Záběry na vojenskou přehlídku Korejské lidové armády, prostřižené jihokorejskými demonstracemi proti KLDR Záběry na pionýry jdoucí městem a korejské ženy v tradičním oděvu.
Reportér RT Alexij Jaroševskij: Po mnoho let byla Severní Korea považována za uzavřenou zemi a svět pramálo věděl o jejích obyvatelích a způsobu jejich života, co jedí,co pijí, jak se oblékají a jakou mají povahu. Jsem Alexij Roševkij a budu vás provázet touto speciální reportáží.
Záběry na korejský pár milenecký pár rozmlouvající sedíc v parku v romantické idyle u potoka. Kamera zachycuje usměvavou severokorejskou dívku vychutnávající si poklidné okamžiky se svým snoubencem v pchjongjangském parku. Odtud, stejně jako ze zbytku země vyzařuje klid a mír. Ale ne vždy tomu tak bylo. Záběry na střílející děla ve válečné vřavě. Korejská válka v padesátých letech zdevastovala téměř celou zemi. Především pak sever země, kde mnoho historických míst bylo zničeno bombami. Pchjongjang byl také zasažen, Spojené státy shodily 428.000 bomb na 400.000 obyvatel. Oficiální dějiny Severní Koreje ztělesňuje tento muž – Kim Ir Sen – symbol rekonstrukce země. Před padesáti leyt své mladé a energické politiky dosáhl strhujících a obdivuhodných výsledků. Jeho projevy na demonstracích a mítinzích přitáhly a fascinovaly statisíce posluchačů. Až do dnešních dnů přetrvávají debaty: Byl Kim Ir Sen tím, kdo dal zemi vsát z mrtvých? Severokorejci potvrzují, že jeho dílo – ekonomický a hospodářský systém – vyvedlo během jednoho desetiletí jejich zemi z krize. Dokonce nabádal obyvatele k maximálním výkonům a tvrdé práci a tak museli se stát hrdiny. A boj lidu i vláda se staly legendou. Jeden dávný mýtus vypráví o divokém okřídleném koni jménem Chollima,jenž mohl jedním skokem překonat 500 metrů. Žádný jezdec nemohl být tak rychlý. Jednoho dne Chollima naposledy vysoko vskočil až přímo do nebe. Zde vidíte ve výskoku nad Pchjongjangem monument koně Chollima (záběr na sochu) symbolizující rozmach Severní Koreje. První hospodářský pětiletý plán roku 1966 byl pojmenován podle tohoto mystického koně – Plán Chollima. Ten měl veskrze prospěšný vliv a na konci šedesátých let tak byla Severní Korea ekonomicky nejrozvinutějším státem východní Asie. Státní programy umožnily plnou výživu obyvatelstva. Nynější Pchjongjang se architektonicky jeví jako Moskva na počátku šedesátých let, tedy období považovaného za zlatý věk socialismu. Je eklektickou směsí nového a dávného. Vysoké moderní budovy v sousedství starých pagod. Pchjongjang je pravděpodobně nejčistší metropole světa, kde například nenajdete na ulici jediný odpadek. Přestože Severokorejský lid zasáhla bolestná zpráva o úmrtí vůdce Kim Ir Sena roku 1994, dá se říci, že žije v srdcích i mysli obyvatel Pchjongjangu. Fota, plakáty, pomníky i památníky je možno spatřit všude. Lidé se řídí odkazem a bezmezným respektem k svému politickému,národnímu a duchovnímu vůdci Kim Ir Senovi . Legenda, jež ho obestírá, je srovnatelná se zvěstí o V. I.Leninovi v Sovětském svazu. Možná právě i to vysvětluje, proč je portrét ruského sovětského vůdce Lenina vystaven na hlavním pchjongjangském náměstí. Kim Ir Sen je často zobrazován vedle svého syna Kim Čong Ila, který je současnou hlavou státu. Dokonce existují dvě květiny mající tu čest nést jména obou prezidentů – růžová Kim Il Sung choa a rudá Kim Čong Il choa. Jde o dary Indomesie a Japonska v uvedeném pořadí.
