11. února Pchjongjang informovoval o svých záměrech Washington a Čínu.
12. února přišly vysvětlující titulky. Říkaly, že Severní Korea provedla
svůj třetí jaderný test. Ruské ministerstvo obrany odhadlo, že výbuch
přesáhl sedm kilotun. Organizace smlouvy o úplném zákazu jaderných testů
(The Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organization; CTBTO)
posoudila výsledek dvojí severokorejské zkoušky z roku 2009.
Odsouzení přišlo vzápětí. Hrozily nové sankce. Víc níže.
Pchjongjangská tisková agentura KCNA oznámila test. Řekla, že bylo použito „miniaturizované, lehčí jaderné zařízení s větší výbušnou silou, než minule“. Tvrdila, že test „neměl žádný negativní dopad na okolní prostředí“. V reakci na nepřátelství Západu mohou následovat nespecifikovaná „druhé a třetí opatření“. Severokorejský diplomat Jon Yong Ryong řekl, že jeho země „se nikdy neskloní před nějakou rezolucí“.
Atmosférické testy odrážejí pošetilost. Podzemní účinky závisejí na hloubce a výbušné síle. O Severní Koreji je málo dostupných informací. Satelitní záběry a špionážní letouny zaznamenaly radioaktivní spad.
Jaderná síla a testování v jakékoli formě jsou nebezpečné. Není to
odpověď, říká Helen Caldicottová. Uniknout jejich ničivým účinkům nelze.
Obchodní a vojenské využití vypouští každým rokem do prostředí
statisíce smrtelně radioaktivních plynových částic a radioaktivní prvky.
Znamená to enormní zdravotní rizika. Vrací se nám to formou epidemie
rakoviny. Odborník veřejného zdravotnictví Samuel Epstein to
vysvětloval. Verdikt o desetiletích používání jaderné energie je tu,
říká. „Způsobuje rakovinu.“ Tvrdit něco jiného je vědomý klam.
Washington se zaměřuje na Severní Koreu z geopolitických důvodů. Potřebuje nepřátele. Když neexistují, vytvoří si je. KLDR je předmět doličný číslo 1. Amerika je ve válce se Severní Koreou od června 1950. Trumanova válka nikdy neskončila. Existuje úzkostlivé příměří. Svou délkou nevídané. Konec hry je v nedohlednu. Možná se rýsuje další horká válka. Pokud jí dá Washington přednost, budou jí možná předcházet provokace. Severní Korea se za každou chce vyhnout konfrontaci. Chce mír a normalizaci vztahů. Chce, aby byla respektována její suverenita. Má veškerá práva na tom trvat.
Čína je největším soupeřem Ameriky. Severní Korea je vhodný boxovací pytel.
Americké impériem je udržováno šířením strachu. Těží z toho, že si vytváří nepřátele. Konflikty následují.
Bití do Severní Koreje je politika. George Bush zanesl Pchjongjang na svoji „osu zla“. Obama rozvinul z jeho programu to nejhorší. Těžko říci, co bude následovat. Vyhrožování Severokorejcům už je na zvracení. Vloni v dubnu se jim nepodařilo vypustit satelit. Washington a další západní země je za pokus pokáraly. 30. ledna umístila na oběžnou dráhu svůj satelit Jižní Korea. Washington poskytl podporu. Žádné odsouzení nepřišlo. Politiku USA definuje dvojí metr. Západní partneři, Izrael a generální tajemník OSN Ban Ki-moon nesou spoluvinu.
Severní Korea je jediným národem, který je za vypuštění satelitu sankcionovaný. Používají je prakticky všechny země, ke komunikaci, předpovědím počasí, navigaci, ovládání zdrojů a k dalším nevojenským účelům. Vypouští a provozuje je hodně národů. Jsou mezi nimi Amerika, Izrael, Rusko, Čína, Evropská vesmírná agentura (ESA, s 18 členy), Indie, Japonsko, Írán.
Konsorcium pobřeží USA/Ruska/Ukrajiny/Norska vypouští satelity z
mezinárodních vod. Každoročně. V červnu 2009 si jeho provozovatel, Sea
Launch Co. LLC, podal žádost o ochranu před bankrotem podle Kapitoly 11
Zákoníku USA.
Úspěšně se vynořilo s platností od 27. října 2010. Většinovým vlastníkem reorganizovaného podniku je ruská Energia Overseas Ltd.
Program NASA je definovaný mezinárodní spoluprácí. Americký Národní aeronautický a vesmírný zákon (National Aeronautical and Space Act) z roku 1958 jej podporuje. Zpráva NASA o mezinárodních a meziagenturních vztazích z roku 2008 říká, že NASA podepsala do této doby 4 000 mezinárodních dohod.
Nejrozsáhlejším projektem je vybudování mezinárodní vesmírné stanice. Jsou v něm zapojeny Amerika, Rusko, Japonsko, Kanada, Británie, Francie, Německo, Itálie a sedm dalších členů ESA. Smlouva z roku 1967 o zásadách řízení činnosti států v průzkumu a využití vesmíru, včetně Měsíce a dalších nebeských těles (the Outer Space Treaty) nazývá vesmír „oblastí všeho lidstva“. „Vnější prostor … bude volně ke zkoumání a využití všemi státy bez jakéhokoli druhu diskriminace“, říká.
Pchjongjangská střela Unha-3 nemůže nést jadernou hlavici. Je to nosič
satelitů, ne zbraň. Provozovat ji je veskrze legitimní. Mediální gauneři
nevysvětlují. Nahrazují to nezodpovědným obviňováním. Washington
zboural mnohé, co mu bylo vlastní. Izrael, Indie a Pákistán jsou
jadernými psanci. Jsou těžce vyzbrojení a nebezpeční. Jejich arzenály a
testy porušují Smlouvu o nešíření. Obvinění ani sankce nenásledují.
Vazby na USA poskytují ochranu.
Jedině Severní Korea je cenzurovaná. Radou bezpečnosti. Bylo citováno porušování rezolucí 1718 a 1874. Ty obsahují tvrdé ekonomické a obchodní sankce. Je tomu tak spíše z geopolitických, než z jaderných důvodů. Tvrzením bylo zabránit šíření jaderných zbraní. Bylo citováno ohrožení míru a bezpečnosti.
Žádná země neohrožuje světový mír víc než Amerika. Upřednostňuje první úder preventivními jadernými útoky. Trvá na jednostranném právu tak učinit proti neagresivním/jaderným či nejaderným státům. Vede četné přímé i zástupné války. Ohrožuje vývoj lidstva. Zvoleným terčem je Severní Korea. Prozatím konflikt nenásledoval. Četná kola sankcí vyvolala řadu potíží. Zbrojní embargo zakazuje dovoz zbraní. Jaderná a raketová technika je zakázaná. Černá listina se dotýká stovek jednotlivců, společností i vládních agentur.
Všeobecná omezení zavedena nejsou. Zároveň ale obchodovat se Severní Koreou není jednoduché. Mezinárodní úvěrové agentury nepomohou. Úvěry na to nedosáhnou.
Dovoz severokorejských výrobků vyžaduje zvláštní licenční povolení ministerstva financí. Americko-severokorejský obchod je mrňavý. Celkový vývoz z USA v roce 2012 byl něco pod 12 milionů $. Pro srovnání, do Jižní Koreje bylo v loňském roce prodáno zboží a služby za téměř 39 mld. $. Poté, co Pchjongjang vypustil v prosinci raketu, Rezoluce č. 2087 Rady bezpečnosti utužila sankce. Bylo uvaleno zmrazení aktiv a zákaz cestování.
Washington a Jižní Korea plánují další bilaterální sankce. Další země
budou nuceny se přidat. Pchjongjang dělá, co může. Po celá desetiletí se
drží svého. Vzdoruje imperiálnímu sekýrování. Plným právem.
Po uvalení posledních sankcí prohlásilo jeho ministerstvo zahraničí, že rozhodně odmítá akty nespravedlnosti Rady bezpečnosti OSN, zaměřené na zlovolné porušování suverenity KLDR a zbavování ji práva vypouštět satelity k mírovým účelům. „Nepřátelské síly se hluboce mýlí, když si myslí, že KLDR srazí sankcemi a nátlakem. KLDR bude i nadále uplatňovat své nezávislé a legitimní právo vypouštět satelity k mírovým účelům, a při tom plnit všeobecně uznávané mezinárodní právo o využití vesmíru k mírovým účelům. Bude stále vypouštět satelity k mírovým účelům.“ Má na to plné právo. KLDR dodává, že „vyhlídka na jaderné odzbrojení Korejského poloostrova potemněla“.
Washington nese plnou zodpovědnost. Obama upřednostňuje konflikt a nestabilitu. Mír je nepřijatelný. Pchjongjang nemá jinou volbu. „Podnikne kroky k fyzické protiakci, aby posílil vojenské schopnosti k sebeobraně, včetně jaderného zastrašování…aby se vypořádal se stále nepokrytějšími kroky USA k aplikování sankcí a tlaku proti KLDR.“
Dává přednost míru a normalizaci vztahů. Rozhovory o jaderném odzbrojení závisejí na souhlasu Washingtonu a dalších západních zemí. Naléhavá schůze Rady bezpečnosti byla svolána po její jaderné zkoušce. Očekává, že budou následovat nové sankce.
Severní Korea to zvládá, jak nejlíp umí. Jsou používány firmy, jež nevyvíjejí činnost, a další nástroje. Zčásti úspěšně. Obchodní partneři souhlasí. Mnozí nenávidí či nepodporují restrikce nebo se o ně nestarají. Což ale Washington neodradilo od nátlaku na Radu bezpečnosti, aby je uvalila. Bití do Severní Koreje je dlouhotrvající politika. Nečekejte, že se to teď změní.
Washington byl první, kdo uvedl na Korejský poloostrov jaderné zbraně.
Včetně taktických. Když se rozpadl Sovětský svaz, Severní Korea se stala
terčem. V reakci se Pchjongjang stáhl ze Smlouvy o nešíření jaderných
zbraní. Zaměření se na nebojechtivé země si žádá odpověď. Severní Korea
si vybrala rozvoj jaderného zastrašování. Už má důvod bát se
Washingtonu.
Odborník na východní Asii a Koreu Bruce Cumings o tom diskutoval v knihách i dalších spisech. „Co se nedalo zahladit kolem Korejské války“, řekl, „byla mimořádná ničivost vzdušných kampaní Spojených států proti Severní Koreji, od rozsáhlého používání zápalných bomb (většinou s napalmem) až k vyhrožování použitím jaderných a chemických zbraní a ničení obrovských severokorejských přehrad v posledních fázích války.“
Prakticky celá země byla rozbombardovaná na padrť. Základními cíli byly Pchjongjang, Chongjin, Wonsan, Hungnam a Rashin. Zemřely tři až čtyři miliony lidí. Množství zraněných bylo nepředstavitelné. Nejvíc trpěli nevinní civilisté. Účinek napalmu byl úděsný.
Za všechny promluvil jeden z přeživších: „Padalo to přímo na lidi. Muži okolo mě hořeli. Váleli se ve sněhu. Ti, které jsem znal, prosili, abych je zastřelil. Bylo to úděsné. Když napalm spálil kůži na škvarek, odpadávala z tváří, ramen i nohou jako smažené bramborové lupínky.“
Amerika vede války nelítostně. Zásady zákona jsou odvrženy. Rozkazy nutily americké jednotky vypalovat města i vesnice. Vytvořte moře plamenů, nařizovaly. Generál Matthew Ridgway směroval bombardéry k zapálení Pchjongjangu a dalších strategických cílů. Ve spálené zemi, smrti a zmaru byla zobrazena politika.
MacArthur chtěl, aby velitelé zvážili použití jaderných zbraní. To by
rozhodlo válku v deseti dnech, tvrdil. Chtěl rozprostřít pás
radioaktivity od Japonského moře až ke Žlutému moři. Svůj plán nazval
„tutovkou“. Sovětské Rusko by s tím neudělalo nic, prohlašoval.
Cumings řekl, že nejaderná válka „srovnala Severní Koreu se zemí a zabila miliony civilistů. Severokorejci vám řeknou, že celé tři roky čelili každodenní hrozbě, že budou zaživa spáleni napalmem.“ Nebylo úniku. „Od roku 1952 bylo srovnáno se zemí skoro všechno v severní s střední Koreji. Zbylé obyvatelstvo přežilo v jeskyních.“
Zhodnocení škod způsobených bombardováním ukázalo, že 18 z 22 největších měst bylo z poloviny nebo více srovnáno se zemí. Velká průmyslová města byla zničena ze 75 - 100 %. Vesnice byly popisovány jako „nízké, rozlehlé hromady popela“.
Pchjongjang má dobrý důvod bát se Ameriky. Dává přednost jadernému zastrašování. Je přesvědčení, že k sebeobraně je tím nejlepším. Nedokázat ochránit svůj lid by bylo nezodpovědné. Co přijde se uvidí. Americký program odráží imperiální bezpráví. Stálá válka je politika. Masové zabíjení a ničení jí jsou v patách. Korejský poloostrov je asi terčem. Nebylo by to poprvé. Až se čas naplní, řekne, co bylo v plánu.
Stephen Lendman, 21. 2. 2013 (překlad rv)
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára