu napsal:
      Podle slov veterána vietnamské války Briana Willsona „Americký lid by měl zažít to, co zažívají národy přepadených zemí“.

      KLDR s populací 24 milionů většinou chudých obyvatel (1/12 občanů USA) a teritoriem jen o něco větším než je Pensylvánie patří k nejvíce démonizovaným, nejméně chápaným, totálně osočovaným národům světa.
      Většina Američanů nezná to, co je zvláště důležité při hodnocení „korejské hrozby světovému míru“, že KLDR ztratila, v důsledku amerického bombardování v Korejské válce, třetinu svého obyvatelstva. Samotné americké zdroje přiznávají, že 20% Korejců zahynulo ve třech etapách intenzivního bombardování:
      Po zničení 78 severokorejských měst a tisíců vesnic, ve kterých zahynulo nesčetné množství lidí, poznamenal generál LeMay: „V průběhu tří let bombardování bylo zabito 20% Korejců. Nyní se předpokládá, že území na sever od 38. rovnoběžky ztratilo téměř třetinu z osmi až devíti milionů obyvatel za období 37 měsíců trvající války v létech 1950 – 1953. Bezprecedentní množství zabitých jednoho národa ve válečném konfliktu dvou stran.“ (Richard Rhodes, „The General and World War III“ The New Yorker 19. 6. 1995, strana 53.)
      Pro porovnání: v době II. světové války ztratila Anglie pouze 0,94%, Francie 1,35%, Čína 1,89% a USA 0,32% obyvatelstva.
      Každá rodina ztratila v Korejské válce nejméně jednoho člena.
      Tato čísla z Korejské války by měla být porovnána i s počty zabitých občanů v Iráku. Studie (tzv. Lancet study) zpracována ve „Škole veřejného zdravotnictví Johna Hopkinse“ odhaduje, že v Iráku zahynulo v průběhu invaze 655 000 Iráčanů – civilistů. USA se nikdy neomluvily za vyvraždění 30% Korejců. Naopak, hlavním cílem americké zahraniční politiky bylo vždy démonizovat oběti americké války.
      Téměř 60 let USA prosazovaly politickou izolaci a zbídačování KLDR. Američany sponzorované sankce sehrály hlavní úlohu v destabilizaci korejského hospodářství.

KLDR je trvale prezentována jako součást „osy zla“. Proč?

      KLDR, oběť americké agrese, je představována jako válečný štváč, „darebácký stát“, země sponzorující terorismus a jako hrozba světovému míru. Tato stylizována obvinění byla vnucena do světového vědomí jako pravda a málokdo se opováží položit si otázku proč?
      Lež, jako vždy v podobných případech, nahradila pravdu. KLDR je prohlašována za hrozbu. Amerika přestala být agresorem a stala se obětí.
      Skutečným záměrem Washingtonu je zničit KLDR, znevážit její národ a zabránit sjednocení obou části Koreje.
      Ať se americký lid přestane dívat na KLDR přes politické prizma a podívá se pravdě do očí, ať vidí utrpení korejského lidu. Válečný veterán Brian Willson k tomu uvádí svá svědectví: „Každý, s kým jsem v KLDR hovořil, ztratil ve válce jednoho a více členů své rodiny. Příčinou smrti bylo nepřetržité bombardování fosforem a napalmem, které zasáhlo doslova každé místečko v zemi. Záměrně byly, na rozkaz generála Mc Arthura, který vydal na podzim 1950, bombardovány prostředky spojení, všechny prvky infrastruktury, továrny, města a vesnice. Bombardování skončilo až uzavřením příměří 27. 7. 1953. Bolestné vzpomínky stále přežívají, lidé vyjadřují svou nenávist k Americe, i když se ke mně chovali přívětivě. Přes deset milionů rodin zůstává po desetiletí trvale rozděleno.
      Dejme čtenářům na Západě jasně na vědomí, že Severní Korea byla během Korejské války totálně zničena. Hlavním architektem zločinné letecké války byl velitel „Strategického leteckého velitelství“ generál Curtis LeMay, který předtím velel bombardování Japonska.“

(Brian Willson, Korea and the Axis of Evil, Global Research, October 12, 2006)

Co čeká KLDR? Změna režimu?

      USA a NATO vedené války v období eufemisticky zvaném „poválečná éra“ způsobily smrt milionů lidí. Při tom se USA stále staví do pozice strážce demokracie, světového míru a ochránce lidských práv. V poslední době byla washingtonská mírumilovná role znovu zdůrazněna ministryní zahraničí Hillary Clintonovou ve vztahu ke KLDR u příležitosti smrti Kim Čong-ila. Ministryně vyzvala nové vedení KLDR, aby se vydalo „cestou míru“. „Hluboce nás zajímá životní úroveň severokorejského lidu, jsme v této obtížné době svými myšlenkami a modlitbami s ním.“ Uvedla. Mluvčí ministerstva zahraničí Victoria Nulandová ujasnila, že vyjádření Clintonové není kondolencí, ale signálem amerických očekávání a nadějí, vztahujících se k novému režimu, poukazujíc při tom na scénář Američany sponzorované „demokratizace“ a „změny režimu“ v rámci strategie „Odpovědnost za ochranu“ (Responsability to Protect).
      Podle Clintonové spočívá americký zájem ve zvýšení životní úrovně lidu.
      Dalo by se tomu věřit, pokud bychom zapomněli na humanitární bombardování před 60 lety.

Nešlo jen o leteckou válku

V Korejské válce postříleli američtí vojáci tisíce jihokorejských civilistů, kteří se pokoušeli uniknout před hrůzami války. Padesát let Pentagon a všechny americké vlády tuto skutečnost popíraly. Jihokorejci, kterým se podařilo přežít a usilovali o protlačení svých požadavků legální cestou, byli označováni za zrádce a severokorejské špióny. K masakru v No Gun Ri došlo v červenci 1950. Za několik desetiletí uvedla americká média: „Po provedení vyčerpávajících vyšetřování došla vyšetřující komise Pentagonu k závěru, že šlo o akci, kterou provedli nezkušení vojáci.“ Oddělení Generálního inspektorátu pozemních sil v armádní „Review“ v lednu 2001 uvedlo: „Smrt a zranění civilního obyvatelstva, kdekoli k ním dojde, jsou výsledkem nešťastné náhody, jako průvodního jevu války, a nikoli záměrného vraždění…Vojáci nedostali rozkaz k útoku a vraždění civilních utečenců v blízkosti No Gun Ri.“
Počátkem června 2006, kdy Pentagon začal vyšetřovat vraždění v irácké Hadíse, vyšel na světlo dokument, který nejen odkrývá pravdu o masakru Korejců, ale potvrzuje i skutečnost, že šlo o oficiální akci americké válečné politiky. V den masakru 25. 7. 1950 zaslal americký velvyslanec v Jižní Koreji dopis, adresovaný tehdejšímu náměstkovi ministra zahraničí USA Deanu Ruskovi, ve kterém ho informuje o rozhodnutí velení amerického velení v Koreji likvidovat jihokorejské utečence, pokud se přiblíží k americkým pozicím. Den poté postřílel 7. obrněný pluk stovky civilistů.

Logika válečných zločinů

      Pro vraždění civilistů v Korejské válce si armáda našla snadné zdůvodnění. Nemohla s jistotou vyhodnotit, zdali sympatizovali se Severní Koreou nebo chtěli umožnit severokorejským vojákům infiltrovat se mezi civilisty a vést partyzánskou válku.
      Ženevská konvence výslovně zakazuje útoky proti civilnímu obyvatelstvu. Nemohou je omluvit žádné okolnosti. Pentagon má však vyšší politické cíle než dodržování mezinárodních zákonů. Základní obava Bílého domu a Pentagonu je stejná jako za Korejské a Vietnamské války, první i současné války proti Iráku: Veřejné mínění amerického obyvatelstva se nesmí obrátit proti imperialistické válce! Takové myšlení vede k dalším vražedným závěrům. Jestliže by civilní obyvatelstvo mohlo, byť i jen pomyslně, ohrozit bezpečnost amerických vojáků, je potřeba nejdříve střílet a pak se ptát. Mrtví Libyjci, Afghánci a Iráčané, stejně jako předtím Korejci, Vietnamci a Latinoameričané nejsou doma v Americe tak politicky nebezpeční jako rakve s americkými vojáky.
      Je zde ještě jeden aspekt logiky válečných zločinů. Jestliže civilní obyvatelstvo sympatizuje s hnutím odporu, je potřeba rozpoutat proti němu teror a potrestat ho za poskytování pomoci. (Vzpomeňme na to, jak se chovali Němci v SSSR, Jugoslávii a všech okupovaných územích. Japonci vyhladili v Mandžusku celé vesnice. Za jednoho zabitého vojáka 100 civilistů. CIA v operaci „Phoenix Program“ organizovala vyvraždění více než 50 000 civilistů v Jižním Vietnamu, které obvinila z členství v „Národní osvobozenecké frontě“.)

Karel Kluz

Zemřel generální tajemník Korejské strany práce Kim Čong Il

2012-01-01T11:13:00.000-08:00

V sobotu 17. prosince 2011 zemřel generální tajemník Korejské strany práce (KSP), Nejvyšší vůdce Korejské lidově demokratické republiky (KLDR), Nejvyšší velitel Korejské lidové armády (čtvrté největší armády na světě) a předseda vojenské komise Korejské strany práce soudruh Kim Čong Il. Korejská ústřední tisková agentura (KCNA) vydala zprávu o jeho úmrtí v pondělí 19. prosince. V České republice byla tato zpráva zastíněna hysterií kolem úmrtí bývalého prezidenta ČSSR, ČSFR a ČR, ikony restaurovaného kapitalismu Václava Havla (zemřel v neděli 18. prosince).

      Život a dílo Kim Čong Ila jsou opředeny jednak mnoha legendami příznačnými pro korejské feudálně-náboženské tradice a silný kult osobnosti, posilované revizionistickou ideologií čučche, jednak ale mnoha antikomunistickými pomluvami. Už ohledně data a místa narození Kim Čong Ila se zdroje různí. Dle KLDR se Kim Čong Il narodil 16. února 1942 v tehdejší Japonské Koreji ve vojenském táboře na hoře Pektu (Pektusan) na hranicích dnešní KLDR a ČLR, kde jeho rodiče, otec Kim Ir Sen a matka Kim Čong Suk, pobývali v partyzánském táboře během odboje proti japonským okupantům. Anglická verze Wikipedie i její česká modifikace (obě kupodivu bez antikomunistických výlevů) uvádějí s odkazem na nespecifikované „sovětské prameny" datum narození 16. února 1941 v ruském vojenském táboře blízko sibiřské vesničky Vjatskoje poblíž Chabarovsku, kde Kim Ir Sen velel 1. praporu 88. brigády sovětské Rudé armády.
      V korejském jméně Kim Čong Il je „Kim" příjmením. Anglicky se toto jméno přepisuje jako Kim Jong-il. Za svého pobytu v SSSR používal Kim Čong Il ruskou verzi svého jména Jurij Irsenovič Kim. Zdroje, považující za jeho rodiště SSSR, uvádějí toto jméno jako rodné. Kim Čong Ilův otec Kim Ir Sen je znám také pod anglickým přepisem svého jména Kim Il-sung nebo Kim Il-song.
      Po 2. světové válce se rodina Kim Ir Sena přestěhovala do Pchjongjangu, matka Kim Čong Suk zemřela v r. 1949 v 31 letech při porodu mrtvého dítěte. V době korejské války žil Kim Čong Il v Sovětském svazu (podle jiných zdrojů v ČLR, možná v obou zemích), kam byl otcem poslán do bezpečí. Dva roky studoval na škole pro piloty v NDR a v roce 1964 absolvoval Kim Ir Senovu univerzitu. Na začátku 70. let studoval angličtinu na Maltě.
      Od roku 1964 zastával různé funkce v Korejské straně práce, později se stal osobním tajemníkem svého otce a v roce 1973 tajemníkem strany pro oblast organizace a politické agitace. V roce 1980 jej Kim Ir Sen představil jako svého nástupce. Kim Čon Il byl zvolen do funkcí v politbyru, sekretariátu a vojenské komisi strany a začal být titulován „drahým vůdcem", na rozdíl od „velkého vůdce", svého otce Kim Ir Sena. V roce 1991 se stal nejvyšším velitelem Korejské lidové armády. Od úmrtí Kim Ir Sena v roce 1994 byl vůdcem Severní Koreje, generálním tajemníkem Korejské strany práce však až od r. 1997. Prezidentem KLDR nebyl nikdy, protože Kim Ir Sen byl po své smrti prohlášen za „věčného prezidenta", což potvrdila změna ústavy z r. 1998. Od té doby je funkce prezidenta KLDR fakticky neobsazena. Nejvyššími představiteli KLDR byli kromě Nejvyššího vůdce KLDR a generálního tajemníka KSP Kim Čong Ila předseda vlády (jako poslední z nich od května 2011 dosud Čoe Jong Rim /Choe Yong-rim/), a předseda prezídia Nejvyššího lidového shromáždění (od r. 1998 dosud Kim Čong Nam /Kim Yong-nam/, bez příbuzenského vztahu ke Kim Čong Ilovi), takže není pravdou, že by veškeré přední politické posty v KLDR zastával Kim Čong Il sám nebo se svou rodinou, jak vyplývá z tvrzení buržoazní propagandy.

      Ačkoli se KLDR po smrti J. V. Stalina snažila si udržet nezávislost, ale zároveň dobré vztahy se všemi socialistickými státy, jak s SSSR, ovládaným chruščovovským revizionismem, tak s jemu ostře nepřátelskou maoistickou ČLR, rozpad socialistického tábora a ztráta nebo vážné oslabení tradičních obchodních partnerů severokorejské hospodářství vážně oslabily. Je nezpochybnitelnou zásluhou Kim Ir Sena a jeho následníka Kim Čong Ila, že za této neblahé situace dokázali zabránit restauraci kapitalismu v KLDR a její proměně v kolonii japonských imperialistů a jihokorejských vazalů USA a NATO. Zároveň je třeba uznat, že KLDR ze všech států, vedených v současnosti komunistickými stranami a považujících se za socialistické, v nejmenší míře přistoupila na kapitalistické principy tržní ekonomiky, jež v procesu budování socialistické a komunistické společnosti působí zhoubně a nejsou-li chápány jako dočasný ústup před novým útokem (viz Leninovu Novou hospodářskou politiku), ale jako strategie (ČLR, Vietnam, Laos, nyní i Kuba), vedou k restauraci kapitalismu pod vedením formálně komunistické strany, která však už nehájí zájmy dělnické třídy a jejích spojenců, nýbrž zájmy novodobé „rudé buržoazie", k přeměně socialismu ve státní kapitalismus. V 90. letech sice vedení KLDR povolilo určité formy soukromého maloobchodu a v r. 2002 hovořilo o „socialistickém tržním systému", což je protimarxistická proklamace opsaná od čínského revizionisty Teng Siao-pchinga, nicméně obnova tržních principů nenabyla zdaleka takového rozsahu jako např. v ČLR a výrobní prostředky zůstaly ve státním a družstevním vlastnictví a sociální jistoty obyvatelstva (bezplatné zdravotnictví a školství, dostupné bydlení, důchodové zabezpečení apod.) byly, na rozdíl např. od ČLR, zachovány.
      Vedení KLDR zřejmě důsledně dodržovalo a dodržuje „politiku nezávislosti" vůči ostatním socialistickým státům a nikdy veřejně nekritizovalo SSSR, ČLR ani jiný socialistický stát. V r. 2006 Kim Čong Il údajně při návštěvě ČLR vyslovil obdiv čínskému „rychlému hospodářskému pokroku" (dle anglické verze Wikipedie, ovšem s odkazem na „Institut míru USA", stvořený v r. 1984 Kongresem a schválený prezidentem Reaganem, tedy spíše „Institut války USA"). Je zřejmé, že při návštěvách si státníci vyměňují spíše pochvaly než kritická slova. Španěl Alejandro Cao de Benós, pobývající a politicky pracující v KLDR, odpověděl v lednu 2010 na otázku: „Jaký je skutečný vliv Číny na severokorejskou politiku?": „Prakticky žádný. Jsme suverénní národ a jdeme jen svou cestou. Kdybychom byli poslouchali čínské představitele, už bychom byli kapitalistickou zemí."
      Ještě za existence sovětského bloku, v r. 1984, byl přijat zákon o společných podnicích s cizím kapitálem a začaly vznikat zvláštní ekonomické zóny po vzoru ČLR. V r. 2003 byl v rámci snahy o zlepšování vztahů mezi severní a jižní Koreou otevřen na území KLDR průmyslový park Kaesong s účastí jihokorejských společností, zaměstnávající v květnu 2010 40 tisíc severokorejských pracovníků. Zda zde mají podobné pracovní a platové podmínky jako zaměstnanci ve státním sektoru, nebo zda se tyto blíží nelidskému vykořisťování a ponižování dělníků v podnicích zahraničního kapitálu v ČLR či jižní Koreji, těžko z ČR soudit… Z dostupných informací vyplývá, že k založení dalších zvláštních ekonomických zón s účastí zahraničního kapitálu v KLDR nedošlo.

Ani ve stručném pojednání o Kim Čong Ilovi nelze opomenout, že jeho otec Kim Ir Sen od r. 1955 propagoval jako státní ideologii KLDR filozofii čučche, jejímiž ústředními myšlenkami jsou nezávislost v politické práci, samostatnost v ekonomickém rozvoji a důraz na národní obranu. Vývoj čučche (v překladu „soběstačnost", „sebedůvěra", „samostatnost") se odvíjel od prohlubování sovětského chruščovovského revizionismu, čínsko-sovětského konfliktu a snahy o nezávislost na SSSR i ČLR. V r. 1972 nahradila filozofie čučche marxismus-leninismus v ústavě KLDR. Kim Čong Ilem byla v r. 1996 do státní ideologie zařazena politika songun, považující za vedoucí sílu socialistické revoluce namísto proletariátu armádu. Čučche je Korejskou stranou práce považována za „původní tvořivou filozofii revoluce" a marxismus-leninismus a dialektický materialismus za „omezený", „nedokonalý" a „překonaný". Pakliže pod vedením Kim Ir Sena byla čučche aplikací marxismu-leninismu na korejské poměry, Kim Čong Il ji dovedl až k zásadní revizi a otevřenému popření marxismu-leninismu, považuje za něj nezřídka různé jeho revizionistické deformace a krach sovětského bloku spojuje s krachem marxismu-leninismu namísto krachu ústupu od něj, krachu oportunismu a revizionismu. Stručnou kritiku Kim Čong Ilova pojetí čučche a politiky songun jsem uvedl v článku „Čučche - původní tvořivá filozofie revoluce nebo odstín revizionismu?" Polemika s jednotlivými Kim Čong Ilovými tezemi je nad rámec tohoto článku, nicméně pozorný čtenář Kim Čong Ilových statí a projevů (některé byly vydány i v češtině) si povšimne zásadního protikladu se spisy Marxe, Engelse, Lenina, Stalina a jinými dobrými výklady marxismu: Zatímco pro marxismus-leninismus je příznačná a charakteristická materialistická dialektika, vědecká metoda poznávání přírodních a společenských jevů ve všech vzájemných souvislostech, nepřetržitém pohybu a vývoji, díky níž je každá teze logicky argumentačně podložená, Kim Čong Ilovo pojetí čučche je nesourodou směsí vybraných tezí klasiků marxismu-leninismu, ovšem se zatajením původu těchto citací, a jim odporujících idealisticko-mystických, metafyzických (nadpřirozených, nadsmyslných) výroků. Mám obavu, že dlouhodobá aplikace této doktríny musí mít na severokorejskou společnost neblahý dopad. Proklamace o vedoucí úloze armády vytváří prostor pro náhradu diktatury proletariátu (za niž se ostatně KLDR sama nepovažuje) diktaturou nikým nevolené, samozvané vojenské junty. Neméně nebezpečné jsou povídačky o genialitě a neomylnosti strany a jejích vůdců, které v lepším případě předcházejí potlačení socialistické demokracie a přechodu k neomezené vládě byrokracie, v tomto případě především jedné rodiny, tedy k jakémusi sociálmonarchismu, v horším případě už jsou jeho odrazem. Na poli mezinárodního komunistického hnutí je pak zřetelný přechod od internacionalismu k nacionalismu, projevující se od rezignace na pevnou pozici a aktivní spolupráci v mezinárodním komunistickém hnutí až po popírání podílu SSSR na osvobození Koreje od japonských okupantů.

Kim Čong Il měl tři syny a jednu dceru. Nejmladší z nich, Kim Čong Un (Kim Jong-un), byl 2. června 2009 představen jako Kim Čong Ilův nástupce a oficiálně od té doby titulován „vynikající soudruh". Za více než dva roky, které od té doby uběhly, nebyly dosud o Kim Čong Unovi zveřejněny podrobnější informace, rozcházejí se dokonce údaje o roce jeho narození (1983 nebo 1984 - že by rodová tradice?), nejsou známy jeho názory, lze proto stěží předvídat, jaký vliv bude mít na vývoj KLDR. S ohledem na jeho věk a situaci v KLDR v době jeho dětství a dospívání lze stěží předpokládat, že se mu dostalo rozsáhlejšího marxistického vzdělání. Největší nebezpečí vidím v tom, že se může zhlédnout v čínském modelu „socialistické tržní ekonomiky". Je ovšem otázkou, do jaké míry bude Kim Čong Un samostatně rozhodovat.

      Ať už je to s postojem KLDR k marxismu-leninismu jakkoli, je zřejmé, že severokorejský režim hrdě vzdoruje pokusům amerického imperialismu a jeho přisluhovačů o své zotročení. Každý takový režim je neokoloniálním agresorům trnem v oku. Prostředky k jeho likvidaci jsou různé, od vojenské intervence přes ekonomický nátlak po psychologickou válku. Psychologický nátlak, demoralizace a apolitičnost mas a jejich touha po zahálčivém, bezpracném a konzumním způsobu života, přehlížené po léta ve většině socialistických států, byly jednou z nejdůležitějších příčin jejich pádu. V KLDR se tak nestalo. Buržoazní propaganda proti severní Koreji je součástí antikomunistické kampaně, přední metody k udržení kapitalistického panství. Využívá toho, že KLDR z osobní zkušenosti zná velmi málo cizinců, a tak je možné jim bezostyšně namlouvat, že zde dochází k fyzické likvidaci politických odpůrců v koncentračních táborech, že celé rodiny jsou vražděny ve skleněných plynových komorách za dohledu komunistických tyranů, že KLDR plánuje války proti kapitalistickým státům pomocí jaderných zbraní, že Kim Čong Il měl po celé zemi pohádkové paláce a miliardy v západoevropských bankách, zatímco mezi lidem zuřil hladomor, atd. atp. Žádné důkazy takových tvrzení neexistují, a totéž lze prohlásit o České republice, o USA či o Německu. Člověk, který by tak učinil, by byl považován za blázna. Pokud to prohlásí o severní Koreji, je považován za „bojovníka za lidská práva". Není náhodné, že kampaň proti KLDR je téměř navlas podobná kampani proti každému režimu a jeho představiteli, který se odmítl podřídit imperialismu USA a jeho vazalů.
      Nám dostupných obrazových materiálů z KLDR je poskromnu. Ukazují však upravená, moderní a vzkvétající města a vesnice, továrny, závody a zemědělská družstva, veselé lidi při práci i zábavě a mohutné manifestace na podporu vlastních představitelů a jejich politiky. Obrazových materiálů ze „západních demokracií" i našich osobních zkušeností z ČR a SR je mnoho: Ukazují pustnoucí nebo už zpustlá, zanedbaná města a vesnice, továrny, závody a zemědělské podniky, nezaměstnané, bezdomovce, žebráky, zloděje, zahálející mládež bez budoucnosti a demonstrace proti představitelům vlastních zemí, proti jejich politice. Takový je rozdíl mezi Korejskou lidově demokratickou republikou po úmrtí jejího předního představitele Kim Čong Ila a mezi Českou a Slovenskou republikou po úmrtí jejich někdejšího předního představitele Václava Havla.
      Je třeba důsledně rozlišovat marxistickou kritiku politiky Korejské strany práce, Kim Čong Ila a severokorejského vedení od antikomunistické propagandy. Bránit polemice, kritice a sebekritice v komunistickém hnutí je vážnou chybou. Neméně chybné je podceňovat antiimperialistickou úlohu KLDR či dokonce souhlasit s její porážkou, „protože není důsledně marxisticko-leninská".

Leopold Vejr

Zomrel súdruh Kim Jong Il

2011-12-19T05:30:00.000-08:00

Dňa 17. decembra 2011 zomrel súdruh Kim Jong Il, predseda Kórejskej strany pracujúcich, vedúci Severokórejskej národnej obrannej komisie a najvyšší veliteľ Kórejskej ľudovej armády.

Opustil nás po veľkom fyzickom a psychickom vyčerpaní vo vlaku, počas toho, ako navštevoval rôzne družstvá a podniky v KĽDR, čím bol poslednú dobu značne vyťažený.

Krajinu prevzal v ťažkých časoch po rozpade socialistického tábora, no podarilo sa mu situáciu značne zlepšiť, rovnako ako udržať kórejskú samostatnosť pred kapitalizmom či vojenským napadnutím zo strany USA a juhokórejskej bábkovej vlády, ktorá je pod diktátom amerických okupantov.

Kim Jong Il, rovnako ako jeho otec, celý život presadzoval mierové spojenie kórejského národa.

Redakcia želá jeho najbližším, kórejskému ľudu a komunistickému hnutiu vo svete úprimnú sústrasť.

Provokatéri draho zaplatia: Komentár KCNA

2011-12-19T05:00:00.000-08:00

Napätie na Kórejskom polostrove vzrastá. Americká a juhokórejská armáda odštartovala rozsiahle cvičenia proti KĽDR na piatich ostrovoch a okolitých vodách v Západnom mori.

Západné more je tá istá lokalita, kde došlo k provokácii z ostrova Jonpjong, ktorá opäť otriasla svetom. Vtedy bola z týchto miest vystrelená munícia do teritoriálnych vôd KĽDR. Oblasť bola kvôli týmto bláznivým cvičeniam smerujúcim k bratovražednej voje zahalená dymom z kanónov.

Všetci Kórejci sú rozzúrení ako sa rozsiahle politické a vojenské provokácie zo strany skupiny zradcov nepoučili s udalostí na ostrove Jonpjong.

Vojnoví štváči tvrdia, že ide o cvičenie, ktoré ma pripraviť “perfektnú protiakciu” a má poukázať na pripravenosť Juhu v prípade útoku KĽDR.

Je to vrchol drzosti, ak provokatéri (pretože to boli oni kto zasiahol územie KĽDR) hovoria o provokáciách z druhej strany.

Minuloročné ostreľovanie ostrovu Jonpjong bolo legitímnym obranným krokom proti provokatérom, ktorí sa napriek varovaniam odvážili zasiahnuť územie KĽDR.

Nové provokácie sa začali práve na prvé výročie ostreľovania ostrova Jonpjong, má stupňovať konfrontáciu medzi krajanmi a vyvolať vojnu proti KĽDR za každú cenu.

Doteraz už zmenili okolie piatich ostrovov v Západnom mori na vojenskú základňu, základňu ktorá má zaútočiť na KĽDR. Sú na nej dovolené akékoľvek úkony v prípade “provokácie”.

Na týchto ostrovoch zhromažďujú rozsiahle ozbrojené sily a vojenské zariadenia.

Týmito provokáciami chystajú totálnu vojnu proti KĽDR. Musia si byť vedomí toho, že malý konflikt na ostrovoch môže viesť zároveň k totálnej vojne.

USA a juhokórejská bábková vláda sa však veľmi mýlia. Ak zaútočia na KĽDR, ich základňa sa rozhorí tisíckrát silnejšie ako ostrov Jonpjong pred rokom.

Iba nešťastný koniec čaká na tých, ktorí sa pokúšajú vyvolať vojenský konflikt. Draho zaplatia za to, čo robia.

-Krátené-

Crossing the line (2006)

2011-12-13T11:42:00.000-08:00

Zverejňujeme britský dokument z roku 2006 o Joe Dresnokovi, americkom vojakovi, ktorý 15. augusta 1962 dezertoval do KĽDR. Dokument je v anglickom jazyku a má spolu 6 častí.
Réžia Daniel Gordon a Nicholas Bonner.

Čo vlastne zažil misionár Robert Park v KĽDR?

2011-11-29T11:43:00.000-08:00

V médiách sa v decembri 2009 objavila správa o tom, že severokórejskí pohraničníci zadržali Američana juhokórejského pôvodu, ktorý sa snažil dostať do KĽDR a poukázať tam na slobodu náboženského vyznania. Ide však zrejme o jediný fakt, ktorý potvrdzujú obe strany. O tom, ako sa k nemu Severokórejčania správali, a čo si vlastne Park po svojej návšteve KĽDR o tejto krajine myslí, sa informácie absolútne rozchádzajú.

Hlavné médiá okamžite začali písať o mučení zadržaného, vrátane sexuálneho násilia. Kórejská centrálna tlačová agentúra (skr. KCNA – oficiálna tlačová agentúra KĽDR), vydala dňa 5. februára rozhovor so zadržaným, ktorý tu opisuje svoje rozčarovanie zo skutočnosti v KĽDR. Okrem iného pre KCNA povedal: „Prekročil som hranicu, pretože som mal nesprávnu mienku o KĽDR, čo bolo zapríčinené západnou propagandou. Západ je masívne kŕmený filmami ako „Deti tajomného štátu“ či „Vlak zo Soulu“ a inými dokumentárnymi filmami s príbehmi o neexistujúcom „porušovaní ľudských práv“ a „masového zabíjania“ v KĽDR a „neúnosnom utrpení“ miestnych kresťanov a podobne“. Ďalej opisuje svoje rozčarovanie z obyvateľov, vrátane stretnutia sa s miestnym pastorom. Na záver rozhovoru dodáva: „Keby som poznal skutočnosť v KĽDR, keby som vedel to, čo som sa dozvedel a naučil tu od rôznych ľudí, nikdy by som nespravil to, čo som urobil 25. decembra a veľmi sa za to ospravedlňujem.“

Čo mohlo viesť k takémuto rozhovoru? Ak mučenie, tak Severná Kórea musela predpokladať, že po jeho prepustení bude aj tak tvrdiť niečo iné. Na druhej strane – čo mohlo viesť k informáciám o jeho mučení a znásilňovaní? Pokiaľ ide o KĽDR, tak všetky oficiálne zdroje, o ktoré sa opierajú mienkotvorné médiá, sú voči KĽDR nepriateľské. Navyše v čase vojny treba rátať aj so psychologickou vojnou, kedy juhokórejské a americké tajné služby vydávajú rôzne „vyhlásenia“ o situácii v KĽDR do svetových agentúr, ktoré sa odkazujú na „juhokórejské zdroje“. Po skončení majstrovstiev sveta vo futbale napríklad svet obletela správa, že reprezentácia KĽDR dostala za svoj výkon trest nútených prác. FIFA správu napokon dementovala.

Ako sa obe strany venovali prípadu Roberta Parka po jeho prepustení? Zhodnú na tom, že Park bol okamžite a proti svojej vôli špeciálnou jednotkou prevezený na psychiatriu do Long Beach v Kalifornii, pretože trpí psychickými poruchami. Podľa portálu rjhoekler.com, citujúc oficiálnu stránku freerobertpark.wordpress.com Park aj počas pobytu na psychiatrii naďalej trval na odpore proti KĽDR. Stránka „Free Robert Park“ ale obsahuje už len jeden článok, ktorý vyzýva, aby sa ľudia za Parka modlili. Ostatné texty boli odstránené. Robert Park tiež neprišiel ani na tlačovú konferenciu, ktorá sa mala konať 25. februára. Bol prepustený až 5. marca 2010. Prvý rozhovor sa objavil na BBC, kde Park osobne vyzýva k odporu voči KĽDR.

Používateľ YouTube „dongsola“, (možno namietať proti takýmto zdrojom, avšak v prípade, kedy sú oficiálne médiá jednostranné, nájdeme opozíciu okrem stránok KĽDR práve v blogeroch, ktorí sa o dianie zaujímajú) ktorý sledoval a zverejňoval informácie o Parkovi tvrdí, že ho nie je možné kontaktovať, nakoľko sa o to dlhodobo pokúšal a Parkov e-mail bol odcudzený. Na internete sa tiež objavilo video, na ktorom Robert Park reční v KĽDR v kostole Pongsu o znovuzjednotení krajiny a modlí sa. Park však nič také už pre BBC nespomínal a nehovoril ani o rozhovore pre KCNA. Hovoril len o mučení a potrebe organizovať sa proti Severnej Kórei.

Alejandro Cao de Benos, Katalánec, pracujúci pre KĽDR v rozhovore pre noviny L´Opinione delle liberta z januára 2010 o Parkovi hovorí: „Ide o typický príklad novoverectva zo strany náboženského fundamentalistu, ktorý verí, že koná podľa vôle božej. Existujú ľudia túžiaci po sláve či postihnutí duševnou poruchou. Je pod dohľadom, ale podmienky má dobré, my s nikým nejednáme zle. Stačí sa pozrieť, ako sa zachádzalo s dvoma americkými novinármi, ktorí prenikli na naše územie: boli ubytovaní v sídle vyhradenom pre zahraničných hostí, mali jedlo, nové oblečenie a všetky možné dostupné služby.“ Na svedectvá utečencov z KĽDR, ktorí hovoria o koncentračných táboroch Benos v rozhovore dodáva: „Výpovede tzv. uprchlíkov sú slušne zaplatené tými, ktorí majú na šírení takýchto lží záujem. Kto hovorí o koncentračných táboroch, robí to pre peniaze. Stáva sa, že niektorí sú pre nový domov a zamestnanie v Soule ochotní klamať“

Pre portál KLDR-info Benos ešte dodáva, že Park mu niekoľkokrát volal a písal z kliniky a tvrdil, že USA ho väznia preto, lebo povedal pravdu o KĽDR. „Myslím že dnes je v Južnej Kórey a opäť opakuje jeho antiseverokórejskú propagandu. Nik ho ale už nepočúva, pretože je jasné, že sú to klamstvá a že bol použitý propagandistikou lobby.“ dodáva na záver.

Na ktorej zo strán je väčší kus pravdy? Ako už bolo spomínané, polostrov sa stále nachádza vo vojnovom stave a situácia stupňuje a niekoľkokrát už prešla do menších konfliktov. Súčasťou vojny je aj vojna psychologická a platí pre celý polostrov, čo je médiami často ignorované. Tie sa navážajú len do KĽDR. Náboženskí aktivisti majú problémy aj na Juhu. Južná Kórea zatkla a na päť rokov odsúdila pastora Hang Sang-ryola, ktorý ilegálne navštívil KĽDR, kde robil niekoľko prednášok a propagoval znovuzjednotenie. Južná Kórea blokuje niekoľko stránok KĽDR, sú zakázané demonštrácie na podporu Severu. Juh je tiež okupovaný americkou armádou a zakazuje svojim občanom cestovať na Sever. Tak isto železobetónový múr naprieč celým polostrovom je dielom USA a Južnej Kórey.

Prílohy:

Park hovorí k kostole Pongsu:

Park hovorí pre BBC v auguste 2010

Park počas rozhovoru pre KCNA:

Americko-juhokórejské cvičenia nukleárnej vojny boli stiahnuté

2011-11-15T02:24:00.000-08:00

Pchjongjang, 14. november 2011 (KCNA) -- V poslednej dobe Americké strategické velenie predstavilo "cvičenia pre rozšírenie zastrašovania" pod dohľadom "rozšíreného výboru pre politiku zastrašovania".

Cvičenia, na ktorých sa podieľajú aj vojenské a diplomatické kruhy z USA a Južnej Kórey, sa konali na úrovni dohovorov o ceste aplikovania rozšíreného zastrašovania, rozhodovacích procedúr, a aktuálnych manévrov atď. aby sa údajne vyrovnali s "jadrovou hrozbou" KĽDR.

Americké a juhokórejské autority sa snažia navrhnúť "koordinovanú zastrašovaciu stratégiu" aplikovaním podrobných "operácií", ktoré by použili po dvoch-troch cvičeniach v blízkej budúcnosti.

Komentujúc tento fakt, analýza v novinách Rodong Sinmun (orgán Kórejskej strany práce) v pondelok hovorí:
Cvičenia sú bezohľadnou akciou, ktorá môže byť úspešná len pri rozpútaní jadrovej vojny na kórejskom polostrove. Sú nevyhnutným výsledkom jadrovej kooperácie amerických a juhokórejských predstaviteľov, ktorí chcú inváziu do KĽDR. Napriek tomu je každému jasné, že nie USA ani Južná Kórea, ale KĽDR predstavuje jadrovú hrozbu.
Ak by v posledných desaťročiach jednotky USA a juhokórejského bábkového režimu neobnovovali schému na vyprovokovanie nukleárnej vojny proti KĽDR , nukleárny problém by na polostrove neexistoval.Tvrdou realitou však je, že zatiaľ čo požadujú neexistenciu "jadrovej hrozby" zo strany KĽDR, sami hrozbu jadrovej vojny zintenzívňujú. Spomínané cvičenia "rozšírenej zastrašovacej stratégie" obsahujú aj záväzok USA nukleárnej podpory pre Južnú Kóreu.

Realita jasne znova ukazuje, kto je rozbíjač mieru, vojnový maniak a kto sa snaží vyprovokovať nukleárnu vojnu na polostrove -0-

Poznámka prekladateľa: Podobné plány a cvičenia sa chystajú už niekoľko mesiacov a na celom kórejskom polostrove sa stretli s vlnou odporu a mierovými demonštráciami, na ktorých Kórejci odmietajú bábkový režim Lee Myung-baka, ktorý sa na polostrove drží len vďaka americkej okupácii Južnej Kórey. Požadujú mierové rozhovory a znovuzjednotenie oboch krajín. Prinášame niekoľko fotografií.

Rekonštrukcia centra Pchjongjangu

2011-11-07T12:30:00.000-08:00

Vážení čitatelia, prinášame Vám niekoľko fotozáberov so súčasnej rekonštrukcie centra hlavného mesta KĽDR - Pchjongjangu.

Železobetonová zed'

2011-11-01T12:36:00.000-07:00

29. prosince 2010 uplyne 31 let od chvíle, kdy byla dokončena stavba mohutné železobetonové zdi na území Jižní Koreje v těsné blízkosti demilitarizované zóny na 38. rovnoběžce, která je pozůstatkem doby konfrontace na Korejském poloostrově.

      Tato zeď, kterou vybudoval jihokorejský režim s podporou USA, protíná uprostřed Korejského poloostrova, od východu k západu v délce 240 km, je vysoká 5 až 8 metrů, síla její spodní části 10 až 19 metrů a horní části 3 až 7 metrů.
      Podle základního propočtu bylo na postavení této zdi celkem spotřebováno více než 14 miliónů krychlových metrů betonové směsi, a více než 6 miliónů tun cementu.
      Z toho by se daly postavit obytné domy pro více než 3 milióny těch rodin, které jsou v Jižní Koreji bez přístřeší.

      KLDR již dávno předložila návrh na záchranu země, který je zaměřen na zbourání této zdi, na zajištění volného přechodu a otevření dveří mezi Severem a Jihem.
      Železobetonová zeď, která nemá ve světě obdoby, je symbolem národního rozkolu a konfrontace mezi Severem a Jihem a chtivosti jihokorejských úřadů v žoldu USA o věčném rozdělení Koreje na dvě části.
      Jak je celému světu známo, vojenská demarkační linie, která vznikla v důsledku okupace Jižní Koreje vojsky USA a války z 50. let minulého století, vyvolané USA a jihokorejskými loutkami, způsobuje celá léta korejskému národu neuvěřitelné útrapy a problémy.
      Čárou bylo rozděleno více než 120 obcí a byly přerušeny 3 silnice první třídy spojující Severem a Jihem a 24 silnic druhé třídy, 197 cest i 4 železniční tratě.
      Díky upřímnému úsilí KLDR byla podepsána Společná deklarace mezi Severem a Jihem ze dne 15. Června 2000 a byly navázány kontakty v různých oblastech, došlo dialogu mezi Severem a Jihem.
      Pokud USA a jihokorejské úřady mají skutečně upřímný zájem o mír, smíření a spolupráci na Korejském poloostrově, musí především neprodleně odstranit tuto mohutnou zeď.

Převzato ze Stránek přátel KLDR - http://www.korea-pektusan.cz

Komunistické myšlenky nelze odstranit násilím

2011-11-01T09:31:00.000-07:00

V posledních dnech se v médiích hodně hovoří o napětí na Korejském poloostrově. Jsou publikovány zprávy o tom, že KLDR zaútočila na Jižní Koreu a zabila přitom čtyři lidi. To je však jen malá část pravdy. Ve skutečnosti palbu KLDR na Jižní Koreu vyprovokovala právě Jižní Korea, která v rukou imperialistické politiky USA zaútočila na KLDR nejdříve s pomocí svého námořnictva. Severní Korea tedy pouze reagovala na provokaci, která přišla z jihu. O tom, že další napětí na Korejském poloostrově zavinila právě Jižní Korea, se v médiích nemluví. Úmyslně se tato zpráva zatajuje. Jako hlavní viník veškerého napětí na Korejském poloostrově je vnímána KLDR, která je již dlouhou dobu líčena jako totalitní země zla. Veřejnost se tedy nemůže dostat k pravdivým informacím o dění na Korejském poloostrově a podléhá publikované myšlence, že za napětí může KLDR.

      Ovlivnit širokou veřejnost šířením nepravdivých zpráv v sdělovacích prostředcích je jedna ze zbraní antikomunistického systému. Zprávy o tom, že KLDR je viníkem napětí na Korejském poloostrově, nejsou zaujaté pouze proti KLDR, nýbrž proti veškerému komunistickému hnutí. Tyto falešné zprávy mají vyvolat v lidech představy o zločinnosti komunismu a mají v lidech budovat antikomunistickou nenávist. Režim tímto také odpoutává pozornost od skutečného viníka, který je odpovědný za dlouhodobé napětí na Korejském poloostrově, což jsou Spojené státy americké.
      USA se již dlouhou dobu snaží zničit socialismus v KLDR - už od jeho počátků. Obrovským důkazem zločinnosti imperialismu a antikomunismu je korejská válka, která proběhla v letech 1950-1953. Paradoxní je to, že korejskou válku využívá antikomunistický systém k špinění socialistické politiky KLDR. Dnešní výklad dějin obviňuje KLDR ze zavinění korejské války. Pravda je však zcela jiná. Mnozí tvrdí, že na jihokorejské území zaútočila KLDR; je-li to pravda, což je ovšem velmi sporné, učinila tak kvůli agresivní a vojenské politice, kterou praktikovaly Spojené státy americké na území Jižní Koreje. Zachovaly se dokumenty, jež prokazují, že USA se s pomocí Jižní Koreje chystaly na napadení KLDR. V tomto smyslu hovořili dokonce i někteří vrcholní představitelé loutkové vlády na jihu. Korejská válka byla skutečně velmi krutá, zahynula spousta nevinných lidí. USA v této válce ukázaly, jak zločinný systém v sobě skrývá imperialismus.
      V roce 1953, po skončení korejské války, byl Korejský poloostrov rozdělen na dvě republiky - Korejskou lidově demokratickou republiku a Jižní Koreu. V KLDR se po válce začaly likvidovat válečné škody, rozběhlo se budování socialismu, které přineslo značné úspěchy, a navíc sovětská vojska, která KLDR pomohla k zachování své existence, severokorejské území opustila. Naopak americká vojska v Jižní Koreji zůstala a stále zde pobývají a tím ohrožují Severní Koreu i dnes. Přitom si lid Jižní Koreje nepřál rozdělení Korejského poloostrova na dvě republiky. Jeden můj známý viděl snímek, na kterém lid Jižní Koreje vítal severokorejské vojáky. Imperialismus však vůle lidu nezajímá a nikdy nezajímala. Imperialismus vždy jedná v rozporu se zájmy lidu a korejská válka nebyla výjimkou. Od skončení korejské války není Jižní Korea demokratickou zemí. KLDR je líčena jako totalitní země, přitom pravá nesvoboda se nachází právě v Jižní Koreji, kde pobývá množství amerických vojáků. Program jihokorejské republiky je válečným programem v rukou amerického imperialismu, který dále i dnes ohrožuje KLDR.
      KLDR si ve své historii prošla řadou problémů. Nebyla to jen korejská válka, ale i hladomory a hospodářské problémy, které zde vznikly po pádu Sovětského svazu na začátku 90. let a prohloubily je ještě přírodní katastrofy. Všechny tyto problémy KLDR hrdinně překonala a dnes se z nich úspěšně zotavuje. Nemusíme se vším, co se v KLDR děje, souhlasit, máme na to odlišné názory, ale pravda je ta, že KLDR skutečně ukázala imperialismu, jak dokáže být silný lid. Nechci pozici KLDR ve světě nějak vyvyšovat a přeceňovat, ale americký imperialismus se vlastně severokorejského lidového režimu bojí. Proč? Příčin je mnoho.
      KLDR zachovala socialistické hospodářství i po pádu světové socialistické soustavy, přežila hospodářské problémy v 90. letech a především neztratila důvěru lidu. To je velmi důležité v lidové republice. Udržet v lidech revoluční nadšení, přímět lid k tomu, aby si komunistické myšlenky osvojil, to se KLDR podařilo a díky tomu zdolávala těžké překážky na své cestě k socialismu. Pravda je, že KLDR má svoji vlastní ideologii čučche, se kterou ne každý souhlasí. Ale zásady socialistického hospodářství v KLDR fungují a lid je schopen pro komunistické myšlenky, v pojetí své vlastní ideologie, udělat cokoliv. Lid se ztotožňuje s komunistickými myšlenkami a díky tomu je režim KLDR velmi zdatný a staví se do cesty imperialistickým velmocím, jako je USA. Protože člověk je komunistou svým srdcem. A díky tomu nebyla dosud poražena KLDR, v minulosti díky tomu také například při americké invazi nepadl Vietnam. Když člověk vloží komunismus do svého srdce, stává se neporazitelnou součástí proletářské, revoluční síly. Proto je KLDR schopná stavět se do cesty americkému imperialismu i v současné době.
      To však neznamená, že KLDR nemá žádné problémy a válku s USA by zvládla. V současné době USA opět prostřednictvím své loutky Jižní Koreje ohrožují budování socialismu a bezpečí lidu v KLDR. Ať už souhlasíme se vším, co se v KLDR děje, nebo ne, je to jeden z posledních lidových států, kde se socialismus nadále s úspěchy buduje. To se nedá popřít. A tento lidový, socialistický stát je ohrožen nelítostným americkým imperialismem, který dělá vše proto, aby na Korejském poloostrově vypukla válka. Vzkaz nám již vyslal jeden z nejvýznamnějších představitelů komunistického hnutí, soudruh Fidel Castro, který má s americkou zločinnou politikou neblahé, ale bohaté zkušenosti. Podle soudruha Castra se USA chystají zahájit s KLDR jadernou válku. To se zdá bohužel jako reálné vysvětlení událostí, které se na Korejském poloostrově v posledních dnech dějí. Protože KLDR je jeden z posledních socialistických států na světě, kde se socialismus neohroženě buduje a reakční síly nemají ve veřejnosti žádný vliv, USA se rozhodly Severní Koreu zničit násilným způsobem. Jak jsem již uvedl, KLDR byla vždy strašákem pro imperialismus a ukazovala, čeho všeho může socialismus dosáhnout. Proto se USA pokoušejí v současné době KLDR zničit. Bohužel, USA mají k těmto plánům imperialistické spojence, jako je např. NATO či EU, kteří moc rádi přispějí k pádu socialistické země.
      Severokorejský lid je téměř po 60 letech opět v ohrožení. I přes to, že KLDR má vyspělou lidovou armádu, která je schopná pro socialismus udělat vše, světové imperialistické organizace mají daleko větší sílu. Navíc KLDR k sobě nemá velmoc, která by ji podpořila. Před 60 lety to byl Sovětský svaz a Čína, dnes však již podobná socialistická mocnost, která by KLDR ve válečném konfliktu pomohla, neexistuje. Čína je sice hospodářsky i vojensky vyspělou zemí, ale není to lidová a socialistická země. Já osobně Čínu pokládám za kapitalistickou mocnost, kde je vykořisťování daleko tvrdší než v jiných kapitalistických státech. Kdyby se do války na Korejském poloostrově zapojily i další země, mohlo by to rozpoutat třetí světovou válku, která by mohla zničit celý svět. Pro imperialismus žel není tak těžké zničit lidstvo! Imperialismus k tomu má prostředky.
      Já osobně doufám, že se KLDR vyhne válce s imperialistickými světovými organizacemi. Severní Korea měla těžkou historii, její lid hrdinně vydržel jakékoliv problémy. Ale bojím se, že válka v současné době by KLDR dříve či později zničila a padla by jedna z posledních socialistických zemí na světě. Severokorejský lid si válku nezaslouží! Hrdinství severokorejské armády a severokorejského lidu musíme ocenit, ale v současné době je imperialismus natolik silným, že KLDR by ho rozhodně nebyla schopná zastavit. Možná Čína, ale jak jsem již uvedl, Čína není socialistickou a lidovou zemí. Imperialismus se domnívá, že pokud by docílil dlouho očekávaného pádu KLDR, dostalo by komunistické hnutí v celém světě velkou ránu a komunistické myšlenky by byly postupně definitivně zničeny. Ale v tom se imperialismus mýlí! I kdyby žádný socialistický stát neexistoval, i kdyby všichni komunisté byli zavražděni, komunistické myšlenky, věčné učení marxismu-leninismu nezmizí!
      Komunismus sám v své podstatě je vědecký názor, který vysvětluje úplně vše, co ve světě existuje. Jak může zahynout budoucnost? Jak může zahynout pravda? Komunistické myšlenky jsou natolik silné, že přežijí jakýkoliv nátlak imperialismu, a jsem přesvědčen, že síla komunistických myšlenek zocelí komunistické hnutí a zničí imperialismus! Imperialismus může zavraždit komunisty, může docílit zničení lidových republik, může manipulovat veřejnost, může zakázat komunistické symboly. Ale jednu věc imperialismus nezakáže. Nikdy nezakáže budoucnost! Komunismus je budoucnost, která přežije vše!

Petr Kračmar

Odpovědi vedoucího představitele KIM JONG Ila na dotazy položené ruskou zpravodajskou agenturou ITAR-TASS

2011-11-01T04:51:00.000-07:00

Vedoucího představitele ze dne 13. Října 100. Roku éry čučche (2011) na otázky předložené ruskou zpravodajskou agenturou ITAR-TASS.

Redakční výbor listu „Rodong sinmun“ uveřejnil v plném znění odpovědi, které poskytl

vedoucí představitel Kim Jong Il

Vyjadřuji dík za to, že zpravodajská agentura ITAR-TASS předložila písemné otázky v souvislosti s úspěšným průběhem naši návštěvy v oblastech Sibiře a Dálného východu Ruské federace.

Ptali jste se na různé otázky a hodlám je pro usnadnění zodpovědět ve sloučení do několika témat.

Nejdříve se zmíním o dojmech z návštěvy Ruské federace a o perspektivách vývoje korejsko-ruských vztahů.

Velmi mne těší, že jsem se v uplynulém srpnu při návštěvě Ruska, naši přátelé sousední země, setkal s prezidentem Dmitrijem Anatoljevičem Medvěděvem. Nemohu zapomenout na to, jak prezident Medvěděv přicestoval do Ulan-Ude, vzdáleného od hlavního města Moskvy několik tisíc kilometrů, a laskavě nás uvítal a jak nás ve všech navštívených místech vřele přijali vedoucí funkcionáři z ústředí i z krajů a ruský lid. Také jsem si s radostí zapamatoval dny, kdy jsem se na počátku století několikrát setkal a upevňoval přátelství s dřívějším prezidentem Vladimírem Putinem.

Měl jsem skutečně hluboké procítěné vzpomínky, když jsem asi po deseti letech opět navštívil věčnými souvislostmi bohatou oblast Dálného východu a Sibíře, kde jsou výrazně nahromaděny posvátné stopy velkého prezidenta Kim Il Sunga, který položil základy drahocenné tradice korejsko-ruského přátelství a přinesl nehynoucí zásluhy o její posilování a rozvoj.

Během této naši třetí návštěvy Ruska v novém století jsme postupně shlédli různa města a hospodářské i kulturní instituce počínajíce velkou energetickou základnou Dálného východu, vodní elektrárnou Bureja, a proslulou sibířskou scenérií Bajkalského jezera. Přitom na nás zapůsobilo hlubokým dojmem, když jsme shlédli úspěchy, jichž dosahují ruská vláda a lid při energickém budování státu, a ještě lépe jsme se seznámili také s myšlením a cítěním a se zvyky hrdinného a pilného ruského lidu. Stálé prohlubování a rozvíjení historie a tradice korejsko-ruského přátelství zcela odpovídá zájmům lidu obou našich zemí a má také závazný význam pro uhájení míru a stability v oblasti severovýchodní Asie.

Korejsko-ruské jednání na nejvyšší úrovni, které se konalo v Ulan-Ude, se stalo důležitou příležitostí pro další rozšiřování a rozvoj korejsko-ruských vztahů přátelství a spolupráce v souladu se záměry a tužbami lidu obou zemí. Tentokrát bylo při setkání a jednání nejvyšších představitelů Koreje a Ruska dosaženo společného srozumění, že otázka výstavby plynového potrubí a spojení železnic a rozvoj korejsko-ruské hospodářské spolupráce v dalších oblastech odpovídají zájmům lidu obou zemí a také přispějí k rozkvětu regionu. V souladu s tím jsou nyní mezi Koreou a Ruskem živě urychlována praktická opatření za účelem realizace výstavby plynovodu a další spolupráce v oboru energetiky.

Jsem pevně přesvědčen, že se vztahy přátelské spolupráce mezi oběma zeměmi budou ve všech oblastech politiky, hospodářství, kultury a vojenství ještě více rozšiřovat a sílit v duchu dohod, dosažených při nynějším vrcholném setkání a jednání, společně korejsko-ruské deklarace, Korejsko-ruské moskevské deklarace a korejsko-ruské smlouvy o přátelství, dobrém sousedství a spolupráci. Vláda naši republiky velmi oceňuje tradiční korejsko-ruské přátelství a společním úsilím s ruskou stranou bude neustále dále posilovat a rozvíjet vztahy přátelské spolupráce mezi oběma zeměmi a jejich lidem.

Dále budu hovořit o jaderné problematice Korejského poloostrova a k otázce obnovení šestistranného jednání.

Denuklearizace celého Korejského poloostrova je pokynem odkazu velkého prezidenta Kim Il Sunga a představuje důsledné stanovisko vlády naší republiky.

Jaderná problematika Korejského poloostrova se zrodila působením USA, které trvale ohrožují samostatnost a bezpečí našeho lidu.

Samostatnost je životem země a národa. Byli jsme nuceni si udržovat sílu čelící jaderným zbraním, abychom ubránili svou samostatnost proti otevřené jaderné hrozbě USA a jejich vzrůstající nepřátelské politice.

Tak, jsme tentokrát při korejsko-ruském summitu dospěli k jednotě názorů, nenastává žádná změna v našem zásadním stanovisku, že hodláme co nejdříve bez předběžných podmínek obnovit šestistranná jednání a plněním Společného prohlášení z 19. Září v celém rozsahu a vyváženě podle zásady simultánní aktivity uskutečňovat denuklearizaci celého Korejského poloostrova.

Společně ruskou stranou budeme na mezinárodní scéně vystupovat proti mocenské autoritativní politice a svévoli a budeme nadále usilovat o nastolení spravedlivého mezinárodního pořádku a o obranu míru v Asii a ve světě. K výhledům normalizace vztahů naší země s USA a s Japonskem bych řekl, že to závisí plně na stanovisku a postoji USA a Japonska.

Trvale dobré rozvíjení vztahů se všemi zeměmi, které vůči nám postupují přátelsky podle idejí samostatnosti, míru a přátelství představuje naši konzistentní zahraniční politiku.

Spojené státy americké i po vstupu do nového století vedou nepřátelskou politiku vůči Koreji a přitom ve všech směrech posilují nátlak na naši zemi a dohánějí situaci až na nebezpečné pomezí.

Jak v realitě prokázala historie nepřátelských korejsko-amerických vztahů, žádný nepřátelský čin ani agresivní podvratné machinace USA u nás neobstojí a nikdy se nemohou vyhnout nezdaru.

Kdyby USA třeba i nyní upustily od nepřátelské politiky vůči Koreji a postupovaly vůči nám s dobrou vůlí, jsme ochotni zlepšit naše vztahy s nimi.

Ve vztazích mezi naší zemí a Japonskem jde především o to, aby Japonsko beze zbytku likvidovalo zločinné křivdy, jichž se dopustilo v minulosti vůči naší zemi a našemu národu.

Jestli, že se Japonsko odhodlaně zřekne skandální minulosti a zanechá nepřátelské politiky vůči nám, bude možné normalizovat také vztahy mezi naší zemí a Japonskem.

Naši blízcí ruští přátelé projevili zájem o to, jak náš lid dosahuje epochálního rozvoje silné vzkvítající země.

Během této naší návštěvy v Rusku prezident Medvědev zaslal přátelské pozdravy našemu lidu, který při stém výročí narození velkého prezidenta Kim Il Sunga bojuje za dosažení nového obratu při budování prosperujícího státu. Přitom prezident Medvěděv podpořil účinná opatření, která jsme přijali v zájmu rozvoje hospodářství země a zlepšení životní úrovně lidu, vyjádřil pevné přesvědčení, že sklidíme ještě větší úspěchy při budovaní bohaté a mocné země. To je obrovské povzbuzení pro naše velké dílo.

Náš lid dnes rozvíjí energický boj za uskutečnění velké věci budovaní socialistické silné země, což bylo celoživotním přáním prezidenta Kim Il Sunga, a vynakládá zvláště všechny síly na zvyšování životní úrovně lidu.

Opřeni o mohutnou sílu jednomyslné semknutosti strany, armády a lidu a o solidní potenciální síly samostatně soběstačného národního hospodářství nakonec určitě skvěle uskutečníme velké dílo budovaní silného státu.

Záměr zajistit, aby náš lid mohl co nejdříve dobře žít, aniž by musel závidět druhým, je mým největším přáním a je mým největším potěšením sdílet strasti radosti s naším lidem a energicky pracovat na cestě realizování uvedeného záměru k rozkvětu.

Při této příležitosti ještě jednou zasílám vládě a lidu Ruska úspěchy při budovaní mohutného státu.

Z bulletinu Veľvyslanectva KĽDR v Prahe

Kim Jong Il: VE VELKÉ JEDNOTĚ CELÉHO NÁRODA DOSÁHNĚME SAMOSTATNÉHO MÍROVÉHO SJEDNOCENÍ VLASTI

2011-10-29T06:58:00.000-07:00

Dopis zaslaný Ústřednímu studijně diskusnímu shromádění na paměť 50. výročí historického Společného shromáždění zástupců politických stran a společenských organizací jižní a severní Koreje.

18. dubna 1998
Poté, co jsme nedávno věnovali významnou vzpomínku 5. výročí vydání Deseti velkých programových bodů velké všenárodní jednoty v zájmu sjednocení vlasti, nyní právě slavíme 50. výročí historického Společného shromáždění zástupců politických stran a společenských organizací jižní a severní Koreje.

Společné shromáždění Jihu a Severu, které se konalo v Pchjongjangu v dubnu čučche 37 (1948) z přímé iniciativy a pod přímým vedením velkého vůdce soudruha Kim Il Sunga, bylo historickým národním setkáním, které pod praporem sjednocení a vlastenectví uskutečnilo velkou národní jednotu a tak zachránilo osud země a národa. V době, kdy se vytvořilo nebezpečí, že bude trvale ustáleno rozštěpení národa v důsledku zesnování „separátních voleb a separátní vlády" americkými imperialisty a jejich nohsledy, velký soudruh Kim Il Sung svolal Společné shromáždění Jihu a Severu a když tak semknul v jeden celek vlastenecké síly všech stran, skupin, všech tříd a vrstev lidu Severu a Jihu, nahromadil nehynoucí zásluhy při velkém posvátném díle v zájmu uskutečnění samostatnosti, nezávislosti a sjednocení vlasti.

Když za složité a spletité politické situace bezprostředně po osvobození bylo zorganizováno široké národní setkání, jehož se s výjimkou nepatrné menšiny národních zrádců zúčastnili delegáti téměř všech jihokorejských politických stran a společenských organizací, a dokonce i zatvrzele antikomunisličtí nacionalisté, bylo na tomto shromáždění dosaženo jednomyslné shody, takže se mohl rozvinout všenárodní vlastenecký boj, což byl skvělý plod linie samostatného sjednocení vlasti velkého vůdce a jeho myšlenky velké národní jednoty i první historické vítězství, jehož vlastenecké síly usilující o sjednocení dosáhly. Dubnové Společné shromáždění Jihu a Severu zřetelně ukázalo, že se mohou kdykoliv sjednotit v boji za velkou společnou národní věc komunisté i nacionalisté a další rozmanité politické síly a všechny třídy a vrstvy, i když mají jinou ideologii a ideály a liší se politickými názory a přesvědčením, a že je možné uskutečnit samostatné mírové sjednocení vlasti, jestliže dojde k harmonickému spojení Severu a Jihu a celý národ se sjednotí. Společné shromáždění Jihu a Severu, které s vynaložením vší energie připravil a řídil velký vůdce, bude v dějinách věčně zářit jako vlastenecké setkání, které manifestovalo velkou jednotu našeho národa, a dnes, kdy slavíme 50. výročí Společného shromáždění, jeho zkušenosti a velké úspěchy podněcují u všech Korejců na Severu, na Jihu a v zámoří novou touhu a nadšení pro jednotu národa a sjednoeení vlasti, novou důvěru a odvahu.

Velký vůdce soudruh Kim Il Sung již dávno nově objasnil otázku národa na základě myšlenky čucche, vystoupil s originální myšlenkou velké národní jednoty a skvěle ji uvedl do života na celé historické cestě boje za znovuzrození vlasti, za vybudování nové vlasti a za sjednocení země. Vytvořil tak slavnou příkladnou podobu velké národní jednoty.

Myšlenka velké národní jednoty, se kterou vystoupil velký vůdce, je myšlenkou pevného spojení v jeden celek, kdy všechny třídy a vrstvy v zájmu ochrany a uskutečňování národní samostatnosti kladou na první místo společné národní požadavky a zájmy, bez ohledu na rozdíly ideologie a ideálů, politických názorů a víry, na bohatství či nemajetnost a na společenské postavení.

Myšlenka čucche poprvé vědecky objasnila zákonitost vývoje národa a základy národní jednoty. Země a národ jsou místem života lidí a základním standardním prostorem vytváření jejich osudu. Vzhledem k tomu, že lidé žijící v národním státě jako v standardním prostoru prosazují svůj osud, je osud příslušníků národa neodlučně spjat s osudem národa, a základem při vytváření osudu národa je otázka ochrany a uskutečňování národní samostatnosti. Nikdo nemůže žít v odloučení od země a národa a žádná třída ani vrstva národa nemůže řádně prosazovat svůj osud, aniž by byla zajištěna národní samostatnost. Každý národ má historicky utvářený a zpevněný národní charakter a má společné národní požadavky a zájmy, které přesahují rozdíly mezi třídami a vrstvami. Národní charakter a společně sdílené zájmy národa se stávají základem národní jednoty, která v širokém rozpětí spojuje různé třídy a vrstvy národa.

Myšlenka velké národní jednoty představuje myšlenku důsledné národní samostatnosti, kterou velký vůdce vypracoval uplatněním myšlenky čučche v problematice národa; je to myšlenka ušlechtilého vlastenectví a lásky k národu, myšlenka nejširšího semknutí národa.

Otázka národní jednoty vyvstala jako požadavek s ještě větší naléhavostí v důsledku osobitého charakteru našeho národa a specifiky historického vývoje naší země. Nás národ jakožto jednolitý národ se starobylými dějinami a kulturou je národem s vysoce vyvinutým duchem lásky k vlastní zemi a národu a s velkou silou semknutosti. V důsledku frakčních svárů a velkým zemím se podřizujícího, vlastizrádného jednání prohnilých a neschopných feudálních vládnoucích kruhů v minulosti však byl náš národ postižen neblahým údělem porobení vlasti a i později se vinou frakcionářství a poklonkování před velmocemi nemohlo vyhnout neúspěchu ani nacionalistické a počáteční komunistické hnutí. Myšlenka velké národní jednoty velkého vůdce je vynikající myšlenka, která ukázala nejsprávnější cestu v zájmu nezávislosti a samostatnosti země i ve prospěch prosperity a rozkvětu národa, když obhájila a završila nás skvělý národní charakter a skoncovala s ostudnou historií národního utrpení.

Díky tomu, že vážený a milovaný soudruh Kim Il Sung, zakladatel velké ideologie čucche, který choval ušlechtilou lásku k vlasti a k národu a vykazoval širokou velkorysost a pochopení, vystoupil s myšlenkou velké národní jednoty v duchu čucche, dosáhl náš národ velké celonárodní jednoty a získal mocnou ideovou a duchovní zbraň, s níž mohl samostatně prosazovat osud země a národa. Myšlenka velké národní jednoty v duchu čucche je originální idea, která odráží základní proud naší doby, kdy všechny národy a lid všech zemí, které byly utlačovány, po osvobození a dosažení nezávislosti směřují k samostatnosti. Tak nově nastolila společně s národní otázkou problematiku jednoty národa a v celém rozsahu ji hluboce objasnila. Je to velká myšlenka, která národům světa poskytla správnou směrnici a prapor boje za vítězství velké věci antiimperialismu a samostatnosti. To, že vážený a milovaný vůdce vystoupil s teorií o národě v duchu čučche a s myšlenkou velké národní jednoty, které nově vědecky objasnily národní otázku a otázku jednoty národa, je jedním z velkých ideově teoretických úspěchů, jichž vůdce dosáhl; představuje to vynikající záslužný čin, kterým vůdce přispěl k nastolení nezávislosti v celém světě a k velké věci samostatnosti lidstva.

Velký vůdce soudruh Kim Il Sung nejenže vystoupil s myšlenkou velké národní jednoty v duchu čučche, ale také po celý život obětoval velikou námahu a veškerou svou energii pro jednotu našeho národa.

Velký vůdce v době protijaponského revolučního boje semknul pod praporem protijaponského odporu vlastenecké síly ze všech tříd a vrstev a tak vedl protijaponský národně osvobozenecký boj k vítězství. Společnost pro znovuzrození vlasti, která byla zorganizována v období protijaponského revolučního boje, byla organizací protijaponské národní sjednocené fronty, která zahrnovala široké vlastenecké síly, komunisty a nacionalisty, dělníky, rolníky, příslušníky inteligence, mládež a studenty a dále dokonce i uvědomělé věrící a kapitalisty. Tato organizace hluboko zapustila kořeny v rozlehlé oblasti v naší zemi i za hranicemi. V průběhu rozvíjení posvátného boje za znovuzrození vlasti při všeobecné mobilizaci protijaponských vlasteneckých sil pod vedením velkého vůdce byly vytvořeny drahocenné zkušenosti a tradice národní jednoty.

Velký vůdce po osvobození vyzvedl heslo, aby se celý národ sjednotil a aby silní lidé silou, znalí lidé znalostmi a lidé, kteří mají peníze, penězi přispívali k budování nové vlasti. Působil tak, aby lidé ze všech tříd a vrstev, kteří milují svou zemi a národ, bez rozdílu povstali k výstavbě demokratického, nezávislého a samostatného státu.

Otázka dosažení velké jednoty celého národa při rozdělení země na dvě části a rozštěpení národa vyvstala jako nejpalčivější a nejnaléhavější záležitost, která se týkala přežití a osudu země a národa. Velký vůdce od prvního dne rozdělení země moudře řídil boj za uskutečnění velké jednoty národa pod praporem sjednocení vlasti. Hnutí za sjednocení vlasti tak rozšířil a rozvinul v celonárodní hnutí. Náš vůdce otevřel zablokovanou cestu dialogu a jednání mezi Severem a Jihem a předložil tři velké zásady sjednocení vlasti - samostatnost, mírové sjednocení a velkou národní jednotu. Tak položil pevné základy pro spojení národa a sjednocení vlasti a ruku v ruce s krajany ze všech tříd a vrstev na Severu, na Jihu a v zámoří je vedl vlasteneckou cestou v zájmu spojení národa a sjednocení vlasti.

„Deset velkých programových bodů velké celonárodní jednoty za sjednocení vlasti", které velký vůdce vydal v posledním období svého života, představují souhrn vůdcovy myšlenky velké národní jednoty a příslušných praktických zkušeností, je to nehynoucí souborný spis, věnovaný velké národní jednotě. V Deseti velkých programových bodech velké národní jednoty jsou jasně vysvětleny hlavní zásady a ideové základy, které je třeba dodržovat při vytváření velké národní jednoty, a konkrétní úkoly a metody jejich realizace.

Myšlenka velké národní jednoty a Deset velkých programových bodů velké celonárodní jednoty, které vypracoval velký vůdce soudruh Kim Il Sung, a drahocenné zkušenosti a velké úspěchy národní jednoty, jichž vůdce dosáhl, jsou trvalými poklady naší vlasti a národa a pevným základním zdrojem pro velkou jednotu celého národa a pro sjednocení vlasti. Naším neochvějným odhodláním a vůlí je záměr pevně hájit a neodchylně následovat velkou myšlenku a záslužné dílo spojení národa a bohaté zkušenosti a tradice, které zestavil vůdce, a tak vytvářet velkou jednotu celého národa a za naší generace sjednotit vlast.

Při vysoké podpoře myšlenky velké národní jednoty velkého vůdce a jeho Deseti velkých programových bodů velké celonárodní jednoty musíme aktivně bojovat za velkou jednotu celého národa na Severu, na Jihu a v zámoří a dosáhnout samostatného mírového sjednocení vlasti spojenými silami národa.

Hlavním subjektem sjednocení vlasti je náš národ. Velké dílo sjednocení vlasti spočívá v opětovném propojení tepen národa a poté v uskutečnění spojení národa. Samostatné mírové sjednocení vlasti je nemyslitelné bez harmonické shody Severu a Jihu a bez velké národní jednoty. Velká jednota celého národa, ta právě znamená sjednocení vlasti.

Velká jednota našeho národa a sjednocení vlasti dnes vyvstávají jako otázky, které jsou naléhavější, než kdykoliv jindy. Ať již vzhledem k vnitřní a vnější situaci země, anebo z hlediska základních zájmů našeho národa a dobových tendencí nastal právě nyní čas, kdy celý národ musí dosáhnout velké jednoty a zachránit tak osud země a národa a vyzvednout jejich důstojnost a čest jakožto důstojnost a čest sjednocené jediné vlasti a jednoho národa.

Ukončení tragédie rozdvojení území a rozštěpení národa, která trvá více jak půl století, a uskutečnění spojení národa a sjednocení vlasti je životně důležitý požadavek národa a jeho nejvyšší úkol který již není možno opožďvat a odkládat. Čím déle rozdělení trvá, tím přibývá neštěstí a strádání postihujících náš národ a zvětšuje se nebezpečí, že se národ stane nestejnorodým. Jestliže se zostří nedůvěra a antagonismus mezi Severem a Jihem, mohou vyvolat i neblahou národní katastrofu. Zahraniční síly, kterým sjednocení Koreje nevyhovuje, nyní podněcují konfrontaci mezi Severem a Jihem, přičemž mají v úmyslu těžit z jejich zápasu. Imperialisté pod vývěskou „globalizace" ještě více zesilují svou nadvládu všude tam, kam jen dosáhnou. Pokud by za složité a riskantní situace, jaká dnes existuje, byla naše země nadále rozdělena na Sever a Jih a setrvávala ve stavu vzájemné rivality, pak by se náš národ nemohl zbavit nadvlády cizích sil a závislosti na nich a opět by se mohl stát hříčkou v jejich rukou a propadnout osudu koloniálních otroků. Žádný člověk, který má duši korejského národa, se nemůže stavět zády k spojení národa a ke sjednocení vlasti. Nevšímavost vůči otázce sjednocení vlasti a zároveň i snaha odsunout ji do pozadí znamená jen snahu o pevné zakotvení rozdělení země a o jeho zavedení nastálo. Náš národ musí odstranit všechny obtíže a překážky, tarasící další cestu ke sjednocení vlasti, co nejrychleji dosáhnout velké jednoty národa a splnit velké dílo sjednocení vlasti. Náš národ jí určitě dosáhne.

Na severu a jihu Koreje nestojí proti sobě dva vzájemně odlišné národy, ale je tam na půdě jedné vlasti jeden národ uměle rozdělený cizí silou. Korejský národ je jeden národ, který, když procházel několika tisíci let, zdědil jediné pokrevní příbuzenství, hovoří stejným jazykem a žil na jednom a témže území. Všichni Korejci, ať žijí na Severu, na Jihu nebo v zámoří, jsou jedním národem, v němž mají všichni stejně krev a duši korejského národa, a jsou neodlučně spojeni společnými národními zájmy a společně sdílenou národní psychikou a cítěním. Žádná síla nemůže trvale rozdvojit jediný korejský národ, který se vytvořil a vyvinul během dlouhověkých dějin, a nemůže vyhladit náš národ a náš národní charakter.

Dnešní rozdělení našeho národa na Sever a Jih je dočasný výkyv a nepřízeň osudu, které nás postihly v pětitisícileté historii našeho národa. To, že se náš národ, rozdělený cizí mocí, opět spojuje jako jeden národ, je nevyhnutelným přirozeným směřováním našich národních dějin a zákonitý požadavek národního vývoje.

V minulosti japonští imperialisté po okupaci naší země prováděli nejbrutálnější koloniální nadvládu, přičemž uplatnili politické triky všeho druhu s úmyslem vymýtit náš národ, avšak korejští revolucionáři a vlastenecký lid rozvinuli krvavý boj za záchranu vlasti a národa, nakonec japonské imperialisty rozdrtili a získali zpět ztracenou vlast. Po porážce japonských imperialistů přišli do jižní Koreje američtí imperialisté a počínali si tam jako páni, přičemž, když pošlapali národní suverenitu, intenzívně prováděli různé intriky, aby nás národ navždy rozdělili, avšak v jihokorejském lidu nadále žije duše národa. To, že široké vrstvy lidu, mládež a studenti jižní Koreje neustále statečně bojují proti nadvládě cizí moci a proti zaprodaneckým a národ zrazujícím činům jihokorejských vládnoucích kruhů, je projevem spravedlivého národního hněvu bratří na Jihu, kteří se bouří proti tyranii a ponižování, a prokazují ničím nepokořitelnou, houževnatou povahu našeho národa.

Naladění národa pro sjednocení se den ze dne zvyšuje a není možno zlomit ani zadržet vůli a tužby našeho národa, který chce, aby se celý národ semknul a dosáhl sjednocení vlasti. Musíme s neochvějnou důvěrou a optimismem ještě energičtěji dále bojovat za velkou jednotu celého národa a za samostatné mírové sjednocení vlasti.

Velká jednota národa musí plně spočívat na zásadě národní samostatnosti.

Samostatnost národa je životem národa a obhajoba samostatnosti je základní zárukou existence a rozvoje národa. Jedině při pevném dodržování zásad národní samostatnosti je možno uhájit práva a zájmy národa a nezávisle utvářet osud národa v souladu s jeho nazíráním a požadavky. Jedině tehdy můžeme na mezinárodní scéně sebejistě uplatňovat suverenitu a rozvíjet zahraniční vztahy na principech úplné rovnosti a vzájemných výhod. K samostatnosti národa patří důstojnost a čest národa, národní hrdost a sebevědomí i nezlomná vůle a odhodlaný duch národa. Když se národ po ztrátě samostatnosti nemůže zbavit nadvlády cizí síly a závislosti na ní, jsou pošlapávána práva a zájmy národa, národní charakter a důstojnost národa a není možno uniknout ponižování a opovržení a osudu otroků z uhynulé země.

Zásada národní samostatnosti je jádrem řešení národní otázky a nejpodstatnějším konečným základem velké celonárodní jednoty. Je to semknutí národa a jeho boj za uhájení národní samostatnosti proti nadvládě cizích sil a proti závislosti. Náš boj za velkou celonárodní jednotu, to je právě boj za pevné nastolení suverenity národa v rozsahu celé země, je to boj za splnění velké věci sjednocení vlasti vlastními národními silami v duchu čučche a za dosažení samostatného rozvoje sjednocené vlasti a společného rozkvětu národa. Velká jednota národa i sjednocení vlasti slouží obraně samostatnosti země a národa.

Zásada národní samostatnosti je zkušebním kamenem, který rozpozná, co je vlastenectví a láska k národu nebo zaprodanost a zrada národa, co je linie sjednocení nebo linie rozkolu. Při spoléhání na cizí síly jsou řeči o samostatnosti, o smíření mezi Severem a Jihem a o jejich spojení pouhými prázdnými slovy. Tak jako nemohou společně obstát láska k vlasti a k národu a zrada země a národa, jsou neslučitelné i národní samostatnost a spoléhání na cizí moc. Člověk, který si opravdu přeje smíření mezi Severem a Jihem, spojení národa a sjednocení vlasti, nepůjde cestou spoléhání na cizí sílu, ale musí se vydat cestou národní samostatnosti.

Národní jednota je jednota, jejímž účelem je za všech okolností chránit a uskutečňovat samostatnost národa. Když princip národní samostatnosti opustíme, nemůžeme hovořit o jednotě národa. Jedině když velké celonárodní jednoty dosáhneme na základě zásady národní samostatnosti, může se náš národ stát opravdovým pánem svého osudu a může se stát velkou hnací silou a rozhodující silou sjednocení vlasti a národního rozkvětu. Musíme se důsledně stavět proti poklonkovám před velmocemi a proti spoléhání na cizí sílu a odmítat je a musíme nadále vytvářet velkou národní jednotu na základě zásady národní samostatnosti.

Celý národ se musí sjednotit pod praporem lásky k vlasti a k národu a pod praporem sjednocení vlasti.

Láska k vlasti a k národu a vysoké ocenění charakteristických národních rysů je společně sdíleným principem mentality a ideovým cítěním příslušníků národa. Náš národ se svým silným národním charakterem vřele miluje svou vlast a národ, pečlivě opatruje a stále udržuje zděděnou duši národa. Náš národní duch vlastenectví a lásky k vlastnímu národu a osobitý národní temperament jsou pevnou ideovou a duševní základnou pro velkou jednotu celého národa. Navíc pro náš národ, který naplno zakusil všechno neštěstí a všelijaké utrpení, plynoucí z rozdělení národa, vyvstává sjednocení vlasti jako největší národní požadavek a prapor sjednocení vlasti je praporem společného národního boje, praporem velké celonárodní jednoty. Na základě osobitého národního charakteru korejského národa musí celý národ vytvořit velkou jednotu v zájmu velké společné národní věci.

Mezi korejským Severem a Jihem, které po více než polovinu století žily odděleně, existují sice rozdíly ideologie a zřízení a různé další rozdíly, ale ve srovnání s takovými odlišnostmi je daleko větší to, co je Korejcům, jakožto jedinému národu národně společné. I požadavky a zájmy různých tříd a vrstev národa jsou vzájemně rozdílné, avšak národním úkolem, který dnes v první řade vyvstává před naším národem, je sjednocení vlasti. Velké věci sjednocení vlasti musí být všechno podřízeno. Jestliže se při absolutizaci ideologických a systémových rozdílů mezi Severem a Jihem a při stavění zájmů jednotlivých tříd a vrstev do popředí současně odvrátíme od toho, co je národně společné, a od společného prospěchu národa, nebude možno uskutečnit ani velkou národní jednotu ani sjednocení vlasti.

Bez ohledu na rozdíly ideologie a zřízení, politických názorů a víry se celý národ na Severu, na Jihu a v zámoří musí přenést přes třídní zájmy a zájmy vrstev a takto se pevně semknout pod praporem vlastenectví a lásky k národu, pod praporem sjednocení vlasti. Všichni příslušníci národa, dělníci, rolníci, příslušníci inteligence, mládež a studenti, třída městské maloburžoasie, národní kapitalisté a politikové, lidé činní v byznysu, kulturní pracovníci, věřící a vojáci, všichni bez rozdílu musí jednotně bojovat za sjednocení vlasti a aktivně k velkému dílu sjednocení vlasti přispívat.

Naším neochvějným stanoviskem a důslednou politikou je přijímat do náruče a spojovat v zájmu velké jednoty celého národa všechny lidi, kterým je drahá duše národa a kteří ji uchovávají bez ohledu na ideologii a zřízení, na třídy a společenské vrstvy, a všechny ty, kdo milují svou zemi a národ. Široce založená politika, kterou uplatňujeme, je politikou ušlechtilé humánní lásky, která do velké láskyplné náruče přivine všechny lidi, je to nejrozsáhlejší vlastenecká a národ milující politika, jež všechny třídy a vrstvy národa pevně sdružuje k velkému společnému dílu země a národa. Na cestě národního spojení a sjednocování vlasti důsledně realizujeme široce založenou politiku, takže se spojíme s každým, kdo má národní svědomí a touží po sjednocení vlasti, a ruku v ruce s ním půjdeme vpřed v jednom šiku za sjednocení vlasti. I lidé, kteří kdysi jednou nastoupili nesprávnou cestu, mohou svých chyb litovat a vstoupit na vlasteneckou cestu. Vůči lidem, kteří sice v minulosti zrazovali národ a šli chybnou cestou, ale dnes upřímně litují svých dřívějších omylů a chtějí přispívat k velkému dílu sjednocení vlasti, budeme postupovat shovívavě podle zásady neohlížet se za minulostí a půjdeme společně s nimi vpřed s cílem sjednocení vlasti. Kdyby si příslušníci jihokorejské vládnoucí elity anebo osobnosti z vládních nebo opozičních stran, velkokapitalisté a generálové armády vážili společných národních zájmů a přáli si sjednocení země, spojili bychom se i s nimi pod praporem velké národní jednoty.

S lidmi, s nimiž jsme se jednou uchopili za ruce, půjdeme spojenými silami dále nejen po cestě ke sjednocení vlasti, ale i v boji za prosperitu a rozkvět sjednocené vlasti, ale i s těmi, kdo přispěli ke sjednocení vlasti, jménem národa vysoce oceníme.

Jestliže chceme vytvořit velkou jednotu národa, musíme zlepšit vztahy mezi Severem a Jihem.

Dnes obrat vztahů mezi Severem a Jihem od nedůvěry a konfrontace ke vztahům důvěry a usmíření vystupuje jako velmi naléhavý požadavek při realizaci národního spojení a sjednocení vlasti. Všichni dosavadní jihokorejští vládcové pohlíželi na svůj vlastní národ jako na nepřítele a konfrontační politikou vůči Severu, která uvnitř národa vyvolávala nevraživost a spory, překáželi harmonickému spojení Severu a Jihu a všestranně bránili velké jednotě národa. Proti Severu zaměřená konfrontační politika jihokorejských úřadů se jakožto příčina plodící nedorozumění a nedůvěru stává kamenem úrazu, na němž vázne zlepšování vztahů mezi Severem a Jihem a národní jednota. Jestliže vládcové jižní Koreje budou dále uplatňovat proti Severu zaměřenou konfrontační politiku, která bude na nás pohlížet jako na nepřátele, pak nejenže znemožní vytvoření atmosféry důvěry a smíření mezi Severem a Jihem, ale mohou vystupňovat napětí a vyvolat nenapravitelné následky.

V podmínkách, kdy na Severu a na Jihu existují vzájemně odlišné ideologie a zřízení, nebude možno se vyhnout konfrontaci, jestliže nebude vzata na vědomí ideologie a zřízení druhé strany. Sever a Jih musejí dosáhnout harmonického spojení na základě uznání existence vzájemně odlišných ideologií a zřízení a při úsilí o spolužití, společný blahobyt a společný prospěch zároveň společně otevírat cestu ke sjednocení vlasti.

Jestliže někdo s cizí mocí za zády bude s cizí silou „vzájemně spolupracovat" a přitom považovat za nepřátele svoje národní bratry a povede konfrontační politiku proti Severu, stihnou jej kletby a odsouzení lidu a neunikne soudu dějin. To ukazuje tragický konec řady dosavadních vládců jižní Koreje. Jestliže vládcové jižní Koreje nechtějí kráčet ve stopách svých předchůdců, musejí se poučit z jejich neblahého konce a učinit rozhodný krok, kterým se rozloučí se starou minulostí konfrontace namířené proti Severu. Jestliže vládcové jižní Koreje učiní obrat ve své politice a tak nahradí konfrontační politiku proti Severu politikou smíření a spojení se Severem, vyvinou se vztahy mezi Severem a Jihem ve vztahy důvěry a smíření a otevře se nová fáze při realizaci národního slučování a sjednocování vlasti. Vládcové jižní Koreje musí ze stanoviska vlastenectví a lásky k národu nahradit konfrontační politiku proti Severu politikou smíření a spojení se Severem a vykročit cestou usmíření a slučování národa. V jižní Koreji musejí zrušit všechny fašistické a proti sjednocení namířené zákony a orgány, které stojí v cestě národnímu sloučení a sjednocení vlasti, a musejí odstranit veškeré politické bariéry.

Naše stanovisko vůči vládcům jižní Koreje je jasné. To, že jsme se stavěli proti dosavadním vládcům jižní Koreje, nespočívalo v tom, že se označovali za držitele moci. Stavěli jsme se proti jejich politice spoléhání na cizí moc, proti jejich politice mařící sjednocení a proti jejich vlasti zrádnému a národ zrazujícímu jednání. Jestliže vládcové jižní Koreje skutečně zaujmou vlastenecké a vůči národu láskyplné stanovisko, stanovisko ve prospěch spojení se Severem a vzájemného sloučení, budeme osud národa prosazovat společně s nimi.

Za velkou jednotu národa musíme bojovat proti nadvládě a vměšování cizí moci, proti národním zrádcům a silám, které se stavějí proti sjednocení, a proti těm, kteří se spolčili s cizí mocí.

Nadvláda a vměšování cizí moci je základní překážkou, stojící v cestě sloučení našeho národa a sjednocení vlasti. Cizí silou byl náš národ rozdělen na Sever a Jih a v důsledku nadvlády a vměšování nemohla být dodnes sjednocena naše země a náš národ. Rozdělování druhých národů a jejich ovládnutí patří k stereotypním metodám imperialismu. USA ignorují požadavek našeho národa na sjednocení vlasti, a postupují proti proudu epochy samostatnosti, přičemž beze změny sledují své choutky po trvalém rozdvojení našeho národa a jeho ovládání. USA vyvolávají nevraživost a spory uvnitř našeho národa a podněcují jihokorejské vládnoucí kruhy ke konfrontaci s jejich národními bratry, nadále ponechávají v jižní Koreji rozmístěné americké vojsko a vyvolávají napjatou situaci neustálými vojenskými cvičeními a posilováním ozbrojených sil.

Všichni dosavadní vládcové jižní Koreje, které podněcovala a jimiž manipulovala cizí moc, navršili dělící bariéry, intenzifikovali politickou a vojenskou konfrontaci mezi Severem a Jihem, potlačovali jihokorejský lid, toužící po samostatnosti, demokracii a sjednocení vlasti, a uplatňovali všelijaké politické triky, aby rozštěpili a rozvrátili demokratické vlastenecké síly, usilující o sjednocení.

Bez boje proti nadvládě a vměšování cizí moci a proti rozkolným silám v Koreji i v zahraničí není možno uskutečnit spojení mezi Severem a Jihem, ani velkou jednotu národa, ani sjednocení vlasti.

Celý národ na Severu, na Jihu a v zámoří musí rozšiřovat všenárodní boj proti nadvládě a vměšování cizí moci a tak důkladně likvidovat příčinu, která brání sjednocení vlasti. Současně s tím musíme účinně bojovat proti politice odmítající sjednocení a proti politice národního rozkolu, kterou provádějí národní zrádci, spolčení s cizí silou v zájmu osobního bohatství a okázalosti a v zájmu své vlastní moci, aniž by měli na mysli osud země a národa.

Vlastenecké demokratické síly, usilující o sjednocení musejí zvyšovat bdělost vůči rozkolníky prováděné úskočné politice odcizování a rozvratu a musejí jí čelit silou jednoty. Všechny politické strany, osobnosti a lid ze všech vrstev, milující zemi a národ a toužící po sjednocení, musejí velkou věc národního spojení a sjednocení vlasti nastolit jako nejvyšší požadavek a posilovat jednotu a za neustálého rozšiřování vlasteneckých řad, usilujících o sjednocení se organizačně pevné seskupovat.

Aby dosáhl velké jednoty národa, musí celý národ na Severu, na Jihu a v zámoří vzájemně vyměňovat návštěvy a realizovat styky a při rozvíjení dialogu posilovat solidární sepětí.

Široká realizace výměny návštěv a kontaktů, dialogu a solidárního sepětí je jednou z důležitých cest k dosažení velké jednoty národa. Ačkoliv v našem národě existují rozdíly ideologií, ideálů, politických názorů a víry, mohou všichni krajané ze Severu, z Jihu a ze zámoří posilovat vzájemné porozumění a důvěru a spojil své záměry a síly v zájmu společného národního cíle, jestliže se budou svobodně navštěvovat a stýkat, povedou-li dialog, budou-li posilovat solidární sepětí. Naši krajané na Severu, na Jihu a v zámoří musejí se vznešenými ideály velké národní jednoty a sjednocení vlasti v mysli aktivně usilovat o uskutečňování výměny návštěv a kontaktů, dialogu a organizovaného solidárního sepětí.

Dialog mezi Severem a Jihem se musí stát dialogem ve prospěch sloučení národa, dialogem pro sjednocení vlasti. Nikdo nesmí využívat fóra dialogu pro sledování nečestných politických cílů, anebo pro pevné zakotvení rozdělení země. Dialog Severu a Jihu musí být veden podle zásady, že postaví společné národní zájmy na přední místo a rozptýlí stav nedůvěry a konfrontace mezi Severem a Jihem a že všechno podřídí sjednocení vlasti.

Dialog Severu a Jihu se nesmí stát monopolem malého počtu vládních činitelů a specifické třídy nebo vrstvy. Je to záležitost, jež se musí stát širokým dialogem, který může shromáždit nazírání všech stran, všech skupin, všech tříd a vrstev. Dialogu se musejí v širokém rozsahu zúčastnit zástupci všech politických stran a společenských organizací včetně vládních činitelů Severu a Jihu, osobnosti a lid ze všech tříd a vrstev a zahraniční krajané. Je třeba aktivně rozvíjet dvojstranné i mnohostranné rozhovory a jednání různých forem.

Velká jednota celého národa se vytváří a upevňuje v průběhu rozvíjení společných akcí v solidárním sepětí při boji za sjednocení vlasti. Všechny politické strany, organizace a krajané z různých tříd a vrstev na Severu, na Jihu a v zámoří se musejí v boji za sjednocení vlasti vzájemně podporovat a slaďovat krok a přitom energicky rozvíjet společné akce.

Boj našeho národa za samostatné mírové sjednocení vlasti dnes vstupuje do nové historické etapy. Na další cestě ke sjednocení vlasti nadále stojí proti nám mnoho překážek a nesnází, ale my na další cestu sjednocování vlasti hledíme s optimismem. Náš národ je jeden a tak i naše vlast je jedna. Náš národ pod praporem sjednocení vlasti jistě dosáhne velké jednoty.

Pevně věřím, že celý národ na Severu, na Jihu a v zámoří tím, že bude bojovat v pevné jednotě, splní odkaz velkého vůdce soudruha Kim Il Sunga na sjednocení vlasti, a tak za naší generace určitě uskuteční velké historické dílo sjednocení vlasti.

z rovnomennej brožúry prepísal -vjml-

KCNA k antikapitalistickým demonštráciam zmietajúcim svet

2011-10-23T05:57:00.000-07:00

Pchjongjang, 20. október 2011 (KCNA)-- "Okupuj Wall Street" demonštrácie zmietajú celý kapitalistický svet vrátane USA. Milióny ľudí vyrazili do ulíc vo viac ako 1500 mestách v približne 80 krajinách, čo znie ako varovanie pred kapitalistickým systémom. Je to prísny rozsudok nad protiľudovým systémom, ktorý prináša vykorisťovanie, útlak, nezamestnanosť a chudobu ľudovým masám. Ako je známe, katastrofická finančná kríza ktorá začala v USA už v roku 2007, priniesla nebývalú hospodársku recesiu a nezamestnanosť, ktorá veľmi uškodila ľudským životom. Ľudia s nízkym príjmom povstali proti hrabivosti bánk a veľkých korporácií, ktoré zapríčinili ekonomickú nerovnosť a dali jej voľný priechod. Množstvo ľudí opakuje heslo "My sme 99%".

V kapitalistickej spoločnosti, kde peniaze znamenajú všetko, je nepopulárne, ak bohatší sa stávajú čoraz bohatšími a chudobní chudobnejšími. 1 % v tejto spoločnosti tvorí privilegovanú triedu, zatiaľ čo 99% pracujúcich más je vrhaných do čoraz väčšej chudoby a smrti. Priepasť medzi chudobnými a bohatými je v USA najväčšia od krízy z roku 1930. Výška príjmov privilegovaných vrstiev, ktoré tvoria 1% spoločnosti sa zvýšila z 10% na 24% za posledných 30 rokov v USA. Reálna mzda 90% Američanov klesala do roku 1970 a viac ako 15% populácie sa dostalo do kategórie chudobných.

Viac ako 401 000 nových ľudí bolo registrovaných ako nezamestnaný v prvý októbrový týždeň v USA, zatiaľ čo počet nezamestnaných v EÚ dosiahol 22 785 000. Počet ľudí trpiacich chudobou v USA dosiahol v minulom roku 46,2 milióna. V posledných rokoch prudko vzrástol počet rodín bez domova. Príjem amerických rodín za posledné 4 roky klesol v priemere o 10%. Zhoršujúca sa globálna finančná kríza dokazuje, že kapitalistická spoločnosť je rajom pre hŕstku vykorisťovateľov a utláčateľov a peklom pre väčšinu pracujúcej triedy a že tento typ spoločnosti nemôže trvať dlho.

Kapitalizmus nemá nič spoločné s dobrom pre človeka. Napriek tomu, že sme vstúpili do nového tisícročia, rozdiely v spoločnosti sa ešte viac vystupňovali. Cyklické hospodárske krízy a nárast chudoby v kapitalistickom systéme nevyhnutne vedú k protestom. Koniec kapitalizmu je jednou z nevyhnutností histórie -0-

Poznámka: KCNA = Kórejská centrálna tlačová agentúra
Zdroj: http://www.kcna.kp/goHome.do?lang=enghttp://www.kcna.kp/goHome.do?lang=eng

Blumen für Kim Il-sung aneb umění Země jitřní svěžesti

2011-10-23T05:13:00.000-07:00

„Přiblížit svět lidí, kteří žili dávno před námi, a učit se kriticky hodnotit tyto společnosti a politické uspořádání. To je spolu s estetikou, uměleckými technikami a kvalitami tvůrců jeden z významných rysů umění: formuluje, dělá pochopitelným a hmatatelným a umožňuje prožít duchovně i rozumově, co hýbalo a hýbá lidmi v jiných světech a časech. Výstava může být chápána také jako příležitost přiblížit lidi ze vzdálené země, ze země, kterou většina z nás nikdy neviděla. Právě proto, že se umění Korejské lidově demokratické republiky tak liší od našich představ o moderním umění, měli bychom jej učinit námětem diskusí: jako zrcadlo společnosti, v níž bylo stvořeno, jako metaforu jejích kořenů." Tak rakouská federální ministryně pro vzdělání, umění a kulturu vysvětluje důvod konání výstavy nazvané Květiny pro Kim Ir-sena, jež od 19. května do 5. září tohoto roku pořádá Österreichisches Museum für angewandte Kunst/Gegenwartskunst (MAK) ve Vídni.

Není to poprvé, co tato vídeňská galerie připravila expozici pro většinu Evropanů tak netradiční a kontroverzní. V roce 1988 se například konala výstava „Umění a revoluce. Ruské a sovětské umění 1919-1932", roku 1994 „Tyranie krásného. Architektura v době Stalinově" a o pět let později „Umění kinematografie. Indiánští kreslíři plakátů v MAK". Pohnutky vysvětluje umělecký ředitel galerie takto: „My se považujeme za styčnou plochu globální komunikace, jež překonává hranice všech druhů. Znovu a znovu ukazujeme světy, které jsou tak vzdálené obchodu s uměním, které leží mimo oblast ‚západního' umění a architektonických směrů. Umělecké výstavy nemohou vyřešit politické konflikty, avšak doufáme, že přispějí k jejich zmírnění. Ačkoli Květiny pro Kim Ir-sena nemají být chápány jako politické stanovisko, opravdu usilují o přenesení pozornosti na skutečnost, jak často ‚naše západní' ideologické pojetí zamlžuje, když už přímo nepřekrucuje pohled na realitu. Pouze ti, kteří strhnou zábrany ve vlastní mysli, jsou opravdu schopni překonat existující zdi a jedině ti, kteří jednou provždy řeknou sbohem evropocentrickému a kulturnímu imperialismu, jsou schopni prohlédnout."
Výstava sestává ze 133, často velkoformátových děl, zapůjčených od Galerie severokorejského umění v Pchjongjangu. Polovina z nich byla vytvořena za posledních deset let. Jsou převážně ve stylu socialistického realismu a čučche (podrobněji viz níže). Jde tedy o umění realistické, třídně uvědomělé, revoluční, srozumitelné, optimistické, dramatické, kritické k „západnímu umění" (formalismu, abstrakci apod.), formou i obsahem blízké lidu a kolektivní. Mezi nezobrazovanější motivy patří vůdcové Kim Ir-sen a Kim Čong-il, scény ze života lidu (ve fabrikách, na poli, při odpočinku, při společné zábavě), vojenské výjevy, krajiny atp., nechybějí ani nejrůznější plakáty.

Svůj, i když ve srovnání s výtvarným uměním malý prostor dostala i architektura Pchjongjangu, která má být dle slov prezidenta Kim Ir-sena vzorem pro celou zemi (připomeňme, že téměř celé město muselo být znovu vybudováno po bombardování Američany během korejské války). Pro ni jsou typické široké třídy, obrovská náměstí, monumentální stavby (Velká lidová knihovna, Stadion Prvního máje, hotel Rjugjong, Kim Ir-senovo mauzoleum, Vítězný oblouk, socha Čcholimy, věž čučche) a velké množství uměleckých prvků ve veřejném prostoru (výzdoba metra). Speciálně pro tuto výstavu byla vyrobena zmenšená replika věže čučche, vztyčené v roce 1982 a vysoké 170 metrů, doplněná množstvím nákresů a přípravných konceptů. Architektonická výstavba Pchjongjangu je podřízena geometrickému a osovému principu.
      Na výstavě téměř nebylo zastoupeno období rané lidově demokratické Koreje; po osvobození v Koreji převládaly importované západní styly a postupy spolu se silnými japonskými vlivy. Právě japonští utlačovatelé v 1. polovině 20. století vědomě vytlačovali tradiční malbu a kaligrafii olejomalbou. Na řadu tedy přišla etapa „koreanizace". První roky lidové demokracie byly nicméně v případě výtvarného umění ještě ve znamení rozrůzněnosti metod a stylů, neprosadil se tedy okamžitě socialistický realismus. Jeho prvky do malby pronikaly spíše postupně. U sochařství se zatím socialistický realismus dle sovětského vzoru projevil velmi výrazně, a to také proto, že před osvobozením nebyl tento obor příliš rozšířený; sochaři nového režimu již studovali v SSSR a dalších východoevropských zemích, což mělo zásadní vliv na jejich osobní přístup a pojetí. Zajímavé je, že přední umělci té doby byli členy vládnoucí Korejské strany práce, někteří z nich dokonce velmi vysoce postavenými, zmiňme zde alespoň Jang Mjong Rjonga (autora obrazu nazvaného Poledne z roku 1963), Kim Ju Gjonga, Kil Jin Sopa, Kim Hwan Hoa (malíře prvních aktů, dodnes velmi populárního v obou částech Koreje) či Pae Un Songa, jenž během korejské války odešel z Jihu na Sever.
      Nicméně již v 1. polovině 60. let je socialistický realismus nahrazován uměním čučche, které zdůrazňovalo roli vůdcovství, ducha revolučního boje a synovskou úctu; tyto prvky byly ostatně šířeny do života celé společnosti (tento proces je nutno posuzovat v širším kontextu tehdejší severokorejské společnosti). Umění čučche bylo oficiálně zakotveno i v ústavě z roku 1972 jako „národní ve formě a socialistické obsahem". Současně dochází k tlaku obrodivšího se tradičního malířství (čosonhwa) na olejomalbu, což je opačný proces, než jaký byl z velké části násilně vyvolán za japonské nadvlády. Důsledkem vzájemného působení je jakási kombinace obou, což můžeme vidět například u „Večerní záře nad řekou Kangson" (1973) Čong Jong Mana či „Matčina přání" (1987) Pak Jo Ila. Tato „hyperrealistická čosonhwa" (Frank Hoffmann) v 80. letech výrazně ovlivnila jihokorejský styl Minjung, který byl radikálním protestem vůči moderní společnosti, jejímu útlaku a vykořisťování. Vyvíjela se však i „kaligrafická čosonhwa" (Hoffmann) navazující na tradiční inkoustovou, štětcovou a pestrobarevnou malbu. Zde zmiňme alespoň Ri Sok Hoa, malíře známého pro převažující motivy rostlin a květů. Od 90. let se začínají objevovat i osobní styly umělců, Sonu Jonga (netradiční vyobrazení skal) či Mun Hwa Chuna (velkoformátové obrazy vln). Druhý jmenovaný je na výstavě zastoupen svými „Vlnami na jezeře Song".
      Celá výstava mne mile překvapila a domnívám se, že může být zajímavá pro všechny, kdo chtějí poznat cizí kulturu a umění společnosti, která vyznává úplně jiné hodnoty než ta „západní". Za zamyšlení jistě stojí i fakt, co by následovalo, pokud by nějaká galerie z České republiky přišla s nápadem připravit expozici současného severokorejského umění. Zběsilí antikomunisté, ovládající stát, by jistě nic takového nikdy nepřipustili…
      Na úplný závěr slova ředitele Galerie korejského umění v Pchjongjangu Han Chang Gjua, jimž nemohu dát než za pravdu: „Tato výstava, jež přináší letmý pohled na naše současné umění, znázorňuje slovutné a půvabné výjevy naší vlasti, citová hnutí a pocity lidí a jejich společného života. Doufám, že výstava pomůže návštěvníkům lépe pochopit KLDR a její lid."

Ladislav Zemánek

Mluvčí Ministerstva zahraničních věcí KLDR zkritizoval operaci Ulji Freedom Guardian

2011-10-19T09:53:00.001-07:00

Pchjonghang, 17. srpen (KCNA - Korejská ústřední zpravodajská agentura) - mluvčí Ministerstva zahraničních věcí KLDR vydal ve středu následující prohlášení, ve kterém odsuzuje představitele Spojených států a Jižní Koreje za to, že zahájili společná vojenská cvičení s krycím názvem Ulji Freedom Guardian:

Představitelé Spojených států a Jižní Koreje zahájili extrémně provokativní a agresivní společná vojenská cvičení s názvem Ulji Freedom Guardian, namířená proti KLDR, i přes opakovaná varování ze strany KLDR.

Toto "řinčení zbraní", odstartované Spojenými státy, a tajně dohodnuté s představiteli Jižní Koreje, představuje manévry na přípravu nukleární války proti KLDR, což osvětlilo jejich skutečné, dosud nezměněné nepřátelské záměry, které mají za cíl zabránit takové válce vojenskou silou. Povede to k tak neblahým následkům, jako je narušení atmosféry celého dialogu, vytvářené doposud s takovým úsilím, s ohledem na jednohlasnou touhu a přání lidu doma i v zahraničí po míru a stabilitě na Korejském poloostrově a po nápravě situace.
Zatímco Spojené státy vyzývají svého partnera k dialogu, samy zatím proti němu předvádějí vojenská cvičení. Toto rozporuplné jednání ze strany Spojených států jen přidává na rozpacích, zda skutečně Spojené státy směřují k dialogu či nikoliv.
Je absurdní, že USA naléhají na KLDR, aby opustila od posilování svého nukleárního arsenálu, zatímco si už Spojené státy, za oponou dialogu, sami leští své zbraně na válečný konflikt. Je to zlá předtucha, že USA nechávají speciální jednotku, aby se účastnila probíhajících vojenských cvičení, přičemž jedním z jejích úkolů, je zničení nukleárních zbraní KLDR. Panující situace jasně prokazuje, že USA nechtějí uskutečnit nukleární odzbrojení Korejského poloostrova na základě dialogu a vyjednávání, nýbrž že se chtějí chytit příležitosti, a zbavit KLDR těchto zbraní pomocí svých banditů.
Je samo od sebe evidentní, že KLDR bude muset zapřáhnout všechny síly, aby posílila své obrané nukleární prostředky, jak do kvality, tak do množství, aby tak zvládla tuto situaci. Pro KLDR je stav neměnný, tj. zachovat mír a nukleárně odzbrojit poloostrov na základě dialogu a vyjednávání.
Žádný pokus ze strany USA vůči KLDR, provedený vojenskou silou, nemůže vést k dialogu. Takový pokus by čelil jen nemilosrdnému protiútoku v korejském stylu.
Zdroj: http://www.kcna.kp/goHome.do?lang=eng

O Severní Koreji, jak ji neznáte (2/2)

2011-10-19T09:28:00.000-07:00

Jak byste popsal severokorejské hospodářství?

Jako hospodářství řízené státem v rámci kolektivního vlastnictví založené na soběstačnosti. Stát přidělí rovným dílem své fondy lidem. Zemědělství tvoří 60 % ekonomiky, zbytek je těžký průmysl, zejména vojenský.

Velký hladomor z let 1995-1998 mohl podle některých údajů stát život až dva miliony lidí. Jsou tato čísla pravdivá?

Žádné oficiální údaje neexistují, ale já osobně se domnívám, že počet mrtvých nepřekročil osmdesát tisíc.

Jaké byly příčiny hladomoru? V jakém rozsahu k němu vláda přispěla svými chybami a opomenutími v řízení hospodářství a pomoci postiženým?

Vláda žádné chyby neudělala. Naopak, jak vysvětlíte, že mezi lety 1948 a 1995 k ničemu srovnatelnému nedošlo? V 80. letech bylo hospodářství KLDR silnější než jihokorejské a mezi socialistickými zeměmi jsme patřili k nejúspěšnějším. Skutečnými příčinami krize byl rozpad socialistického bloku a z toho plynoucí obtíže v přizpůsobení se novým podmínkám, na něž jsme nebyli do té doby zvyklí, a ještě navíc naši zemi postihly přírodní pohromy.

Jaké máte na to období vzpomínky?

Viděl jsem umírající lidi. Lidé bez jídla pracovali až 20 hodin denně, aby pomohli své zemi. Mnoho z nich při práci zemřelo. Nebylo žádné topení, žádná elektřina, žádná tekoucí voda. Pamatuji si na zavřené obchody v Pchjongjangu, kde fungoval jedině Veřejný distribuční systém. Vzpomínám si na kolegyni z ministerstva, která se držela za břicho, protože už den nic nejedla. Já jsem jedl pouze rajče, česnek a kus zmraženého chleba, který poskytoval Červený kříž. V rozporu s tím, co média obvykle tvrdila, lidé na venkově trpěli a umírali méně než lidé ve městech, protože každá rodina měla kousek půdy, kde mohla pěstovat zeleninu a chovat dobytek. Na severu na lidi krize dolehla nejtíživěji, protože kvůli klimatickým podmínkám tam nešlo nic pěstovat.

Jaká je situace s potravinami dnes?

Světový potravinový program [World Food Programme, WFP] nám pravidelně vysílá varování, protože na tom mají zájem. Jak by jinak mohli tolik vydělávat? Totéž platí pro Organizaci pro výživu a zemědělství [Food and Agriculture Organization, FAO]. I ze satelitních snímků vlastně můžete vidět, že letošní sklizeň je mnohem lepší. Kromě toho modernizujeme naše zemědělské vybavení a zlepšujeme kvalitu půdy. V současnosti není potravinová nouze a věci se mohou jenom zlepšovat.

Můžete to dokázat?

Pravidelně navštěvuji různé kouty země. Vidím družstva, nemocnice, farmy.

Můžete se pohybovat po celém území?

Ne, na vojenská území je všem vstup zakázán. Ale velmi dobře znám život lidí a každým dnem sleduji změny k lepšímu - je více domácích produktů, jídel, pečiva a dalšího spotřebního zboží.

Zatímco Severokorejci hladověli, vy jste prováděl zahraniční delegace mezi architektonickými památkami, impozantními symboly panující ideologie i obrovskými bowlingovými halami. O vojenských výdajích, luxusních hodinkách, zásobách koňaku pro Kim Čong-ila ani nemluvě. Jak můžete obhájit priority režimu a vaši roli v jeho podpoře v tehdejší době?

Sdružení přátel Koreje začalo pořádat zájezdy v roce 2000, když už krize skončila. Zmíněné objekty byly budovány především v 80. letech, kdy bylo hospodářství v dobré kondici. Takže například stavba hotelu Rjungjong [vysokého 330 metrů o 105 patrech] byla zastavena, když se vláda rozhodla přesunout finance na potřebnější věci. Navíc všechen materiál pochází z tuzemska, nedovážíme nic ani nic neutrácíme. Pokud jde o ten koňak, Kim Čong-il alkohol nepije, takže se jedná o pouhou domněnku.

Je pravda, že Kim Čong-il nařídil uzavření všech malých živností, které vznikly po hladomoru, a že je režim toleroval, třebaže byly formálně ilegální?

V Severní Koreji nejsou žádné soukromé živnosti, žádná alternativa k socialistickému hospodaření. Všechny stánky a krámky, jež můžete vidět, jsou ve státním vlastnictví - stát pověřuje dané lidi, aby je řídili pro společenské účely. Tak se lidé cítí užitečnými společnosti a vzájemně se sbližují. Pravdou je, že za potravinové krize stát hlavně ve městech otvíral tzv. otevřené obchody, což byl experiment nemající cokoli společného se soukromými aktivitami. Každá státní společnost mohla v povoleném limitu stanovit vlastní ceny, takže šlo o jakousi zárodečnou formu konkurence, což mělo vést k oživení ekonomiky. V současnosti už není nic takového potřeba.

Co si osobně myslíte o soukromém vlastnictví?

Záleží na konkrétní zemi a systému. Pro mě je kolektivnost důležitější než individualismus a severokorejský stát nyní plně zastupuje zájmy celé společnosti.

V prosinci se severokorejská vláda rozhodla revalvovat won. Jaké byly důvody měnové reformy?

Zaprvé, cílem bylo reformovat měnu tak, aby byla poměřitelná s dolerem či eurem, a proto se škrtly nuly. Hlavním důvodem byl však boj proti padělání peněz. V Itálii byl kupříkladu nedávno rozprášen gang, který tiskl miliony falešných wonů.

Ale vždyť won není měna používaná na mezinárodním trhu, tak proč ji padělat?

Mnoho lidí si myslí, že ho mohou vyměnit za mezinárodní měnu, nebo ho posílají do Číny korejským obchodníkům.

Podle dostupných zdrojů se hranice směnitelnosti peněz pohybovala zprvu na 100 tisících wonů na osobu a potom byla zvýšena na 500 tisíc. Uvědomujete si, že tato změna posílila protesty lidí, k nimž došlo po revalvaci?

Pokud vím, mez směnitelnosti stanovena nebyla, ačkoli byla tato oblast pečlivě kontrolována, aby se zabránilo podvodům a hromadění kapitálu. Krom toho je severokorejský bankovní systém jedním z nejpružnějších na světě - neexistují daně z příjmu, účty si zde mohou otevřít i cizinci apod.

Jsem si jist, že máte příležitost hovořit s mnoha lidmi. Jak průměrný občan měnovou reformu přijal?

Až se vrátím do Pchjongjangu, budu se o tom s lidmi bavit.

Mohl byste ve zkratce vysvětlit, jak funguje zdravotnictví?

Zdravotní péče je pro všechny zdarma. V národních nemocnicích je okamžitá péče. Ale je tu něco víc; každý měsíc za každou rodinou chodí lékař, který hlídá zdraví celé rodiny. Jde o systém preventivní péče. Máme mnoho lékařů, takže se můžeme setkat s určitými nedostatky, jež bohužel stále existují. Kde je to možné, využíváme v souladu s orientální tradicí tradičního lékařství.

Jak vypadá školský systém?

Když děti dosáhnou školního věku, musí do školy chodit. Studium na všech stupních je bezplatné a negramotnost neexistuje. Školní programy nabízejí politická studia pro ideologické řízení i tradiční předměty, jinak by se země nemohla technologicky vyvíjet a nemohla by kupříkladu vyrábět interkontinentální rakety.

Dle oficiální ikonografie jsou Kim Ir-sen [též Kim Il-sung, v článku jsem užil ruské podoby prezidentova jména, neboť je u nás historicky užívanější] a Kim Čong-il znázorňováni jako bohové či polobohové. Jejich obrazy nevisí pouze ve veřejných prostorách, ale také v každém domě. Odznaky s jejich podobiznami musejí nosit na svém oblečení už děti. Jak jakožto člověk ze Západu hodnotíte takový kult osobnosti?

To není kult osobnosti. Spíše bych řekl, že lidé následují svého učitele. V Asii jsou osoby učitele a otce mnohem důležitější než na Západě a Severní Korea tuto formu zachovává z úcty k jejich vedení. Kim Ir-sen je otcem naší společnosti, nikdy jsem však neslyšel, že by jej kdokoli označil za boha, neboť každý ví, že je mrtev a že smrtelný je i jeho syn.

Jednou jsem viděl dokument, myslím, že to bylo na kanálu National Geographic, kde nějací zbožní lidé děkovali obrazům Velkého a Drahého vůdce, že jim vrátili zrak. Co si myslíte o takových emocionálních výjevech?

Dokument, o němž hovoříte, hledal akorát senzace a fakta byla vytržena z kontextu. Pacienti našim vůdcům děkovali za zdravotnický systém, který jim umožnil znovu nabýt zraku, systém, ve kterém chirurgové neoperují pouze krále či privilegované členy strany, nýbrž i prosté rolníky.

Oficiální webová stránka KLDR, kterou jste vytvořil, vychvaluje Velkého a Drahého vůdce. Věříte, že Kim Čong-il je neomylný? Pokud ne, řekněte mi, kdy se podle vašeho názoru dopustil chyby.

Určitě chyby dělá, ale od doby, co jsem do Severní Koreje přijel, jsem žádnou nezaregistroval. Nemohu na Kim Čong-ila, jehož vedení je příkladné, něco svádět. Všiml jsem si chyb stranických funkcionářů, našeho vůdce však nikoli.

Byl jste již v Severní Koreji, když zemřel Kim Ir-sen? Nebyl jeho pohřeb neuvěřitelnou ukázkou masového fanatismu?

Byl jsem ve Španělsku. Tehdy se ukázala jednota lidu a láska k našemu vůdci a otci. K Severokorejcům se vždy choval jako k vlastním dětem a osobně adoptoval tisíce sirotků. Vyjádření bolesti bylo zoufalstvím po ztrátě otce. Nic z toho nebylo řízeno, vše bylo spontánní a Severokorejec by se mohl cítit uražen, pokud by kdokoli zapochyboval o jeho chování.

Jak často se setkáváte s Kim Čong-ilem?

Osobně jsem se s ním setkal pouze jednou, v roce 2003, krátce poté, co jsem tohle všechno začal dělat. Nicméně vedle něho sedím při vojenských přehlídkách a jsme v pravidelném kontaktu přes oficiální zprávy a e-mail. Často na mě kývne hlavou při oficiálních událostech.

Jaký je jeho současný zdravotní stav?

Cítí se dobře, ale jako každý člověk někdy onemocní. V posledních měsících se šířilo plno lží, například je absolutní nesmysl, že byl na operaci mozku. V Severní Koreji znají jeho zdravotní stav pouze dva lidé. Je to státní tajemství.

Bylo v KLDR v posledních měsících nějaké mocenské vakuum?

Systém je velmi dobře zajištěn pro případ Kim Čong-ilovy smrti. Máme předsedu Lidového shromáždění, který zastupuje lid. Rovněž Komise národní obrany, jíž předsedá právě Kim Čong-il, má místopředsedu, jenž by mohl agendu převzít. Nedošlo by k žádným revolucím či státním převratům, poněvadž úroveň společenské soudržnosti tomu brání. Vůdcovo charisma samozřejmě zastupitelné není.

Hovořme teď o nástupnictví. Podle některých významných zdrojů se Kim Čong-ilovým nástupcem má stát jeho nejmladší syn Kim Čong-un. Jde jen o spekulace nebo je na tom kus pravdy?

Žádný nástupce není stanoven. Kim Čong-il je u moci, protože to tak lid chtěl, ne proto, že byl jmenován svým otcem. Severokorejci by nikdy nepřijali vůdce vnuceného shora, i kdyby měl za sebou kdovíjakou životní dráhu.

Promiňte, obávám se, že nerozumím…

Už v dětství Kim Čong-il nosil uniformu a žil s vojáky. Lidé jej vždy vnímali jako potenciálního vůdce a on zase vždycky cítil hlubokou zodpovědnost za pomoc svému otci. Lidé ho uvítali jako náhradníka věčného prezidenta. Nikdo jako on tu nebyl.

Zůstane armáda věrná linii určované stranou nebo lze předpokládat samostatné jednání?

Bezpochyby zůstane věrná, protože strana je všudypřítomná, i v armádě.

Proč severokorejská armáda potřebuje milion mužů?

Aby chránila naši zemi proti supervelmocem, jakou jsou Spojené státy. Díky naší armádě je Severní Korea schopna přežít.

Jak jsou vojáci spokojeni? Dochází k případům dezerce či vzpoury?

V armádě mám mnoho přátel a mohu vás ujistit, že naše šiky stojí pevně kolem strany a jejího vůdce. Nejsou zde žádné kliky nebo třenice. I kdyby tu byl někdo, kdo by smýšlel jinak, bylo by velmi obtížné čelit celé společnosti. Největší hrozbou pro každého Severokorejce je společenské odmítnutí.

Nemyslíte si, že se někdy Severokorejci své vlády bojí?

Ne, lidé ji vnímají jako benevolentní. Já osobně bych byl někdy mnohem tvrdší. Vláda, lid a armáda je jeden celek.

Jsou v ulicích policisté?

Není to nutné. Ve společnosti, která je prosta sociálních problémů, konfliktů, extremismu, drog, prostituce, ve společnosti, jež se sama řídí, je každé narušení soudržnosti napraveno občany samými. Ve věznicích je jen velmi málo lidí; a ti mají většinou nějaké duševní poruchy.

Máte v KLDR tajnou službu srovnatelnou se sovětskou KGB či východoněmeckou Stasi?

Máme zpravodajskou službu, která je podřízena dohledu Ministerstva veřejné bezpečnosti a která má odvracet bezpečnostní hrozby ze zahraničí. Nejedná se však o policii, jež by sledovala lidi, protože my takový problém nemusíme ani řešit. V Severní Koreji z vlastní vůle každý občan kontroluje chování svých sousedů.

Kde se narodil Kim Čong-il, v ruské vesnici, či na hoře Pektusanu [se svými cca 2 750 metry je nejvyšší horou Severní Koreje]?

Na Pektusanu, kde v té době působily partyzánské oddíly. V Rusku není nic, co by připomínalo jeho narození, zatímco Pektusan je plný památek na tuto událost.

Historie komunismu je plná krveprolití, bídy a útlaku. Jaký je základ vaší bezpodmínečné obrany této ideologie ve světle pádu komunistického systému téměř ve všech zemích světa?

Komunistické masakry nejsou o nic větší, než jaké každým dnem vyvolává kapitalismus. Jen se podívejte, co se stalo v Jugoslávii v závěru komunistické vlády. Do té doby žily všechny národy pospolu, pak přišlo peklo. Je obrovskou lží, že komunismus byl tragédie. Ale nezpochybňuji, že při prosazování komunistické ideologie se lidé dopouštěli omylů. Můj postoj vyvěrá z představy rovnostářské společnosti, ve které člověk není vykořisťován člověkem a kdy všechny výrobní prostředky patří lidu. Socialismus, ve který věřím, tedy v severokorejský, spojuje celou společnost a každému dává podíl na revoluci.

Co si myslíte o velkých komunistických vůdcích - Leninovi, Stalinovi, Maovi, Pol Potovi?

Stalin a Mao byli velkými revolucionáři. Ale kulturní revoluce byla chybou. Stalin byl schopen spojit rozličné národy a rasy do jediného svazku a postavit se nacistům. Jistě se oba dopustili chyb, zejména z duchovního hlediska. O Pol Potovi mluvit nechci, to byla tragédie.

Proč severokorejský systém nepadl jako ostatní?

Díky naší ideologii, která nevylučuje, ale spojuje. Čína či Sovětský svaz například vyhlásily válku náboženství. My jsme naopak věřící zapojili do činnosti strany. Nicméně je to také zásluha osobností našich vůdců. Kim Ir-sen byl největším komunistickým vůdcem v dějinách.

Domníváte se, že Severní Korea by mohla být vzorem pro ostatní národy?

Ano, domnívám, ačkoli je nemožné přenést náš model do jiných zemí, aniž by se vzaly v úvahu konkrétní specifické podmínky.

V jakém ohledu je severokorejský model lepší než ostatní politické systémy?

Ve své schopnosti zajistit uspokojení základní lidských potřeb skrze vládu, jež je vnímána jako patron, ochránce lidu. Nebo třebas v odstranění korupce díky přerozdělování hospodářských zdrojů lidem.

Vysvětlete mi, prosím, charakteristické rysy ideologie čučche.

Čučche je idea založená na severokorejské kultuře a tradicích, ovlivněná náboženstvím, především buddhismem. Právě ona duchovní část přispívá k originalitě filosofie, která proto nemůže fungovat nikde jinde. Zapojení umělců a vědců do strany způsobilo ve své době mnoho problémů Kim Ir-senovi ve vztazích s ostatními komunistickými zeměmi.

Myslíte si, že lidé přesně vědí, co čučche je?

Ano, bez jakékoli pochybnosti. Každý by to byl schopen vysvětlit, počínaje tříletými dětmi a osmdesátníky konče. Lidé dennodenně čučche studují a vstřebávají.

Bavme se teď o jaderném programu. V posledních letech byla jednání mezi Severní Koreou a mezinárodním společenstvím, a zvláště Spojenými státy, poznamenána sankcemi, pokusy o dohodu, kroky zpět a nezdary. Jaká je situace dnes?

Náš postoj je stále stejný. Požadujeme mírovou smlouvu s USA, abychom konečně skončili agresivní válku vedenou proti nám. Nyní poprvé Washington poslouchá naše volání po míru, po letech výhružek a vzdoru [to ještě nikdo - snad s výjimkou těch, kteří incident, podobný tonkinskému, zinscenovali - nevěděl, co bude následovat po potopení jihokorejského Čchonanu v březnu tohoto roku]. Budeme s Američany jednat jako s legitimními partnery, ale nikomu nedovolíme, aby nám vnucoval svou autoritu. Řešit problémy můžeme pouze bilaterálními jednáními.

Dojem na Západě je takový, že Severní Korea užívá jaderné hrozby k vydírání mezinárodního společenství, k získání výhodné vyjednávací pozice a k uznání, že bez jaderné zbraně by ji nikdo nebral vážně. Jaký je tedy pravý důvod?

Bush ukázal, že Spojené státy by nás mohly napadnout, protože nás zařadil do své nechvalně známé Osy zla [termín používaný G. Bushem mladším, jímž označoval země podporující terorismus; podle něho mezi ně patřila KLDR, Írán a Irák]. Jediný odstrašující prostředek, který jsme měli, bylo vybudování jaderného arzenálu. Záruky toho, že se problém bude řešit, chceme i ze strany USA, nejen od Rady bezpečnosti OSN.

Opravdu se domníváte, že Spojené státy mají nepřátelské úmysly?

Už je ukázaly v roce 1950, když nás masakrovaly bombardováním a biologickými zbraněmi.

Jedno téma, které mě stále fascinuje, je korejská válka, protože přinejmenším dvě věci by měly být jasné, kdo začal a jak konflikt skončil. Jenže severokorejská verze se liší od té, která je známa ve zbytku světa. Mohl byste to vysvětlit?

Západní verze ukazuje, jak dalece může důmyslná propaganda ovlivnit mysl lidí. Stále žije dost lidí, kteří mohou potvrdit, jak se věci opravdu seběhly. V Jižní Koreji byly dokonce vydány knihy, napsané právě Jihokorejci, jež popisují přípravy Spojených států na útok vůči Severu. Máme desítky dokumentů z prezidentského paláce v Soulu s plány na útok proti Pchjongjangu. Američané pod záminkou, že Sever zaútočil na Jih, pronikli na část našeho území. Protiútok vedený Kim Ir-senem přinutil Američany k ústupu. Viděli, že jsou obklíčeni, a tak využili nepřítomnosti sovětského a čínského delegáta a přesvědčili Radu bezpečnosti OSN k zahájení nové ofenzívy proti KLDR. Patnáct států se k nim přidalo a okupovalo téměř celý poloostrov, zatímco Američané bombardovali naše i čínské území. Naštěstí byla Severní Korea schopna zvítězit a přinutit své nepřátele k příměří.

Kolik jaderných zbraní máte?

Máme tucty jaderných zbraní schopných mezikontinentálního přeletu. Snadno můžeme zasáhnout Spojené státy.

Takže se Američané bojí právem…

Ne, protože oni jediní v dějinách jaderné bomby použili a teď jich mají k dispozici přes šest tisíc. Jak můžete vidět, obávat by se měl někdo jiný. Chtějí-li opravdu jaderné odzbrojení poloostrova, měli by začít u sebe a jít příkladem.

Jak vysvětlíte tvrzení, že šíříte jaderné zbraně?

To jsou naprosté nesmysly. Prodáváme vojenské technologie, ale jaderné vybavení ne.

Je pravda, že Pchjongjang spolupracuje s barmskými generály v oblasti jaderných technologií? Co víte o tunelech u Neipyijta [od roku 2005 hlavního města Myanmaru (Barmy)]?

O tunelech nevím nic, ale je pravdou, že podporujeme vojenskou spolupráci s mnoha zeměmi. Jedná se však pouze o technologie pro obranné účely a jednání se suverénními státy, nikoli s paravojenskými organizacemi či teroristy. Dostali jsme mnoho žádostí od teroristických skupin, ale vždy jsme je zamítli.

Co je účelem raketových základen v Japonském moři?

Raketové základny jsou součástí řádné obrany, nemělo by to být interpretováno jako nepřátelský čin.

Myslíte si, že Kim Čong-il má raději Obamu než Bushe mladšího?

My nechceme zasahovat do vnitřních záležitostí jiných států, jen pozorujeme a analyzujeme. Po začátku, který nás zklamal, si začínáme všímat změny v postoji Američanů vůči nám. Nicméně posun je možno připisovat už Billu Clintonovi.

Byl jste někdy v USA? Co si o té zemi a tamních lidech myslíte?

V USA jsem viděl leccos; lidi, jak řvali ve veřejných autobusech, i lidi slušné, kteří hodně riskují, když vystoupí proti systému. Ale obecně můžu říct, že americká města mě děsí; po sedmé hodině večerní jdou všichni běloši domů a ulice ovládnou černoši a žebráci.

Teď o japonských rukojmích unesených v 70. letech. Kdo to byl, proč byli uneseni a jak se jim žije dnes?

Za celou akci byl zodpovědný pracovník zpravodajské služby, který je nařídil unést, aby vyučovali japonský jazyk a kulturu v KLDR. Udělal to však z vlastní iniciativy, nikdo z vyšších míst mu nic takového nenařídil. Vedení to nevědělo. Někteří z nich zemřeli, jiní se vrátili zpět do Japonska.

Jaká je situace amerického misionáře Roberta Parka, jenž byl zatčen v listopadu minulého roku poté, co vstoupil na území KLDR?

Jde o typický příklad novověrectví ze strany náboženského fundamentalisty, který věří, že jedná podle boží vůle. Existují lidé toužící po slávě či jsou postižení duševní poruchou. Je pod dohledem, ale podmínky má dobré, my s nikým nejednáme špatně. Stačí se podívat, jak se zacházelo s dvěma americkými novináři, kteří pronikli na naše území: byli ubytováni v sídle vyhrazeném pro zahraniční hosty, měli jídlo, nové oblečení a všechny možné dostupné služby. Samozřejmě nemohli odjet. Byli jsme shovívaví, třebaže zákony ukládají trest vězení.

Co Spojené státy nabídly za jejich propuštění?

To je státní tajemství, ale mohu vás ujistit, že šlo o něco velmi významného. Důsledky uvidíme v příštích měsících. Řeknu jen, že jejich nabídka měla co dělat s obnoveným přibližováním k našim pozicím ze strany Obamovy vlády.

Ale už i Bush mladší ukázal ochotu jednat s Pchjongjangem…

Ano, ale jen díky našemu jadernému arzenálu. Bush přešel od doktríny preventivního jaderného úderu k vyjednávacímu stolu, neboť pochopil, čeho jsme potenciálně schopni dosáhnout.

Jaké jsou v současnosti hlavní zahraniční investiční projekty v Severní Koreji?

Zahraniční společnosti v tomto ohledu žádají mlčenlivost, aby se předešlo spekulacím a manipulacím. Jde však hlavně o projekty čínské.

Kdo jsou vaši hlavní obchodní partneři?

Čína, jak jsem již řekl, ale také Rusko a jižní východoasijské země.

Jak pokračuje experiment v Kaesongu? Jak vysvětlíte uplatňované principy kapitalismu v baště komunismu?

Kaesong je v prvé řadě politický nápad, cesta k integraci a znovusjednocení skrze ekonomiku. Až dosud to pro nás díky přílivu zahraničního kapitálu a jihokorejským společnostem, které vyráběly levně, ale přitom kvalitně, fungovalo dobře. Nyní ultrakonzervativní vláda v Soulu porušuje všechny dohody, ujednané jejími předchůdci. Jihokorejci i tamní podnikatelé nicméně znovusjednocení podporují. Lidé v Kaesongu nejsou ovlivňováni propagandou, protože ji neumožňujeme.

Vydělávají severokorejští dělníci v těchto továrnách více než ostatní dělníci v zemi?

Ne, jedinými výhodami jsou příděly oblečení a jídla, které jim někdy dávají severokorejští manažeři.

Jsou plánovány další zvláštní zóny?

Od 80. let existuje průmyslová zóna na severovýchodě země a část izolovaných pozemků pro turisty z Jihu, kontrolované vojáky.

Vy jste často v Pekingu. S kým se tam setkáváte?

S podnikateli, místními Korejci, s novináři. Ale je to hlavně o obchodu.

Jaký je skutečný vliv Číny na severokorejskou politiku?

Prakticky žádný. Jsme suverénní národ a jdeme jen svou cestou. Kdybychom byli poslouchali čínské představitele, už bychom byli kapitalistickou zemí.

Jaké jsou politické a hospodářské plány na dalších pět let? Co by se mělo dít v roce 2012, kdy budete slavit sté výročí Kim Ir-senova narození?

V roce 2012 začne nová fáze, během níž se budeme snažit přeměnit KLDR v supervelmoc, nejen politickou a vojenskou, ale také hospodářskou. Budeme posilovat domácí průmysl, zemědělství a zahraniční obchod. Země obdrží velké množství mezinárodní měny, staneme na vyšším stupni rozvoje. Máme zásoby nafty, zlata, nerostných surovin, jen nám dnes chybějí technologie k jejich využití. Pracujeme na přípravě naší první lehkovodní jaderné elektrárny, stejné, jakou nám podle dohody, již potom porušili, Američané měli dát. Díky této elektrárně Severní Korea vyřeší energetické problémy a uspokojí potřeby svého průmyslu.

Proč po všech těch problémech Severní Korea nevybudovala infrastrukturu?

Především kvůli ekonomické blokádě, které na nás byla uvalena. Systém však není dokonalý a potřebuje zlepšení.

Jaký je plat severokorejského občana?

8 tisíc wonů měsíčně pro úředníka (se stupnicí zohledňující věk) a 16 tisíc pro zemědělce.

Jaké spotřebiče mají běžné domácnosti?

Televizi, rádio, topení. Lednici mají ve vybavení jen nové byty. Pchjongjang prožívá obrovský stavební rozmach, ve výstavbě je přes 150 tisíc nových domů.

Je pravda, že rádio je vždy naladěno jen na jednu frekvenci?

Existuje více frekvencí, ale ty jsou samozřejmě kontrolovány. Krom toho je v každém domě výstražný systém, díky němuž vláda může v případě ohrožení občany varovat a mobilizovat.

Skutečně může být člověk, který roztrhne novinovou stránku, na níž je obraz vůdců, trestně stíhán?

Ne, to je nesmysl. Jenom by vás praštili sousedi.

Mají severokorejští dělníci dovolenou?

Ovšem, stát jim proplácí 25 až 30 dnů volna ročně (záleží na zaměstnání). Pracují od pondělka do čtvrtka, pátek je věnován dobrovolným pracím na polích a v továrnách. V sobotu dopoledne se pak lidé vzdělávají.

Existují v KLDR nějaká rekreační střediska?

Na pobřeží jsou typická volnočasová městečka. Stát platí ubytování i dopravu, lidé neutratí nic.

Příští léto se KLDR zúčastní světového šampionátu ve fotbale. Je pravda, že Kim Čong-il zakázal vysílání zápasů?

Nejde o zákaz, ale o vlastnická práva. Nemůžeme utratit miliony eur za práva na fotbalová utkání. Nicméně sledujeme mnoho evropských týmů na třech národních kanálech přes pirátské satelity.

Před pár měsíci vláda díky velkému kontraktu s egyptskou společností představila nový telekomunikační systém. Kdo jsou jeho uživatelé a kolik jich je? Plánujete rozšíření této služby? Kolik stojí? Může být využita celoplošně?

Tato služba se rozvíjí, třebaže je stále poměrně drahá. Nejnovější data hovoří o 80 až 100 tisících uživatelů. Může ji využít kdokoli, nejenom straničtí funkcionáři, ačkoli volat můžete pouze v rámci Severu. Nemůžeme komunikovat s cizinci.

Bavme se teď o chování k menšinám. Je například tolerována homosexualita? Je pravda, že v ulicích nejsou žádní postižení lidé? A co dětská podvýživa?

Homosexualita je soukromá záležitost, stát do soukromého života občanů nevstupuje. Postižení lidé se mohou pohybovat po ulicích jako všichni ostatní, třebaže je turisté nevidí. Děti měly problémy s podvýživou za potravinové krize, teď už ale ne.

Co si myslíte o odbornících na Severní Koreu ze Západu (Lankovovi, Cummingsovi, Beckerovi, Demickovi a jiných)? Čtete jejich knihy či články? A čtou je severokorejští vůdcové?

Čtu všechno, kromě zjevných nesmyslů. Co já vím, naši vůdcové pravidelně dostávají od zahraničních ambasád nové knihy týkající se KLDR. Většina z nich jsou však bohužel čisté spekulace nezakládající se ani zbla na pravdě.

Cítil jste se v ulicích někdy špehován?

Sledován, špehován ne. Jako cizinec stále vyvolávám mezi lidmi zvědavost.

Cítil jste se někdy ohrožen?

Naopak, Severní Korea je nejbezpečnější zemí na světě.

Už se vám někdy zdálo, že jste nástrojem v rukou severokorejské vlády?

Ne, protože já s nimi hledám spolupráci, ne oni se mnou.

Jak byste odpověděl těm, kdo vás označují, promiňte, za „užitečného hlupáka" ve službách zločineckého režimu?

Urážky nezasluhují odpověď. Obviňování druhých, aniž by člověk dělal cokoli pro svůj systém, je ubohé. Já jsem byl vždy důsledný ve svých myšlenkách, jednali se mnou jako s teroristou a i v budoucnu za to někde budu platit.

Představme si, že jednou režim v Pchjongjangu padne jako ostatní komunistické systémy. Jak byste viděl budoucnost dvaceti čtyř milionů Severokorejců a tu svou?

Já osobně bych ihned opustil své vládní funkce, přeměnil Sdružení přátel Koreje (KFA) ve studijní kroužek zabývající se dílem Kim Ir-sena. Bojoval bych proti nové vládě ze zahraničí. Severokorejce by potkal podobný osud jako Číňany, se všemi nerovnostmi a problémy. A přáním čínské vlády by bylo připojení našeho území. Peking se řídí jen svými vlastními zájmy, a třebaže jsou tu tradiční bratrské vztahy, čínský ideologický pohled je v rozporu s naší vizí. Vzájemně se uznáváme, ale nemáme se už příliš v lásce.

Nedávno jste skrze KFA publikoval knihu o Severní Koreji [v originále se jmenuje Korea, The Songun Citadel]. Mohl byste stručně popsat, o čem je?

Je to kniha o severokorejském politickém systému a také o mé osobní zkušenosti a zážitcích. Doufám, že bude brzy přeložena do různých jazyků.

Co soudíte o kvalitě života lidí v KLDR?

Je to skromný, ale důstojný život. Lidé si nemusejí dělat starosti kvůli tomu, co je příští den čeká, nejsou zadluženi, nemusejí se obávat ztráty zaměstnání. Každá potřeba je kryta státem.

Předpokládejme, že pracuji tak tvrdě, že si mohu dovolit větší dům. Proč si ho nemůžu koupit?

Protože musíte obětovat svoji sobeckost pro společné dobro. Své cíle musíte zaměřit směrem k ideologii, nikoli k materiálním potřebám. To je výhoda ideologického systému ve srovnání s modelem postaveném výhradně na ekonomice.

Akceptují lidé tento pohled?

Naprosto. Díky tomu systém zůstává pevným. V roce 2010 by nebylo snadné udržet komunistický režim proti vůli 24 milionů lidí [ve čtyřiadvacetimilionové zemi].

Existuje mnoho způsobů, jak režim udržovat…

V současnosti všichni systém podporují a položili by svůj život, aby jej zachránili. To je fakt.

Přeložil, úvodem a poznámkami opatřil Ladislav Zemánek

Tvorba severokórejskej "reality"

2011-10-17T12:09:00.000-07:00

Nedávno sa takmer vo všetkých médiách objavilo údajné video z KĽDR sprevádzané textom, že v KĽDR hladuje už aj armáda. Video, okrem toho, že je veľmi nejasné a niektoré osoby sú v ňom cenzurované, zobrazuje zablatenú sediacu osobu (či ide o ženu, alebo dieťa je pre množstvo blata ťažko rozoznateľné, dokonca ani nevyzerá ako ázijský typ) a tiež vojaka pri koľajniciach a rušni. Video je veľmi jednoduché a akoby sa snažilo všetku protikórejskú propagandu vtesnať do niekoľkých sekúnd.

Na jednom mieste sa objavujú žobrajúce deti, nová súkromná železnica a sťažujúci sa vojaci. Text k videu informoval o veciach, aké sa z videa nedali ani vyčítať. Hovoril o hlade v KĽDR, ktorý sa údajne dostáva aj do armády, o žobrajúcich deťoch a arogantných vojakoch, ktorí berú farmárom aj to málo ryže čo vypestujú. V texte sa ďalej tvrdí, že Kim Jong Il buduje pre svojho syna novú železnicu. Video bolo zverejnené v mnohých slovenských médiách. Ľudia nie sú hlúpi a mnohí čitatelia v komentároch označili video za lacnú západnú propagandu, ktorá mohla vzniknúť kľudne aj v USA.

Najhoršie na tom je, že video sa objavuje v čase, kedy Južná Kórea namierila rakety na Pchjongjang. Žeby vytváranie ďalšej zámienky?

Spoznať situáciu úplne je síce ťažké a taktiež nemusíme so všetkým bezvýhradne súhlasiť, to ale neznamená, že by ľudia mali podľahnúť treťotriednej lacnej propagande, ktorá navyše nie je žiadnou novinkou. V nedávnej histórii sa takéto vytváranie reality používalo viackrát či už šlo o vojnu v Kuvajte, Juhoslávii, Iraku alebo Gruzínsku. Vždy bola ale poškodená strana, ktorú zastupovali USA. Video výpovede údajnej kuvajtskej sestričky Nayirah z roku 1990 sa stalo jednou zo zámienok vpádu USA do Kuvajtu. Mladá žena sa postavila pred amerických kongresmanov a so slzami v očiach tvrdila ako irackí vojaci vytrhávajú v kuvajtských nemocniciach deti z inkubátorov a hádžu ich o zem. Videonahrávka sa dostala do televízií po celej krajine, niekoľko krát ju ako argument použil aj prezident George Bush st. O dva roky však vyšlo najavo, že Nayirah je vlastne dcérou kuvajtského veľvyslanca v USA a jej vystúpenie bolo len divadlo pripravené pod vedením najatej PR agentúry, ktorá mala za úlohu formovať verejnú mienku v prospech vojny v Perzskom zálive.

Ďalším svetoznámym „svedectvom“ je fotografia britského tímu novinárov z údajného koncentračného tábora Trnopolje v Bosne z roku 1992, na ktorej vidno za ostnatým drôtom niekoľko mužov, jeden z nich je extrémne vychudnutý. Táto fotografia sa neskôr ukázala ako podvrh. Vyšlo najavo, že dotyčný koncentračný tábor nikdy neexistoval, a že muž na fotografii nebol väzňom. Napriek tomu však fotku ukazujú po celom svete ako dôkaz srbských koncentračných táborov pre moslimov v Bosne a Hercegovine.

Chronicky známym klamstvom, ako inak z dielne USA, sa stali aj dôkazy o jadrovom arzenáli Saddáama Husajna, čo bola zámienka na druhú inváziu USA do Iraku. Rôzne mapy a nič nehovoriace satelitné snímky, či svedectvá ľudí, ktorí sa podieľali na irackom jadrovom programe – kvantá materiálov, ktoré poslúžili ako vstupenka americkým tankom do Iraku. Dnes už vieme, že Saddám Husajn žiadne atómové zbrane nemal a ani ich nevyvíjal. A medzi najnovšie svedectvá vojny patria fotografie agentúry Reuters s rusko-gruzínskej vojny v roku 2008. Na týchto fotografiách je zachytených niekoľko ľudí, čo by nebolo zvláštne. Zvláštne je však to, že mŕtvi menia polohy a pozície, prípadne stískajú rameno sestričky (aj keď sú údajne mŕtvy). Samozrejme obeťami z fotografií sú gruzínski civilisti. V západných médiách sa ani len nemihne informácia o obetiach na strane Južného Osetska. Takisto aj vo vyprovokovaní vojny majú západné médiá jasno – zle vyzbrojená osetská armáda začala útok na Gruzínsko, ktoré mimochodom už niekoľko rokov intenzívne zbrojilo (arzenál a uniformy z USA, bojové vrtuľníky z Juščenkovskej Ukrajiny...). Ďalším prípadom je žena, ktorá bola „znásilnená“ líbyjskými vojakmi a hneď utekala do hotela, kde boli medzinárodní novinári.

Ak aspoň približne poznáme ako funguje súčasný svet a aké praktiky používajú imperialistické mocnosti, takéto video nás nemá prečo prekvapiť. KĽDR je jednou z mála krajín, ktoré odolali imperializmu a nestali sa len bábkou v rukách finančných organizácií. Ak okrem toho vezmeme do úvahy, že na Kórejskom polostrove je ešte stále oficiálne vojnový stav, nie je sa vôbec čomu čudovať. Nikto predsa nebude o svojom nepriateľovi písať v dobrom. Severná Kórea v časoch socializmu v mnohom predstihovala Juh, znovu vybudovala zničené mestá a mala vyvinutý priemysel. Do problémov sa dostala, rovnako ako napríklad Kuba, krátko po páde východného bloku. Ostala izolovaná a musela preorientovať svoju ekonomiku. Kým sa jej to podarilo, tak mala problémy s potravinami, aj keď nie takých rozmerov, ako informuje Západ a to sama KĽDR priznáva. Situácia sa však za 20 rokov zmenila. Dnes našťastie existuje na internete množstvo záberov z KĽDR a je evidentné, že situácia je úplne iná ako sa ju snažia vykresliť buržoázne médiá. „Nechcem tráviť čas v odpade. Je to neskutočná propaganda, ktorá si nezaslúži ani komentár. Máme síce problémy s produkciou potravín a musíme aj dovážať, ale situácia nie je kritická“, hovorí o článku Alejandro Cao de Benos, ktorý už niekoľko rokov žije v KĽDR.

Buržoázne médiá sa snažia vykresliť KĽDR ako krajinu extrémne chudobnú a krutú, ako krajinu, v ktorej ľudia poznajú iba hlad a palicu. Médiá a buržoázne vlády s týmito ľuďmi veľmi súcitia a neustále volajú po zmene systému. Súcitia s nimi oveľa viac, ako s miliónmi chudobných a hladujúcich v kapitalistických krajinách, ktorých sami okrádajú. Tam ani nepomyslia na zmenu režimu. Zdroje a podklady k týmto tvrdeniam sú pritom oveľa nedôveryhodnejšie ako zdroje bulvárnych denníkov. Pokiaľ sa pozrieme na slovenské „mienkotvorné“ médiá, dozvieme sa napríklad niekoľko informácií o popravách rôznych predstaviteľov KĽDR. Agentúry sa pritom odvolávajú buď na juhokórejskú tajnú službu, alebo na akési tvrdenia ľudí. Rovnako to platí pre jadrové zbrane, kde je Severná Kórea vykresľovaná ako tá, ktorá zrejme jediná tieto zbrane vlastní a vyhráža sa. Severokórejské stanovisko k odzbrojeniu na polostrove musí zostať pre nás tabu, rovnako ako výsledky rokovaní a ich dodržiavanie zo strán ďalších mocností. Podobne je tomu pri menších konfliktoch, kde útočníkom je podľa médií vždy KĽDR. Naposledy tomu tak bolo pri americko-juhokórejských námorných provokáciách. Napriek tomu, že môžu robiť vojenské cvičenia kdekoľvek v moriach Južnej Kórei, robia ich práve pri hranici a sami potvrdili, že vystrelili muníciu do vôd KĽDR. Ide im vôbec o mier? Lebo ako áno, tak takéto správanie je nezodpovedné. Ďalšou oblasťou mediálneho zavádzania sú demonštrácie na Juhu. Okrem toho, že je tam zakázané robiť zhromaždenia na podporu Pchjongjangu či šíriť severokórejské stanoviská a tlač, v Južnej Kórei sa robia mnohé zhromaždenia proti vojne na polostrove a za znovuzjednotenie oboch krajín. Médiá ale servírujú len demonštrácie, ktoré sú proti KĽDR a ktorých účastníci často vyzývajú k útoku na Sever. Prečo médiá neinformovali aj o tom, že juhokórejský kňaz Hang Sang-ryol, ktorý robil v oboch krajinách kampaň za znovuzjednotenie polostrova, bol zatknutý pri návrate z KĽDR hneď na hranici? V januári bol odsúdený na 5 rokov za „návštevu KĽDR vo vyhrotenom období a jednostrannú kritiku Juhu“.

Súčasťou politickej vojny je aj vojna mediálna a psychologická. Médiá sú obrovskou zbraňou, ktorá si dokáže vynucovať súhlas. A ak už neurčujú čo si máume myslieť, tak určujú minimálne o čom máme premýšľať. To, čo tvrdia médiá je často v úplnom rozpore s tým, čo si myslí verejnosť a naopak, ak niekto povie to, čo si myslí väčšina obyčajných ľudí, je hneď „kontroverzný“. Práve vďaka médiám sa Izrael vždy bráni a Palestínčania sú len banda teroristov, vďaka prepracovanej mediálnej propagande šli USA do Iraku likvidovať zbrane hromadného ničenia. A rovnako vďaka médiám vyšlo množstvo článkov o smrti Usámu Bin Ládina, ktorá bola podložená len rozprávaním.

Stanislav Pirošík - Artur Bekmatov

Slobodu pre Hang Sang-ryola

2011-10-17T12:04:00.000-07:00

V piatok, 19 Januára 2011 juhokórejský súd v Soule vyniesol verdikt 5 rokov väzenia proti pokrokovému pastorovi Hang Sang Ryolovi, za to, že bez povolenia cestoval do KĽDR, kde propagoval kampaň za znovuzjednotenie Kórejského polostrova.

Hang Sang Ryol strávil v KĽDR 70 dní, kde mal množstvo prejavov a prednášok a kde odsudzoval juhokórejský režim vedený Lee Myung-bakom. Hang Sang Ryol bol zatknutý okamžite po symbolickom prekročení hranice v demilitarizovanej zóne Panjunmon.

Sudca Kim jeho odsúdenie zdôvodnil slovami, že KĽDR navštívil v čase vyhrotenej situácie a že jednostrannou kritikou Juhokórejskej republiky pomáha propagande KĽDR.

Zákon národnej bezpečnosti v Južnej Kórei zakazuje obyvateľom cestovať do KĽDR a participovať na akejkoľvek demonštrácii, ktorá vyjadruje sympatie s Pchongjangom.

Okrem toho, kampaň za znovuzjednotenie Kórei, ktorú vedie Hang Sang Ryol, je vedená nenásilnými metódami a v duchu mieru a bratstva medzi ľuďmi.

Požadujeme jeho okamžité prepustenie.

O Severní Koreji, jak ji neznáte (1/2)

2011-10-17T08:14:00.000-07:00

Přinášíme vám obsáhlý rozhovor se soudruhem Alejandrem Caem de Benós, který pořídil italský novinář Enzo Reale pro italské noviny L´Opinione delle liberta v lednu tohoto roku. Předseda Sdružení přátel Koreje (http://www.korea-dpr.com) a zvláštní delegát Výboru pro kulturní styky se zahraničními zeměmi Korejské lidově demokratické republiky v něm vyvrací polopravdy a lži, jež šíří buržoazní média, vytvářejíce tak představu Severní Koreje jako státu zla, který znamená nebezpečí pro „mír, svobodu a demokracii" ve světě. Pravda je zatím úplně jiná. Americký imperialismus rozdělil jeden národ, rozdělil korejské rodiny v zájmu zachování svého mocenského postavení v oblasti a snaží se pokrokový režim na Severu zničit. Snaží se o to již šedesát let. Ale nezdolná vůle korejského lidu vedeného revolučním předvojem, Korejskou stranou práce v čele se soudruhem Kim Čong-ilem statečně vzdoruje útokům světového imperialismu. Korejská lidově demokratická republika je jednou z posledních pevností socialismu - přečkala ozbrojený konflikt vedený Spojenými státy a OSN v prvních letech své existence, přežila rozpad socialistického bloku, překonala fatální obtíže způsobené dočasnou porážkou světového socialismu a v posledních letech posiluje svoji pozici. Přejeme hrdinnému korejskému lidu mnoho úspěchů při dalším rozvíjení jeho socialistického zřízení!

Začněme od začátku. Kdy a jak vznikla vaše vášeň pro Severní Koreu?

Bylo mi 15 let. Hledal jsem systém, který by představoval mé ideály rovnostářské společnosti. V té době se rozpadl Sovětský svaz a každý upřel svůj pohled na sociální demokracii a nechtěl být už nazýván „komunistou". Teorie byla na prodej. Studoval jsem systémy Vietnamu, Číny a Kuby. Severní Korea byla tabu i pro krajní levici. V Madridu jsem se poprvé setkal se třemi severokorejskými rodinami, které zastupovaly svoji zemi ve Světové organizaci cestovního ruchu. Do rukou se mi dostaly nějaké materiály, začal jsem rozvíjet svůj zájem.

Teď o přechodu od nadšeného obdivu k práci pro severokorejský režim. Jak jste získal jeho důvěru?

Byla to dlouhá cesta, která trvala deset let. V roce 2002 mě Pchjongjang jmenoval zvláštním delegátem. Mým snem vždy bylo pracovat pro skutečný socialismus. Úplně jsem se se Severní Koreou ztotožnil, nejen ideologicky, ale též duchovně a kulturně. Zprvu jsem se setkával s atmosférou podezření a pochopitelných pochybností o mých schopnostech. Pokud jste ale schopen prosazovat a plnit své nápady, dostane se vám jednomyslné podpory. Po mnoha letech snah podporovat vzdělávací a kulturní projekty se mezníkem stalo vytvoření oficiální webové stránky Korejské lidově demokratické republiky [http://www.korea-dpr.com/] v roce 2000, prvního komunikačního kanálu mezi Koreou a světem. Poté, co stránka získala povolení Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva kultury, vyslovil svůj souhlas i Kim Čong-il. Podle zákona totiž nemůžete zemi zastupovat, pokud jste se v KLDR nenarodil. V mém případě udělali výjimku, protože uznali, že jsem ukázal ochotu skutečně splnit si sen pracovat pro ně. Rád bych také zdůraznil, že mi severokorejská vláda nikdy nedávala žádný plat.

Jaké jsou přesně vaše povinnosti v Pchjongjangu? Jaké funkce vykonáváte?

Zastávám funkci celosvětového vyslance, včetně diplomatické, kulturní a obchodní odpovědnosti. Mám na starosti vítání zahraničních delegací, řešení logistických problémů, když do Pchjongjangu přijedou diplomaté, starám se o vztahy a kontakty s politiky zajímajícími se o skutečnou Severní Koreu, vystupuji jako mluvčí vlády v mezinárodních médiích. Je to mnohostranný úkol, který předtím neexistoval.

Do jaké míry se účastníte vládního obchodu v KLDR? Býváte přítomen na oficiálních schůzkách? Radíte nejvyšším vládním funkcionářům v daných oblastech?

Pracuji pro Výbor pro kulturní vztahy se zahraničními zeměmi, který je závislý na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu kultury. Pravidelně se scházím s čelnými představiteli státu, například s předsedou Lidového shromáždění Kim Jong-namem a dalšími.

Kolik členů a poboček má Sdružení přátel Koreje [Korean Friendship Association, KFA]? Jak je financováno?

Máme 9 tisíc členů ve 120 zemích, ale pouze tři kanceláře. Téměř všechny peníze jdou z mé kapsy. Kromě toho určitý příjem plyne z prodeje našich produktů a z provizí ze smluv, které sjednáme pro severokorejskou vládu, ale z toho druhého je příjem opravdu malý. Abych byl konkrétní, v Itálii jsme podepsali smlouvu s Indesitem na dodávku levných spotřebičů pro naše občany. Jako všichni i my hledáme kvalitní výrobky, a proto dáváme přednost evropským společnostem před čínskými.

Jaké jsou hlavní cíle KFA?

Ukázat naši zemi takovou, jaká opravdu je, a přiblížit ji všem, kdo mají zájem ji poznat. Samozřejmě je nutné, aby takoví lidé Severní Koreu respektovali, neměli nepřátelské úmysly a neuráželi nás.

Jak jistě víte, Spojené státy zavedly sankce proti bance Delta Asia, se sídlem v Macau, která je považována za místo, kde má své účty severokorejská vláda. Jaké je spojení KFA s touto otázkou?

KFA nemá v zahraničí žádné bankovní účty. Jak jsem již řekl, všechny peníze pocházejí z drobného obchodu nebo z mé vlastní kapsy, z mé práce a mých investic. Mimoto není problematika banky Delta Asia v současnosti aktuální. Obvinění ze strany USA byla vyvrácena jako neopodstatněná a když Washington přešel od útoků k dialogu, byly účty odblokovány. To se stalo před několika měsíci.

Kolik času trávíte v Severní Koreji?

Tak sedm měsíců v roce a zbytek na vládních misích v zahraničí.

Přidáváte se k severokorejským diplomatům na jejich schůzkách se zahraničními představiteli?

Málokdy. S diplomaty spolupracuji, ale přímo se diplomatických jednání neúčastním.

Povězte mi o svých posledních misích.

V listopadu jsem letěl do Kanady vyjednávat s velkou farmaceutickou firmou o dodávkách léků do naší země. Pracujeme rovněž s italskými protějšky na projektech souvisejících s obnovitelnou energií.

Podnikáte v Severní Koreji?

Ne, ani to není možné.

Mohl byste popsat svůj typický den v Pchjongjangu?

Ráno v sedm vstanu, posnídám a jako každý jdu do práce. Poté, co se sejdu s místními řediteli, abych s nimi projednal pracovní plán na daný den, obvykle dohlížím na zahraniční delegace během setkání s našimi ministry. Severokorejští představitelé anglicky moc neumějí a často musím tlumočit. Kim Čong-il zato mluví plynně anglicky, rusky, čínsky a samozřejmě korejsky.

Kde v Pchjongjangu žijete?

Bydlím v malém bytě nedaleko hotelu Korjo v centru města, pár kroků od Ministerstva zahraničních věcí. Do práce chodím pěšky, ač mám, stejně jako všichni vládní úředníci, přístup ke služebnímu vozu.

Co děláte, když nejste v práci?

Moc volného času nemám. Pracujeme od pondělka do neděle a obvykle končíme kolem jedné v noci. Někdy schůzky pokračují přes noc v restauraci.

Vy jste získal severokorejské občanství. Co znamená být občanem KLDR?

Znamená to, že bojujete za nezávislost a za zachování národní kultury. Jedná se o závazek k budování něčeho, co není jen vaším osobním ziskem, nýbrž prospěchem pro celou společnost.

Je pravda, že vás lidé v Pchjongjangu poznávají, když jdete po ulici? Co vám říkají?

Je to tak. Jsem docela známý, protože vystupuji v různých televizních programech a hovořím tam. Zpívám také pro lidi na veřejných shromážděních korejské písně. Jednají se mnou s náklonností a obdivem, jako s jedním z nich. V Severní Koreji nejsou žádné společenské rozdíly a stranický vůdce znamená to samé, co jakýkoli řadový občan.

Mluvíte dobře korejsky?

Ne, stále se učím. S kolegy mluvíme anglicky a písně zpívám zpaměti. Mé články v Rodong Sinmun [oficiální list ÚV Korejské strany práce] jsou napsány anglicky a potom přeloženy.

Bavme se teď o zvycích. Jak byste z morální stránky charakterizoval severokorejskou společnost?

Především úcta k rodině, ke starým lidem a obecně k sousedům. Tohle v Jižní Koreji už nenajdete díky západním vlivům a americkému kulturnímu imperialismu.

Jaké odznaky to máte na své uniformě?

Civilní a vojenské pocty. Mezinárodní řád za kulturní aktivity, Řád národní vlajky za zapojení do společnosti a medaile za pracovní zásluhy.

Bojoval jste někdy v severokorejské armádě?

To samozřejmě ne. Ale mé vojenské pocty jsou uznáními udělovanými pouze nejvyšším armádním činitelům. Udělil mi je plukovník v Pchanmundžomu [vesnici ležící na hranicích Severní a Jižní Koreje].

Dostal jste někdy dar od Kim Čong-ila?

Ano, daroval mi porcelánový čajový servis.

Necítíte se být privilegovaný?

Ne, protože má cizí státní příslušnost mi vždycky působila víc obtíží než výhod. Nikdo v dějinách nedosáhl toho, co se podařilo mně. Proti mně hrálo všechno. Kdokoli mi řekl, že to je nesplnitelný sen, odpověděl jsem slovy Kim Čong-ila, že slovo „nemožný" v korejském jazyce neexistuje. A dokázal jsem to. Každý Severokorejec má přístup k vládním pozicím, ale v případě cizince tomu teoreticky tak není.

Každý Severokorejec? Jste si jistý? Kdo v KLDR vybírá vládnoucí vrstvu?

Lid skrze volby konané každé čtyři roky. Jinak by systém nepřežil.

Ale když pracuji třeba ve fabrice na výrobu bot a chci vstoupit do strany a začít politickou kariéru, jak to udělám?

Promluvíte si se soudruhy z pracoviště, vysvětlíte jim své úmysly a požádáte o jejich podporu. Oni pak navrhnou vaši kandidaturu Nejvyššímu lidovému shromáždění a zvolí vás. Můžete kandidovat za jakoukoli ze tří existujících stran.

Ze tří?

Ovšem, my nemáme pouze Korejskou stranu práce. Akorát že to tady nefunguje jako na Západě - nejsou zde žádné opoziční strany, žádné boje o moc, všechny politické síly jsou zastoupeny v legislativním procesu.

Kolik členů Korejská strana práce má?

Kolem šesti milionů [v KLDR žije přibližně 24 milionů lidí]. Nicméně každý se může účastnit stranických schůzí, třebaže není jejím členem.

Koluje o vás jeden příběh. Říká se v něm, že jste před několika lety vyhrožoval Andrew Morseovi z ABC [American Broadcasting Company, americký buržoazní kanál] kvůli kritické reportáži o KLDR, že jste se bez dovolení dostal do jeho pokoje a rozbil jeho počítač. Jak to bylo?

Američtí novináři nemohou vstoupit na území KLDR bez zvláštního víza. Prokázal jsem mu laskavost a riskoval jsem svou pověst. Opakovaně jsem jej varoval, aby nefotografoval strategická místa jako vojenská zařízení či železniční stanice. Od samého začátku se choval po svém a nedbal mých pokynů. Sledoval vlastní cíl - sbírat citlivé údaje a prodat je FBI nebo americké vládě. Neměl jsem na výběr, ilegální materiály jsem zabavil.

Skutečně se domníváte, že by americký novinář byl schopen prodávat informace své vládě?

Samozřejmě. Je to také jediný způsob, jak se jakožto Američan do Severní Koreje dostat, aniž byste podléhali omezením. Pro nás je každý turista potenciálním špionem. Ti, kdo do KLDR cestují jako turisté, nemohou uvidět skoro nic.

Když se člověk podívá na obrázky ze Severní Koreje, Pchjongjang se jeví jako impozantní, ale prázdné město s několika chodci a policisty řídícími neexistující provoz. Je tomu tak?

Pchjongjang je monumentální město, skoro celé znovuvybudované po americkém bombardování, s téměř čtyřmi miliony obyvatel. Dojem prázdnoty plyne z jeho rozlehlosti. V Severní Koreji není žádný provoz, protože musíme šetřit na palivu a doprava je zcela veřejná. Každá společnost, každé ministerstvo, každá organizace má tři až čtyři automobily. Pouze určité skupiny občanů mají soukromá vozidla - Korejci usadivší se v Japonsku a vrátivší se v 80. letech domů, atleti, významné osobnosti či přední vědci. V Pchjongjangu jsou všechny budovy lidovým vlastnictvím, nenajdete zde soukromé domy. Domy přiděluje stát a občané nemusejí platit ani won [severokorejská měna] za jeho pronájem a držení, pokud spotřeba energie dané domácnosti nepřesáhne stanovený limit.

Je v Pchjongjangu nějaký noční život? Jsou zde kina, restaurace?

Ovšemže jsou. A také karaoke, bowling, kulturní střediska. Kulturní aktivity jsou roztroušeny po celé zemi, nejsou jen v Pchjongjangu. Lidé chodí se svými rodinami do parků, hrají karty, rybaří a vůbec chodí spát velmi pozdě, až mezi druhou a třetí hodinou.

Jaké filmy se promítají?

Cílem kina je formování společenského vědomí. Nepromítáme žádné filmy, jež by podporovaly kapitalismus nebo vyzývaly ke svržení naší společnosti. Nepromítáme ani filmy pornografické. Kim Čong-il je filmový nadšenec, ale na rozdíl od toho, co se říká na Západě, jeho knihovna neobsahuje filmy z Hollywoodu.

Jak lidé žijí v hlavním městě a na venkově? Jaké jsou rozdíly?

Venkovské oblasti mají méně služeb než hlavní město, ale obecně byl život na vesnici vždy lepší než ve velkých městech. Rodiny mohou například cokoli pěstovat na půdě jim přidělené v rámci družstev. Když tu byly problémy s jídlem, rolníci žili mnohem lépe než lidé ve městech. Navíc jsou jejich platy téměř dvojnásobné v porovnání s úředníky. Stát pečuje o všechno - o domov, o zdravotní péči, o potravinové lístky.

Je Veřejný distribuční systém stále funkční?

Samozřejmě. Každé rodině jsou přiděleny kvóty na potraviny - vejce, kuřata, ale také na oděvy - boty, šaty. Pravdou je, že během potravinové krize byl systém omezen, avšak nikdy nebyl přerušen, a od roku 2000 se vrátil na původní úroveň. A to je jádro našeho socialismu.

Nedávno se v článku stranického listu Rodong Sinmun objevil výrok Kim Čong-ila, kdy uznává, že dosud nebyly pokryty všechny základní potřeby obyvatelstva. Jak byste tato slova vysvětlil?

Jednoduše jako uvědomění si toho, k čemu došlo v letech 1995 až 2000, což Severní Korea nikdy nepopírala. Po pádu socialistického bloku naše země ztratila své obchodní partnery, americká blokáda se zintenzivnila a navíc nás postihly vážně přírodní pohromy. Bylo nezbytné přebudovat národní hospodářství, včetně otevření se kontaktům se společnostmi z kapitalistického světa. Tato fáze dosud neskončila.

Je nechvalně známé, že politické a vojenské elity si ve srovnání s řadovými občany užívají výsad (v bydlení, jídlu, spotřebním zboží). Ale Severní Korea je rovnostářskou společností - není v tom rozpor?

To je lež. V celé zemi žije armádní generál stejně jako zaměstnanec fabriky. Náš viceprezident bydlí ve stejném bytě jako jakýkoli jiný občan. Jinak by také systém padl. Lidé nejsou hloupí.

Ale během hladomoru příslušníci nomenklatury měli větší příděly jídla než obyčejní lidé…

Neměli, Kim Čong-il sám jedl misku rýže jako všichni ostatní Severokorejci.

Ale bydlel v paláci…

Další lež. Náš vůdce má tajné objekty v různých částech země, a to z prostého důvodu; stále totiž cestuje, aby zůstal s lidmi.

To myslíte vážně?

Ano. Dnes navštíví farmu, zítra vojáky, následující den družstvo a každé ráno noviny informují o jeho cestách a setkáních s obyčejnými lidmi.

Jaké knihy je možno v Severní Koreji číst? Je pravda, že Velká lidová knihovna v Pchjongjangu má západní texty včetně Orwellových románů či francouzských klasiků? Kdo tam může chodit?

Nevím, jestli tam mají Orwella, a přijde mi to jako výsměch. Ale můžete tam nalézt mnoho západních knih, především klasiků. Nejsou s tím žádné problémy za předpokladu, že texty nešíří pornografii či kapitalistickou propagandu. Knihovnu může navštěvovat každý občan.

A co je možné koupit v knihkupectvích?

Všechno možné - matematiku, geometrii, díla našich vůdců. Kontrola je však rozhodující pro zajištění životnosti systému.

Je pravda, že Kim Čong-il je fanoušek internetu?

On se obecně vzato o nové technologie zajímá. A vím jistě, že má e-mailovou adresu.

A kdo mu píše?

Já jsem mu několikrát psal a dostal jsem odpověď. Samozřejmě jsem ho obtěžoval pouze v naléhavých záležitostech.

Pokud vím, v KLDR není internet, jak si jej představujeme my. Můžete popsat, jak síť funguje a kdo ji používá?

Je to vlastně intranet. Uživatelé se mohou zdarma připojit k chatu a ke svým e-mailům. Což je stejné jako u internetu, ale funguje to pouze v rámci Severní Koreje. Informace jsou filtrovány, aby lidé nepřicházeli do styku s pornografií či násilím.

Jako třeba zpravodajství CNN?

To není žádné zpravodajství, ale čirá propaganda.

Jak sami sebe Severokorejci vnímají? Jsou rasisty nebo tolerantními lidmi? Do jaké míry pomáhají nacionalistické city utužovat režim? Ptám se vás proto, že byla právě publikována nová kniha B. R. Myerse Nejčistší rasa [ve které se tento americký profesor působící na jihokorejské univerzitě v Busanu snaží dokázat, že současná severokorejská společnost není založena na marxismu-leninismu, respektive čučche, nýbrž na ideách nacionálního socialismu a rasového nacionalismu vycházejícího z japonského fašismu]. Myslím, že kniha poskytne podněty k diskusi mezi experty a vědci.

Severokorejští vlastenci jsou zastoupeni v rámci Korejské strany práce, která brání svébytnost a jednotu země. Ale koncept rasy je severokorejské společnosti, jež nesmírně trpěla pode jhem japonské rasové politiky, cizí.

Musel jste někdy platit za své politické přesvědčení?

Ano, hodně, protože západní společnost není svobodná, ale zcela manipulována zájmy vládnoucí třídy. Ztratil jsem práci, dlouholeté přátele, dlouho jsem měl problémy s rodinou. Dost jsem trpěl. Teď už je to jiné, jsem známý a respektovaný.

Cítíte se v KLDR svobodněji?

Samozřejmě. Žiji v zemi, kde lidé sdílejí mé vlastní ideály a kde si nemusíte neustále hlídat svou peněženku. Jde o model společnosti, který vám dovoluje odpočívat.

Na Západě je Severní Korea vnímána jako vzorová ukázka totalitního státu, v němž neexistují lidská práva ani základní svobody a ve kterém je jakýkoli názor odlišný od oficiálního tvrdě potlačen. Chtěl bych znát vaši verzi.

Ti, kdo se na ni takhle dívají, nevědí zhola nic o jejích dějinách a kultuře. Já jsem člověk, který se chtěl vždy nejprve na vlastní oči přesvědčit o tom, co ostatní považovali za samozřejmé. A tak to bylo i se Severní Koreou a musím říci, že velká většina těch, kdo navštívili naši zemi, poté změnila svůj názor.

Jak byste popsal severokorejský politický systém?

Jako socialistický systém založený na ideologii čučche, v jejímž středu stojí člověk jako hlavní síla společenské přestavby.

Věříte, že Severokorejci jsou spokojeni se svým způsobem života?

Ano, velmi. Mnohem víc než na Západě. Pokaždé když přijedu do Španělska, rád se zase co nejdříve do Pchjongjangu vracím, potom, co vidím takové množství lidí ve finanční tísni, obávajících se o svoji budoucnost. Severokorejci žijí v lepší společnosti z morálního, ideologického i duchovního hlediska.

Tak proč se lidé pokoušejí uprchnout za hranice a riskují při tom svůj život?

Protože propaganda v buržoazních médiích je velmi silná. V každém případě mnoho tzv. uprchlíků překročilo hranici s Čínou v období potravinové nouze, jelikož podmínky na Severu byly velmi tvrdé. Hodně z nich se později vrátilo a pouze pár stovek lidí se rozhodlo v Číně zůstat, když byli zlákáni vidinou snadného výdělku. Pokud by se tito lidé dnes do Koreje vrátili, měli by vysvětlit, proč se rozhodli odtrhnout od ostatních. Bojí se ale odmítnutí ze strany společnosti, takže raději zkouší hledat štěstí na Jihu.

Ale ani dnes tok uprchlíků neustává.

To jsou jednotlivé případy, obvykle ovlivněné propagandou. V mnoha případech se zase vrátí a jsou přijati. Nejsou potrestáni navzdory tomu, co rozhlašují buržoazní média. Něco jiného jsou případy špionáže, což je protistátní zločin. Pro jednoho, který uteče, každým dnem tisíce a tisíce prokazují oddanost režimu.

Proč severokorejská vláda neumožňuje svým občanům cestovat do zahraničí?

Severokorejci mohou do zahraničí cestovat, ale vždy za určitým účelem, který musí být určen a schválen vládou. Navíc je cestování drahé a v současné době může být uhrazeno pouze ze státních prostředků. V budoucnu, za lepší hospodářské situace budou Severokorejci schopni cestovat volně.

Navštívím-li Pchjongjang, mohu mluvit s lidmi?

Ano, pokud budu s vámi.

Cizinci, kteří Severní Koreu navštíví, musí být vždy doprovázeni oficiálním průvodcem, jenž je nikdy nenechá o samotě. Proč?

Protože je lidé neznají a z bezpečnostních důvodů musíme udržovat určitý odstup. Každým dnem se Spojené státy snaží infiltrovat agenty do naší země, ničit nás a naše hospodářství svou propagandou. Američané neustále omezují naše obchodní vztahy s cizími zeměmi. V nastalé situace permanentního útlaku na všech úrovních se musí tak malá a ekonomicky křehká země jako Severní Korea bránit vůči neustálým útokům. Severokorejci jsou již unaveni lží a falší.

Proč v KLDR není žádná opozice vůči vládě? Jak to, že jste nikdy neslyšel nesouhlasné reakce s linií strany?

Protože důležitou součástí našeho socialismu je koncept jednoty, která všechny vede k práci pro společnou věc. V Severní Koreji máme ideologii, která už od útlého věku v člověku rozvíjí náklonnost k tomuto druhu společnosti, takže každý chce být zapojen. Klíč k vítězství leží v zamezení pronikání antisocialistické propagandy a především ve výchově nových generací. Neuslyšíte nesouhlasné hlasy, jelikož se nikdo nepokouší vnucovat svoji představu okolí.

Ale každý má pravděpodobně odlišné názory na politickou a společenskou situaci. Proč nemohou být veřejně vyjadřovány?

Ale ovšemže mohou, pokud lidé respektují své instituce. Nemůžeme si dovolit prát špinavé prádlo na veřejnosti. Stížnosti mohou být předkládány místnímu politickému reprezentantovi, který je v případě nutnosti postoupí dál, buď v rámci strany anebo Lidovému shromáždění. Člověk nebude nijak postižen, je-li jeho stížnost zdvořilá. Netolerujeme však rozdmychávání sociálních nepokojů, novověrectví, konflikty mezi náboženskými skupinami.

Uprchlíci a dokonce někteří přední představitelé režimu potvrzují přítomnost husté sítě koncentračních táborů na území KLDR. Co je to za tábory a kdo je v nich vězněn?

Žádné koncentrační tábory zde nejsou. Existují rozsáhlá území, kde lidé společně pracují, ať už v družstvech či ve zvláštních skupinách na těžbu dřeva. Nejsou to ale žádní vězni. Výpovědi tzv. uprchlíků jsou slušně zaplaceny těmi, kdo mají na šíření takovýchto lží zájem. Kdo hovoří o koncentračních táborech, dělá to pro peníze. Stává se, že někteří jsou pro nový domov a zaměstnání v Soulu ochotni lhát.

Existují satelitní snímky oplocených táborů hlídaných dozorci.

Satelity ale nevysvětlí, oč se jedná. Můžeme vidět „něco", nikoli koncentrační tábory. Přítomnost vojáků je důsledkem toho, že v první linii nejvýznamnějších stavebních prací je armáda. Objekty, jež můžeme na snímcích vidět, jsou v mnoha případech vojenské základny a kasárna. Není možné ze satelitu takové objekty odlišit od družstev a dalších podobných staveb.

Popíráte přítomnost politických vězňů?

Jde o jev, který v naší zemi neexistuje. Nikdy jsem neslyšel o někom, kdo by protestoval vůči Kim Čong-ilovi ani jsem neviděl protivládní nápisy na zdech našich měst a vsí.

Nemáte-li co skrývat, proč severokorejská vláda nepovolí vstup zvláštním vyslancům Spojených národů do země?

Pustil byste k sobě domů někoho, kdo vás a vaší rodinu veřejně uráží a pomlouvá? Spojené národy i Amnesty International se bez jakékoli znalosti reality naší země opovažují publikovat zprávy, které poškozují naši pověst. Kým jsou tyto organizace placeny?

Domníváte se, že jsou v Severní Koreji dodržována lidská práva?

Ano.

A jaké je vaše pojetí lidských práv?

Každý bez výjimky má právo na uspokojení svých základních potřeb - bydlení, jídla, práci, života v míru, harmonii a štěstí. Tohle jsou z našeho pohledu základní lidská práva.

A co svoboda projevu, tisku, pohybu, sdružování?

Nemůžete mít všechny. Je nezbytné obětovat individualismus ve prospěch společnosti. Kromě toho je pojetí svobody úzce spjato s ekonomickými možnostmi lidí a jako takové je čistě teoretické; osmdesát procent světové populace z ní nemá a nemůže mít užitek.

A svoboda vyznání?

V KLDR je garantována.

Jsou v současnosti v Severní Koreji třídní nepřátelé?

Ani ne tak třídní nepřátelé, jako spíše lidé, kteří se dopouštějí chyb a musejí být převychováni. Uzná-li občan svou chybu, například v případě korupce, a veřejně se omluví, je mu odpuštěno. Může být ale potrestán na pracovišti v rámci svého zaměstnání.

Takže schůze, na nichž se viníci sami obviňují a jsou druhými ideově vychováváni, nejsou minulostí?

Vůbec ne. Děje se tak hlavně na pracovištích a stranických schůzích. Idea je taková, že každý jednotlivec je nedílnou součástí velké rodiny a musí nést odpovědnost před ostatními.

Jaký je váš osobní názor na trest smrti? V jakých případech je v Severní Koreji uplatňován?

Jsem proti němu. V Severní Koreji oficiálně existuje, ale je užíván jen zřídka, pouze v případech špionáže a sabotáže.

Pokračování ve druhé části.
Přeložil, úvodem a poznámkami opatřil Ladislav Zemánek