Ze setkání ke 100. výročí narození soudruha Kim Ir Sena

      V sobotu 14. dubna 2012 se členové Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) zúčastnili v Praze setkání ke 100. výročí narození zakladatele Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) soudruha Kim Ir Sena (15. 4. 1912 - 8. 7. 1994). Akci pořádala Společnost česko-korejského přátelství Pektusan (nazvaná podle nejvyšší hory KLDR). Určitou kuriozitou bylo avizované spolupořadatelství takzvaného Komunistického svazu mládeže (skupinky Radima Gondy), z jejíž jednociferné členské základny se nikdo neobtěžoval dorazit.

      *

      Kim Ir Sen (Kim Il Sung), korejský politik a státník, činitel korejského a mezinárodního komunistického hnutí, v l. 1932 - 1945 vedl odboj proti Japonsku, které v r. 1904 vyhlásilo nad Koreou protektorát a v r. 1910 ji anektovalo. V srpnu 1945 byla severní část Koreje osvobozena Rudou armádou a v září jižní část obsazena armádou USA. Odlišný vývoj v obou částech Koreje pak vedl k vyhlášení Korejské republiky na jihu a Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) na severu země v r. 1948. Spoluzakladatelem a předsedou vlády KLDR byl Kim Ir Sen. V r. 1945 se Kim Ir Sen stal spoluzakladatelem Korejské strany práce, v l. 1949 - 1966 byl jejím předsedou a od r. 1966 až do své smrti v r. 1994 generálním tajemníkem.
      V prosinci 1948 opustila území severní Koreje Sovětská armáda, americká v jižní Koreji však zůstala. V r. 1950 vpadla jihokorejská a americká vojska na území KLDR, příměří v imperialistické intervenční válce proti KLDR bylo podepsáno v r. 1953 a trvá dodnes. Ve válce bylo zabito, zraněno nebo pohřešováno na 2,5 milionu Korejců, kolem 900 tisíc Číňanů (Američanů zemřelo 33 tisíc a agresorů z řad jejich spojenců tři tisíce). Obnovit zničené hospodářství severní Koreje nezištně pomohly socialistické státy v čele s SSSR a ČLR, i za pomoci ČSR.
      V r. 1972 byl Kim Ir Sen zvolen prezidentem KLDR, kterým byl rovněž až do své smrti v r. 1994. Po celou dobu se snažil o sjednocení obou částí Koreje do jednoho státu, to však USA podporující Jižní Koreu nechtěly navzdory nepokojům v této zemi připustit.
      V r. 1994 Kim Ir Sena ve funkci generálního tajemníka Korejské strany práce nahradil jeho syn Kim Čong Il (16. 2. 1942 - 17. 11. 2011). Funkce prezidenta je od smrti Kim Ir Sena neobsazena, protože Kim Ir Sen byl po své smrti jmenován věčným prezidentem.
      Od r. 1955 propagoval Kim Ir Sen jako státní ideologii KLDR filozofii čučche, jejímiž ústředními myšlenkami jsou nezávislost v politické práci, samostatnost v ekonomickém rozvoji a důraz na národní obranu. V l. 1956 - 1961 dosáhla KLDR velkých úspěchů realizací pětiletého plánu nazvaného Hnutí Čcholimy (podle bájného létajícího koně). Vývoj čučche se odvíjel od prohlubování sovětského chruščovovského revizionismu, čínsko-sovětského konfliktu a snahy o nezávislost na SSSR i ČLR. KLDR se nikdy nestala členem Rady vzájemné hospodářské pomoci ani Varšavské smlouvy, přesto jí nejvíce zahraniční pomoci poskytoval až do svého rozpadu v r. 1991 SSSR. V r. 1972 nahradila filozofie čučche marxismus-leninismus v ústavě KLDR. 1984 byl přijat zákon o společných podnicích s cizím kapitálem a začaly vznikat zvláštní ekonomické zóny po vzoru ČLR. Na druhou stranu je KLDR v současnosti jediným socialistickým státem, který po rozpadu světové socialistické soustavy nepovolil obnovu soukromého podnikání svých občanů. Kim Čong Ilem byla v r. 1996 do státní ideologie zařazena politika songun, považující za vedoucí sílu socialistické revoluce namísto proletariátu armádu. Čučche je Korejskou stranou práce považována za „původní tvořivou filozofii revoluce" a marxismus-leninismus a dialektický materialismus za „omezený", „nedokonalý" a „překonaný".

      *

      Shromáždění zahájil předseda Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan soudruh Jaroslav Kafka. Úvodní slovo na shromáždění přednesl velvyslanec KLDR v ČR Kwang Il Ri. Ocenil Kim Ir Sena jako lidového politika, jenž s lidem sdílel jeho radosti i těžkosti, zasvětil mu celý svůj život a stal se otcem socialistické KLDR. Uvedl, že samostatná socialistická ekonomika založená Kim Ir Senem a rozvinutá Kim Čon Ilem se rychle rozvíjí.
      Po něm pozdravila asi stovku účastníků předsedkyně Pražské rady KSČM, poslankyně Parlamentu ČR Marta Semelová. Upozornila, že mediální propaganda v ČR neustále špiní všechny země budující socialismus, hovoří o údajném porušování lidských práv v těchto zemích, ale nic neříká o porušování lidských práv daných Ústavou a Listinou základních lidských práv a svobod v ČR, nekritizuje zvyšování počtu nezaměstnaných a bezdomovců a neustálé oslabování sociálních jistot. Vláda prolezlá špínou lží a podvodů si troufá očerňovat země snažící se o to, aby se všem jejim občanům, nejen hrstce vyvolených, vedlo lépe. Je třeba bránit země rozvíjející socialismus a přátelství mezi národy a utužit přátelství mezi lidem ČR a KLDR.
      Za Komunistickou stranu Československa (KSČ) pozdravil přítomné její generální tajemník Miroslav Štěpán. Připomněl dávné vztahy mezi československými a korejskými komunisty již z časů Komunistické internacionály i z období budování socialismu v Československu, kdy se s Kim Ir Senem setkávali čs. straničtí a státní činitelé počínaje Klementem Gottwaldem a konče Milošem Jakešem, na sobotním shromáždění přítomným, srdečně vítaným bouřlivým potleskem a četnými pozdravy. Soudruh Štěpán vzpomněl na své setkání s Kim Ir Senem v srpnu 1989, kdy Kim Ir Sen řekl přibližně toto: Zdá se nám, že v evropských socialistických zemích jste málo zatáhli žaluzie před nebezpečným hmyzem, hrozícím zatáhnout smrtelné nemoci. Narážel tím na Gorbačovovu zkázonosnou politiku smíru s buržoazií a reakcí, většinou vládnoucích komunistických stran včetně té československé bohužel bezvýhradně následovanou. Soudruh Štěpán dále vzpomněl i na svou účast v pionýrské brigádě na pomoc KLDR v Ústeckém kraji v 50. letech. Závěrem své řeči popřál KLDR úspěchy v naplňování odkazu Kim Ir Sena.
      Po projevech zhlédli přítomní dokument „Cesta lásky k lidu", pojednávající o obtížném zpřístupnění horské oblasti pro turisty a jejich automobily a autobusy, s mimořádným důrazem na zachování maxima přírodních krás této lokality. V diskuzi zazněly poznatky o ochraně přírody v KLDR, mírovém úsilí tohoto státu v minulosti i současnosti a snahách o sjednocení obou částí rozdělené Koreje a obdiv českých návštěvníků k organizovanosti a kázni Korejců, díky které vyhnali Japonce a Američany. Zaujalo nás, že v KLDR je bezplatné nejen školství a zdravotnictví (což už patří v naší zemi minulosti), ale i bydlení. Všichni práceschopní zde pracují, muži i ženy, a občané severní Koreje nemají sociální problémy s výchovou potomků. Na závěr severokorejský velvyslanec hovořil o přátelských vztazích KLDR s Čínskou lidovou republikou. Dodávám, že přátelské vztahy jsou dobrá věc, ale doufejme, že „socialistické tržní hospodářství" KLDR po vzoru Číny zavádět nebude, jinak by totiž její sociální výdobytky vzaly zasvé právě tak, jako v Číně...

      *

      Na setkání ke 100. výročí Kim Ir Sena byly kromě zpravodaje Společnosti česko-korejského přátelství, nazvaného stejně jako tato společnost Pektusan, distribuovány také brožurky s projevy Kim Čong Ila z r. 1994 „Uctivě si uchovávajme jako věčného prezidenta naší republiky velkého Vůdce soudruha Kim Il Sunga" a „Navždy žijeme s úctou k velkému Vůdci a až do konce dovršíme jeho velké dílo". Tyto brožurky vydala v l. 2011 a 2012 společnost FUTURA ovládaná týmiž kruhy jako KSČM, které rozhodně nejsou KLDR nakloněny, ale řídí se heslem „kšeft je kšeft" a za peníze vydají komukoli cokoli.
      Projevy Kim Čong Ila z těchto brožurek jsou bohužel závažnou ukázkou revize marxismu, tak jako ostatně všechna díla tohoto autora vydaná v češtině, která jsem měl možnost přečíst. Kim Čong Il v nich v podstatě popírá úlohu lidových mas, proletariátu a jeho spojenců a jejich předvoje, komunistické strany, když všechny zásluhy připisuje Kim Ir Senovi osobně („velké dílo revoluce čučche... probojoval a řídil jedině velký Vůdce"). V rozporu s historickým materialismem staví Kim Ir Sena nad zakladatele a klasiky marxismu-leninismu, když říká, že „se mu nikdo na tomto světě nemohl vyrovnat" (tedy ani současně s ním žijící J. V. Stalin!), „byl... velikánem mezi velikány, jakého dějiny dříve nepoznaly"... Současně si zde Kim Čong Il protiřečí se svými pozdějšími „díly", když píše o nutnosti posilování a neustálého zvyšování vedoucí úlohy strany, zatímco později nepokrytě antimarxisticky hlásal vedoucí úlohu armády. Kim Čong Il dokonce došel až k vyhlášení, že „v komunistické morálce je základním jádrem oddanost Vůdci". Ta je ovšem základním jádrem spíše morálky idealistických fanatiků. Oddanost komunistů revolučnímu vůdci není žádným pravidlem, nýbrž pramení z jejich uvědomění, z jejich přesvědčení, že konkrétní revoluční vůdce ztělesňuje a probojovává jejich zájmy, zájmy všeho pokrokového lidstva. Ale tato oddanost není slepá a nekritická, neboť i ten nejoblíbenější a nejrespektovanější revoluční vůdce se může odcizit zájmům proletariátu, zájmům lidových mas, zpohodlnět a upadnout do oportunismu a kompromisnictví s třídním nepřítelem. Dějiny znají takové příklady. Povinností revolučního hnutí, komunistů hodných toho jména pak není oddanost vůdci, ale jeho kritika a v případě nenapravitelnosti jeho zavržení. Princip „oddanosti vůdci" naopak předjímá atmosféru nekritičnosti vedoucího představitele, tedy potlačení socialistické demokracie.
      Po přečtení Kim Čong Ilových brožurek tedy musí v každém marxistovi zůstat smíšené pocity radosti z hospodářského a sociálního pokroku severní Koreje spojené s obavami z dopadů této revizionistické deformace marxismu. Uvidíme, co přinesou projevy a statě současného nejvyššího severokorejského představitele Kim Čong Una, až (a zda) budou vydány...

Leopold Vejr