Mnoho turistických pamětihodností je spojeno s Věčným prezidentem. (Záběr do malého příbytku)
Zde je to pojmenováno po Kim Ir Senovi. Domek v distriktu Mang Jong
Dai, vísce Mang Jong Bong ,kde se narodil se stal místem vzpomenutí a
uctění památky. Navíc v Severní Koreji naleznete nespočet muzeí,
monumentů a míst naplňujících obyvatele hlavního města hrdostí. (Záběr na Alexije Roševského vstupujícího se svou průvodkyní do nádherně vyzdobeného objektu) Ale
toto je zřejmě jedno z nejposvátnějších míst – muzeum Přátelství ve
městě Myohansan. Otevíráme hlavní čtyřtunové dveře, což je velmi „těžký“
úkol. Tento prostor se nazývá muzeum, ale ve skutečnosti jde o obyčejný
depozitář, kde můžete předměty, které věnovali vrchní činitelé z celého
světa severokorejským vůdcům. Od starých spěnek a sošek až po pistole.
Tato sbírka je svým vznikem ve světě unikátní. V tomto muzeu je na dvě
stovky sálů a 160 tisíc novinových článků zaslaných ze 160 zemí, včetně
bývalého Sovětského svazu. (záběr na vystavený automobil) Jako
tento dar J.V. Stalina Kim Ir Senovi. Speciální automobil byl vyroben
přesně podle nejzdařilejšího plán sovětských konstruktérů. Tyto
automobily se používaly pro nejvyšší státní činitele. A takových
mistrovských výtvorů automobilů je zde vystaveno mnoho, vesměs darů
sovětských vůdců. Ale v něčem se tato expozice liší: Jde o muzeum
osvobození Pchjongjangu, autentické skladiště zbraní občanské války.
Můžete zde spatřit desítky nákladních automobilů, bojových vozidel, děl a
sovětských letadel. Před koncem korejské války sloužily americké zbraně
k boji proti socialistickému Severu. V muzeu jsou rovněž k vidění
severokorejské trofeje z bojů: rozpůlený americký bombardér, zcela
zničené americké obrněné vozy, tanky, děla apod.
V
lednu 1968 severoamerické torpédo W rozlítilo severokorejský lid když
narušilo výsostné vody lidově-demokratické Koreje. Torpédo W okamžitě
detekovaly radary. Torpédo zahájilo palbu na otevřeném moři, ale po pár
hodinách byla jeho posádka severokorejskými autoritami zneškodněna.
Tento incident vyprovokoval novou vlnu konfrontace mezi Spojenými státy a
Severní Koreou. Později, přestože byl důvod uvězení americké posádky
uznán za oprávněný, byli tito námořníci propuštěni a mohli se vrátit
domů. Nikoli však plavidlo, které nikdy navráceno nebylo. Uběhlo 39 let a
je stále zde (Alexij Roševskij stojí před touto ukotvenou lodí).
Pak In Ho byl velitelem na lodi, jež odhalila torpédo. Pamatuje si vše
co se té noci stalo. Žádali jsme, aby torpédo vyplulo na pevninu,
abychom ho zkontrolovali. Posádka torpéda to odmítla a snažila se
uplout. Jednou jsme vystřelili výstražnou ránu, ale torpédo se nevracelo
a došlo k přestřelce. Zde vidíte stopy po kulkách. Ve finále posádka
ještě místo obcházela, ale spatřila jen mrtvé. Nyní je torpédo W
předmětem zájmu a prohlídek obyvatel Pchjongjangu. A prohlédnout si ho
denně přicházejí stovky lidí. Nyní změnila loď, která torpédo W
zneškodnila, své jméno na Puebli (záběr na jméno lodě), protože je danou
součástí památečního komplexu připomínajícího velké antiimperialistické
vítězství. (Záběr na A. Jaroševského u vystaveného objektu) Toto je
poslední exponát, může vypadat jako torpédo, ale je potvrzeno, že jde o
sofistikovaný špionážní mechanismus náležející Spojeným státům. Bylo
nalezeno před pouhými dvěma lety v severokorejských vodách. Momentálně
mají vztahy se Západem a obzvláště se Spojenými státy daleko k
přátelství.
Bushova administrativa podtrhla své znepokojení ohledně severokorejského jaderného programu. Exprezident Spojených států Bush zařadil Severní Koreu mezi státy tzv. Osy zla. Šestice států, která se zúčastnila jednání, zamýšlela zopakovat své záměry na odstranění jaderných zbraní z Korejského poloostrova. Ale dosud nebylo ohledně tohoto tématu dosaženo shody. (Hovoří Roahl Saveliev z Centra korejského výzkumu): „Spojené státy a další západní mocnosti mohou ovlivnit, pokud jde o Pchjongjang, mnoha možnými způsoby: diplomaticky, politicky, hospodářsky i vojensky. Severní Korea nemůže nic takového učinit nemůže. Je nechráněna západními státy. Jedinou možností jak vyjádřit svůj odpor pro ni zůstává být slyšena. V červenci 2006 otestovala Severní Korea vypuštění raket Taepodong I a Taepodong II, které mohou komfortně obsáhnout celý svět. Rada bezpečnosti OSN vyzvala k rozumnému řešení a přijala rezoluci zakazující jaderné zkoušky, což Severní Korea odmítla s tvrzením, že má právo na sebeobranu. Dne 9. října 2006 dosáhla pozornost svého vrcholu . Severní Korea potvrdila úspěšné odpálení jaderné bomby v jednom opuštěném dole na severu země. Expert tvrdí, že puma měla 500 metrických tun výbušnin. Detonace byla třicetkrát slabší, než bomba shozená na Hirošimu a Nagasaki. Meteorologové potvrdili, že nebyly detekovány vysoké hladiny radiace. Nicméně mezinárodní společenství včetně Ruska odsoudilo akce Severní Koreje (záběry na zfanatizovanou hrstku obyvatel Soulu pálící vlajku KLDR a portréty Kim Čong Ila) . Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci ukládající Pchjongjangu sankce, požadující zastavení nukleárních aktivit. Opatření se týkala embarga vojenského obchodu i po omezení víz. A všechna znamenala zhoršení. „Nyní to vypadá, že by se vztahy mezi Severní Koreou a Západem mohly normalizovat.
Kvůli uložení sankcí se Severní Korea odmítne účastnit šestistranných rozhovorů.
Podle
jejího názoru je to jediná rozumná forma jak řešit tento problém. Ale
já myslím, že po deklarování jaderných pokusů bude trvat ještě léta, než
dojde k obnovení rozhovorů. Jak uvedla, Severní Korea pokračovala ve
svých pokusech a 25. května 2009 odpálila 2. jadernou pumu (záběr na
desky Dohody o příměří). Druhým choulostivým tématem byly vztahy po
příměří, kterého bylo dosaženo v roce 1953, podepsáním stálého příměří.
Obě země jsou dosud stále ve válečném stavu a vypadají, že ve válce
dosud pokračují. (Záběr na předsálí jednací budovy v hraničním prostoru)
Toto je místo, kde se skončila rokování, ale žádná strana té druhé
nenaslouchala. Zde jsme v pohraničním místě Pyonmanchyon a rozumí se
samo s sebou, že jsme na 38 rovnoběžce. Demilitarizovaná zóna je
vytyčena hradbou podobnou té v Izraeli. Strážci na obou stranách hlídají
24 hodin 7 dní v týdnu. (Záběr na severokorejského vojáka s ukazovátkem
u schématu mapy) „Na této mapě je vidět, jak hradba protíná ze strany
na stranu celý poloostrov. Měří 40 kilometrů a prochází řekami a jezery.
Ryby a zvěř mohou procházet hranicí, ne však osoby. Pár kilometrů odsud
je město Kaesong (na území KLDR pozn. Lukáš Sluka), jenž bylo před sto
lety hlavním městem Korejského císařství. Nyní v mnoha vyvolává vidinu
na mírové sjednocení. Symbolizuje neúnavnou touhu obou částí po mírovém
sjednocení. (Klip reklamy na zvláštní administrativní průmyslovou oblast
Kaesong): „Přichází nové tisíciletí a nový sen se stává skutečností. Je
ztělesněn v hospodářském a ekonomickém centru Dálného východu –
průmyslovém parku Kaesong o rozloze 16.000 akrů. Toto je propagační
videoklip průmyslového parku Kaesong, prvního projektu velkého významu
provedeného ve spolupráci mezi Severní a Jižní Koreou. Nachází se
severně od demilitarizované zóny a má přímý přístup do Soulu. Stavba
parku započala v červnu 2003 a o rok později byl park otevřen. Město
Kaesong leží 70 km od Soulu a 160 km od Pchjongjangu. Nyní přes 30.000
korejských vězňů zde buduje továrny. Produkují od bot, šatstva a hodinek
až po strojní zařízení. Zde je několik projektů k dokončení do roku
2020, které se snaží dát práci 700.000 lidí. (Hovoří dělník Yu Nam
Reel:) „Během několika let práce jsme udělali spoustu věcí. Toto
zaměstnání příležitostí pro mnoho lidí a mzdy jsou zde dobré. Jde o
výhodný krok pro obě strany (společné foto jihokorejského předsedy vlády
Kim Te-džunga a nejvyššího vůdce Korejské lidovědemokratické republiky
Kim Čong-ila pózujícíma se spojenýma rukama nad hlavou). Levná pracovní
síla pro Jih a hospodářská obnova pro Sever. (na obrázku graf:
Korporativní daň z přijmu: Hong Kong = 16%,Kaesong = 14%) s odhadovým
ziskem miliarda dolarů. Průmyslový park je důkazem spřátelení v měnící
se době.Severní Korea se otevírá. Dalším toho důkazem je, že země podepsala vízový režim. A nyní turisté z celého světa mohou dostat povolení, s nímž překonají největší obtíže. (záběr na rozhovor). Alexij Jaroševskij: „Toto je Malia Evere ze skupiny Grupo mundial del intercambio (Světové skupiny pro vzájemnou kulturní spolupráci), lidsko-právní aktivistka ze San Francisca. Přijela, jak říká, mluvit o svých ideových představách. Domnívá se, že Severní Korea je pokladem naší planety určeným k objevení. „Jako Severoameričanka stále slýchám hovory o agresi proti Severní Koreji. O konfrontaci se Severní Koreou. Říkají mi své představy, řeči, slýchám mnoho věcných výrazů: „To jsou ti příšerní Severkorejci, ale ten, kdo sem přijede, uvidí překrásnou zemi, okouzlující přírodní scenérie a přátelské lidi“.
(kamera zabírá ruskou studentku Viktorii Tkačovovou otevírající dveře): „Vítejte v mém bytě“. Viktoriii je 28 let, je Ruska a přijela z Voroněže. Říká, že kvůli studiu nepočítá s účastí na slavnosti v Pchjongjangu. Je jedinou zahraniční studentkou z evropských zemí v hlavním městě. Její dědeček zde pracoval a Viktorie se duchovně cítí být Korejkou. Mluví o tom, že musí pilně studovat, jelikož Korejštinu začínala jak se říká od nuly. Příští rok bude absolvovat na Pedagogické fakultě Pchjongjangské univerzity. Výtečně ji k výuce slouží sledování animovaných filmů v Korejštině. „Když jsem sem přijela, nevěděla se jsem o této zemi téměř nic a vše mi připadalo složité, především komplikovaný jazyk, všechno mi museli vysvětlovat gesty. Nyní jsem se také díky spolužákům přizpůsobila a cítím se fajn. A moje výsledky jsou lepší, než jsem předpokládala.
(Záběr na vyučovací hodinu ve třídě) Studenti mnoha univerzit a institutů se učí dnem i nocí. (Záběr na třídu studujících dělníků) Jako tito pracující z venkovských oblastí Keochen vyhledávají v příručkách Pchjongjangské univerzitní knihovny. Studium je dnes mnohem snazší. Žáci užívají počítače, výpočetní techniku a mají přístup k internetu. (Záběr na studentku Sung Chang Pa pracující s počítačem) Sung Chang Pa je v pátém ročníku polytechnické fakulty Pchjongjangské univerzity. Má za to, že se svou kariérou trefí do černého a má jistotu, že po promoci bude mít zaměstnání. Není tajemstvím,že žijeme ve světě vyspělých technologií a člověk musí studovat, aby potom mohl pracovat a mít dobré živobytí. Po státnicích budu inženýrkou informačních technologií. Míním zažádat o místo specialistky agronomie. Severní Korea je jednou z mála zemí, kde dosud funguje pionýrské hnutí. To po dlouhá léta existovalo také v Sovětském svazu. Je to dětská organizace připravující děti pro život. Děti do ní vstupují ve věku devíti let. Nosí rudé šátky – poznávací znak organizace (záběr do pionýrského kroužku výuky hry na tahací harmoniku). Pionýři jsou rozděleni podle talentu do kroužků. Zde jsou vychováváni k morálce a etice. (Záběry na taneční vystoupení) A každý měsíc se koná vystoupení. Ale nyní sledujeme největší taneční vystoupení mládeže – Arirang, festival pořádaný každoročně 15. srpna. Probíhá na jednom z největších asijských stadiónu stadionů, stadionu 1. Máje a je největším festivalem svého druhu v Asii. Přes 100.000 osob tancem představuje po měsících velkolepé dějiny, tedy každá část festivalu představuje konkrétní historické období korejských dějin.
Vzděláváním, stejně jako veřejnými oslavnými pomníky, dávají
Severokorejci najevo to, že jsou. A ještě jednou věcí – pchjongjangským
metrem. Město leží na extrémně skalnatém podloží, což zapříčinilo řadu
těžkostí při jeho budování. Dělníci se museli prokopat skrz tuny tohoto
neprostupného masivu. Nyní metro mající dvě trasy je nejvyhledávanějším
prostředkem k přepravě obyvatel. Je nádherně vyzdobené, prostorné a
čisté. A připomíná moskevské. Jen s tím rozdílem, že nikdy není
přeplněné. A nyní si uděláme malou projížďku. (Alexij Roševskij
nastupuje do vozu soupravy metra) Vše je velice příjemné, vagony jsou
plně klimatizovány a lidé sedí naproti sobě (stejně jako – odečteme-li
klimatizaci – ve vozech metra např. v Praze za socialismu).Mnoho Severokorejců dává přednost přemísťování po zemi, pomocí síly pedálů. Bicyklů je zde mnoho a vypadá to, že doprava na kole je zde velmi populární. Kolo zde znamená mnoho a dobré čínské zde dostanete za 30 Euro. Železné čtyřkolové koně, tedy auta, mají na rozdíl od těch v evropských a amerických městech tu výhodu, že v Pchjongjangu neexistují dopravní zácpy. Třídy a ulice jsou zde prostorné, takže nejsou přeplněny automobily. I když není doprava v hlavním městě rušná, je třeba ji regulovat. A to je práce těchto krásek (záběr na pchjongjangskou dopravní policistku řídící dopravu). Pravděpodobně se jedná o nejatraktivnější dívky z celé Severní Koreje. A tady stojí v pchjongjangských ulicích a jejich profesionální výkony působí jako brilantně přesné úkony hradní stráže. Zkrátka je velice působivé je sledovat při práci. Každou půlhodinu se střídají a jde o slavnostní podívanou. Jejich pohyby jsou krátké, jejich uniformy elegantní. Pokud jde o oblékání, jsou Severokorejci konservativní. Pánové chodí oblékaní jako tento muž (záběr na mládence v bílé košili). Klasické kalhoty, běžně černé, bílá košile a jestliže nejsou takto oblečení, pak venku chodí v nenápadných, střídmých šatech. To je typické obléhání pro tuto část světa. Severokorejci říkají, že mohou takto chodit po celý rok – ležérně nalehko v létě a oděni hřejivě v zimě. Ženy chodí oblečeny podobně, ale trochu výrazněji. S výjimkou svátků, kdy si na sebe berou překrásné tradiční barevné šaty, jež nezapřou japonský vliv. Ale existuje jeden unikátní atribut Severní Korey: (Záběr na malý odznak s portrétem Kim Ir Sena mezi palcem a ukazováčkem A. Jaroševského): „Toto není suvenýr, neprodává se v obchodech a pro cizince je téměř nemožné ho získat. Jde o odznak Kim Ir Sena z limitované edice, který se dostává v 18 letech a nosí se zde (A. Jaroševskij si ho připíná na klopu), na levé straně, blízko srdce, jako symbol respektu k vůdci. Před několika lety si lidé přáli nosit na klopě Kim Čong Ila, což bylo ale vladaři zamítnuto.
(Záběr do restaurace) Pokud jde o jídlo, podává se zde typická orientální kuchyně, ostrá pálivá omáčka a různé druhy masa. V uplynulých letech bylo v Pchjongjangu ke spokojenosti zákazníků v otevřelo mnoho restaurací. Ty pokrývají širokou škálu evropských, afrických i orientálních jídel. (Hovoří A. Jaroševski:j) „Nyní jsem v nejlepším gril-baru v Pchjongjangu a zdejší menu mne okouzlilo a trvá mi dlouho, než si vyberu. Myslím, že to bude maso na roštu. Vypadá normálně, ale bylo speciálně opečeno. Čekal jsem pět minut a už servírky přinášejí syrové maso. Zapaluje malý hořák a griluje maso před mýma očima. Výsledkem je delikátní pečínka. Skvělé, vezmu si tenhle kousek masa. Servírky říkají, že nejchutnější je namáčený do pálivé omáčky. Tak to vyzkouším. Co se týče alkoholu, nevypadá to, že by byli Severokorejci nějakými opilci. Mají své vlastní alkoholické nápoje z pravých hadů, ale ty nejsou tak populární. Obvykle zde nejvíce chutná pivo. Pivovar Tendungan je největším producentem země. Vyprodukuje 6 milionů litrů ročně, což znamená, že zabírá 60% trhu. Nejmodernější výrobní technologie se kombinují s dlouholetými zkušenostmi. Výrobní linka byla dodána z Petrohradu, metropole severovýchodního Ruska. (Alexij Jaroševskij čepuje na ukázku a ochutnání sklenici piva). Ale Pchjongjang, stejně jako zbytek země, se nemůže pochlubit mnoha bary. Většina restaurací zavírá v 22 hodin. O pátečních večerech téměř není kam si vyjít. Lidé tedy hledají jiné způsoby, jak se zabavit. Pchjongjangu se říká město parků a město jím nepochybně je. Parků je zde 20. Lidé je vyhledávají pro hry, a řekněte sami co by mohlo být lepší, než odpočinek uprostřed této nádherné krajiny (záběry na idylické chvíle milenecké dvojice na mostku, v pozadí jsou vidět borovice). A pro ty, kteří dávají přednost aktivnějšímu vyžití, je také kam jít. Například změřit své sily do kuželníkového klubu. Ten je velký a relativně levný. (Hovoří Alexij Roševskij:) „Tento klub má čtyřicet kuželníkových drah a je vždy plný lidí. Díky jeho vybudování se stal bowling jedním z nejpopulárnějších sportů v Pchjongjangu. Zde trénuje severokorejský národní tým. (Hovoří trenér Kim Yen Ho:) „Trénujeme 5 – 6 hodin denně. Naše družstvo je mladé, ale moje hráčky vypadají slibně. Věřím, že za několik let budou mé svěřenkyně patřit ke světové špičce.
Nerozvinutý sektor služeb nezhoršuje náladu. Malia Evere vysvětluje, proč je zde k lítosti všech očividný nedostatek takové činnosti. (Záběr na Maliu Evere:) „Myslím, že by pro lidi cestující po celém světě mohla být zajímavá otevřená veřejná debata. A pro ty, kteří chtějí prožít obyčejnou dovolenou na pláži, to zde není nejvhodnější místo. (Záběry na sousoší žen se zdviženýma rukama, skupinu kluků na kolečkových bruslích, obyvatele Pchjongjangu: malého kluka v kšiltovce, ženu se slunečníkem, jdoucí a po náměstí pobíhající děti (některé z nich v pionýrských šátcích), u vodotrysku se fotografující skupinu, muže vychutnávajícího si nanuk, dvě pionýrky). (Záběr na věž Čučche (Juche)), dokončenou v roce 1982 a pojmenovanou podle stejnojmenného principu sestávajícího z autarkie, tj. soběstačného, relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku, vlastenectví, spoléhání na vlastní síly, korejského tradicionalismu a marxismu-leninismu. Monument Juche stojí v centru Pchjongjangu a vypadá jako vysoká pochodeň. Ideologie Juche je státní ideologií KLDR a v Korejštině Juche znamená bezpečnost, občanskou ctnost, celkový postup vpřed a spoléhání se při budování země na vlastní síly. Několik znaků na tomto monumentu může mít hlubší význam. Je skutečností, je realitou… Tato pochodeň symbolizuje Severokorejce, izolované, ale současně soběstačné. A nyní to vypadá, že právě takhle chtějí žít (Záběr na sochu Kim Ir Sena ukazující cestu vpřed).
Podle RT ze Španělštiny přeložil Lukáš Sluka
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára