Jako hospodářství řízené státem v rámci kolektivního vlastnictví založené na soběstačnosti. Stát přidělí rovným dílem své fondy lidem. Zemědělství tvoří 60 % ekonomiky, zbytek je těžký průmysl, zejména vojenský.
Velký hladomor z let 1995-1998 mohl podle některých údajů stát život až dva miliony lidí. Jsou tato čísla pravdivá?
Žádné oficiální údaje neexistují, ale já osobně se domnívám, že počet mrtvých nepřekročil osmdesát tisíc.
Jaké byly příčiny hladomoru? V jakém rozsahu k němu vláda přispěla svými chybami a opomenutími v řízení hospodářství a pomoci postiženým?
Vláda žádné chyby neudělala. Naopak, jak vysvětlíte, že mezi lety 1948 a 1995 k ničemu srovnatelnému nedošlo? V 80. letech bylo hospodářství KLDR silnější než jihokorejské a mezi socialistickými zeměmi jsme patřili k nejúspěšnějším. Skutečnými příčinami krize byl rozpad socialistického bloku a z toho plynoucí obtíže v přizpůsobení se novým podmínkám, na něž jsme nebyli do té doby zvyklí, a ještě navíc naši zemi postihly přírodní pohromy.
Jaké máte na to období vzpomínky?
Viděl jsem umírající lidi. Lidé bez jídla pracovali až 20 hodin denně, aby pomohli své zemi. Mnoho z nich při práci zemřelo. Nebylo žádné topení, žádná elektřina, žádná tekoucí voda. Pamatuji si na zavřené obchody v Pchjongjangu, kde fungoval jedině Veřejný distribuční systém. Vzpomínám si na kolegyni z ministerstva, která se držela za břicho, protože už den nic nejedla. Já jsem jedl pouze rajče, česnek a kus zmraženého chleba, který poskytoval Červený kříž. V rozporu s tím, co média obvykle tvrdila, lidé na venkově trpěli a umírali méně než lidé ve městech, protože každá rodina měla kousek půdy, kde mohla pěstovat zeleninu a chovat dobytek. Na severu na lidi krize dolehla nejtíživěji, protože kvůli klimatickým podmínkám tam nešlo nic pěstovat. Jaká je situace s potravinami dnes?
Světový potravinový program [World Food Programme, WFP] nám pravidelně vysílá varování, protože na tom mají zájem. Jak by jinak mohli tolik vydělávat? Totéž platí pro Organizaci pro výživu a zemědělství [Food and Agriculture Organization, FAO]. I ze satelitních snímků vlastně můžete vidět, že letošní sklizeň je mnohem lepší. Kromě toho modernizujeme naše zemědělské vybavení a zlepšujeme kvalitu půdy. V současnosti není potravinová nouze a věci se mohou jenom zlepšovat.
Můžete to dokázat?
Pravidelně navštěvuji různé kouty země. Vidím družstva, nemocnice, farmy.
Můžete se pohybovat po celém území?
Ne, na vojenská území je všem vstup zakázán. Ale velmi dobře znám život lidí a každým dnem sleduji změny k lepšímu - je více domácích produktů, jídel, pečiva a dalšího spotřebního zboží.
Zatímco Severokorejci hladověli, vy jste prováděl zahraniční delegace mezi architektonickými památkami, impozantními symboly panující ideologie i obrovskými bowlingovými halami. O vojenských výdajích, luxusních hodinkách, zásobách koňaku pro Kim Čong-ila ani nemluvě. Jak můžete obhájit priority režimu a vaši roli v jeho podpoře v tehdejší době?
Sdružení přátel Koreje začalo pořádat zájezdy v roce 2000, když už krize skončila. Zmíněné objekty byly budovány především v 80. letech, kdy bylo hospodářství v dobré kondici. Takže například stavba hotelu Rjungjong [vysokého 330 metrů o 105 patrech] byla zastavena, když se vláda rozhodla přesunout finance na potřebnější věci. Navíc všechen materiál pochází z tuzemska, nedovážíme nic ani nic neutrácíme. Pokud jde o ten koňak, Kim Čong-il alkohol nepije, takže se jedná o pouhou domněnku.
Je pravda, že Kim Čong-il nařídil uzavření všech malých živností, které vznikly po hladomoru, a že je režim toleroval, třebaže byly formálně ilegální?
V Severní Koreji nejsou žádné soukromé živnosti, žádná alternativa k socialistickému hospodaření. Všechny stánky a krámky, jež můžete vidět, jsou ve státním vlastnictví - stát pověřuje dané lidi, aby je řídili pro společenské účely. Tak se lidé cítí užitečnými společnosti a vzájemně se sbližují. Pravdou je, že za potravinové krize stát hlavně ve městech otvíral tzv. otevřené obchody, což byl experiment nemající cokoli společného se soukromými aktivitami. Každá státní společnost mohla v povoleném limitu stanovit vlastní ceny, takže šlo o jakousi zárodečnou formu konkurence, což mělo vést k oživení ekonomiky. V současnosti už není nic takového potřeba.
Co si osobně myslíte o soukromém vlastnictví?
Záleží na konkrétní zemi a systému. Pro mě je kolektivnost důležitější než individualismus a severokorejský stát nyní plně zastupuje zájmy celé společnosti.
V prosinci se severokorejská vláda rozhodla revalvovat won. Jaké byly důvody měnové reformy?
Zaprvé, cílem bylo reformovat měnu tak, aby byla poměřitelná s dolerem či eurem, a proto se škrtly nuly. Hlavním důvodem byl však boj proti padělání peněz. V Itálii byl kupříkladu nedávno rozprášen gang, který tiskl miliony falešných wonů.
Ale vždyť won není měna používaná na mezinárodním trhu, tak proč ji padělat?
Mnoho lidí si myslí, že ho mohou vyměnit za mezinárodní měnu, nebo ho posílají do Číny korejským obchodníkům.
Podle dostupných zdrojů se hranice směnitelnosti peněz pohybovala zprvu na 100 tisících wonů na osobu a potom byla zvýšena na 500 tisíc. Uvědomujete si, že tato změna posílila protesty lidí, k nimž došlo po revalvaci?
Pokud vím, mez směnitelnosti stanovena nebyla, ačkoli byla tato oblast pečlivě kontrolována, aby se zabránilo podvodům a hromadění kapitálu. Krom toho je severokorejský bankovní systém jedním z nejpružnějších na světě - neexistují daně z příjmu, účty si zde mohou otevřít i cizinci apod.
Jsem si jist, že máte příležitost hovořit s mnoha lidmi. Jak průměrný občan měnovou reformu přijal? Až se vrátím do Pchjongjangu, budu se o tom s lidmi bavit.
Mohl byste ve zkratce vysvětlit, jak funguje zdravotnictví?
Zdravotní péče je pro všechny zdarma. V národních nemocnicích je okamžitá péče. Ale je tu něco víc; každý měsíc za každou rodinou chodí lékař, který hlídá zdraví celé rodiny. Jde o systém preventivní péče. Máme mnoho lékařů, takže se můžeme setkat s určitými nedostatky, jež bohužel stále existují. Kde je to možné, využíváme v souladu s orientální tradicí tradičního lékařství.
Jak vypadá školský systém?
Když děti dosáhnou školního věku, musí do školy chodit. Studium na všech stupních je bezplatné a negramotnost neexistuje. Školní programy nabízejí politická studia pro ideologické řízení i tradiční předměty, jinak by se země nemohla technologicky vyvíjet a nemohla by kupříkladu vyrábět interkontinentální rakety.
Dle oficiální ikonografie jsou Kim Ir-sen [též Kim Il-sung, v článku jsem užil ruské podoby prezidentova jména, neboť je u nás historicky užívanější] a Kim Čong-il znázorňováni jako bohové či polobohové. Jejich obrazy nevisí pouze ve veřejných prostorách, ale také v každém domě. Odznaky s jejich podobiznami musejí nosit na svém oblečení už děti. Jak jakožto člověk ze Západu hodnotíte takový kult osobnosti?
To není kult osobnosti. Spíše bych řekl, že lidé následují svého učitele. V Asii jsou osoby učitele a otce mnohem důležitější než na Západě a Severní Korea tuto formu zachovává z úcty k jejich vedení. Kim Ir-sen je otcem naší společnosti, nikdy jsem však neslyšel, že by jej kdokoli označil za boha, neboť každý ví, že je mrtev a že smrtelný je i jeho syn.
Jednou jsem viděl dokument, myslím, že to bylo na kanálu National Geographic, kde nějací zbožní lidé děkovali obrazům Velkého a Drahého vůdce, že jim vrátili zrak. Co si myslíte o takových emocionálních výjevech?
Dokument, o němž hovoříte, hledal akorát senzace a fakta byla vytržena z kontextu. Pacienti našim vůdcům děkovali za zdravotnický systém, který jim umožnil znovu nabýt zraku, systém, ve kterém chirurgové neoperují pouze krále či privilegované členy strany, nýbrž i prosté rolníky.
Oficiální webová stránka KLDR, kterou jste vytvořil, vychvaluje Velkého a Drahého vůdce. Věříte, že Kim Čong-il je neomylný? Pokud ne, řekněte mi, kdy se podle vašeho názoru dopustil chyby.
Určitě chyby dělá, ale od doby, co jsem do Severní Koreje přijel, jsem žádnou nezaregistroval. Nemohu na Kim Čong-ila, jehož vedení je příkladné, něco svádět. Všiml jsem si chyb stranických funkcionářů, našeho vůdce však nikoli.
Byl jste již v Severní Koreji, když zemřel Kim Ir-sen? Nebyl jeho pohřeb neuvěřitelnou ukázkou masového fanatismu?
Byl jsem ve Španělsku. Tehdy se ukázala jednota lidu a láska k našemu vůdci a otci. K Severokorejcům se vždy choval jako k vlastním dětem a osobně adoptoval tisíce sirotků. Vyjádření bolesti bylo zoufalstvím po ztrátě otce. Nic z toho nebylo řízeno, vše bylo spontánní a Severokorejec by se mohl cítit uražen, pokud by kdokoli zapochyboval o jeho chování.
Jak často se setkáváte s Kim Čong-ilem? Osobně jsem se s ním setkal pouze jednou, v roce 2003, krátce poté, co jsem tohle všechno začal dělat. Nicméně vedle něho sedím při vojenských přehlídkách a jsme v pravidelném kontaktu přes oficiální zprávy a e-mail. Často na mě kývne hlavou při oficiálních událostech.
Jaký je jeho současný zdravotní stav?
Cítí se dobře, ale jako každý člověk někdy onemocní. V posledních měsících se šířilo plno lží, například je absolutní nesmysl, že byl na operaci mozku. V Severní Koreji znají jeho zdravotní stav pouze dva lidé. Je to státní tajemství.
Bylo v KLDR v posledních měsících nějaké mocenské vakuum?
Systém je velmi dobře zajištěn pro případ Kim Čong-ilovy smrti. Máme předsedu Lidového shromáždění, který zastupuje lid. Rovněž Komise národní obrany, jíž předsedá právě Kim Čong-il, má místopředsedu, jenž by mohl agendu převzít. Nedošlo by k žádným revolucím či státním převratům, poněvadž úroveň společenské soudržnosti tomu brání. Vůdcovo charisma samozřejmě zastupitelné není.
Hovořme teď o nástupnictví. Podle některých významných zdrojů se Kim Čong-ilovým nástupcem má stát jeho nejmladší syn Kim Čong-un. Jde jen o spekulace nebo je na tom kus pravdy?
Žádný nástupce není stanoven. Kim Čong-il je u moci, protože to tak lid chtěl, ne proto, že byl jmenován svým otcem. Severokorejci by nikdy nepřijali vůdce vnuceného shora, i kdyby měl za sebou kdovíjakou životní dráhu.
Promiňte, obávám se, že nerozumím…
Už v dětství Kim Čong-il nosil uniformu a žil s vojáky. Lidé jej vždy vnímali jako potenciálního vůdce a on zase vždycky cítil hlubokou zodpovědnost za pomoc svému otci. Lidé ho uvítali jako náhradníka věčného prezidenta. Nikdo jako on tu nebyl.
Zůstane armáda věrná linii určované stranou nebo lze předpokládat samostatné jednání?
Bezpochyby zůstane věrná, protože strana je všudypřítomná, i v armádě.
Proč severokorejská armáda potřebuje milion mužů?
Aby chránila naši zemi proti supervelmocem, jakou jsou Spojené státy. Díky naší armádě je Severní Korea schopna přežít.
Jak jsou vojáci spokojeni? Dochází k případům dezerce či vzpoury?
V armádě mám mnoho přátel a mohu vás ujistit, že naše šiky stojí pevně kolem strany a jejího vůdce. Nejsou zde žádné kliky nebo třenice. I kdyby tu byl někdo, kdo by smýšlel jinak, bylo by velmi obtížné čelit celé společnosti. Největší hrozbou pro každého Severokorejce je společenské odmítnutí.
Nemyslíte si, že se někdy Severokorejci své vlády bojí?
Ne, lidé ji vnímají jako benevolentní. Já osobně bych byl někdy mnohem tvrdší. Vláda, lid a armáda je jeden celek.
Jsou v ulicích policisté?
Není to nutné. Ve společnosti, která je prosta sociálních problémů, konfliktů, extremismu, drog, prostituce, ve společnosti, jež se sama řídí, je každé narušení soudržnosti napraveno občany samými. Ve věznicích je jen velmi málo lidí; a ti mají většinou nějaké duševní poruchy.
Máte v KLDR tajnou službu srovnatelnou se sovětskou KGB či východoněmeckou Stasi?
Máme zpravodajskou službu, která je podřízena dohledu Ministerstva veřejné bezpečnosti a která má odvracet bezpečnostní hrozby ze zahraničí. Nejedná se však o policii, jež by sledovala lidi, protože my takový problém nemusíme ani řešit. V Severní Koreji z vlastní vůle každý občan kontroluje chování svých sousedů.
Kde se narodil Kim Čong-il, v ruské vesnici, či na hoře Pektusanu [se svými cca 2 750 metry je nejvyšší horou Severní Koreje]?
Na Pektusanu, kde v té době působily partyzánské oddíly. V Rusku není nic, co by připomínalo jeho narození, zatímco Pektusan je plný památek na tuto událost.
Historie komunismu je plná krveprolití, bídy a útlaku. Jaký je základ vaší bezpodmínečné obrany této ideologie ve světle pádu komunistického systému téměř ve všech zemích světa?
Komunistické masakry nejsou o nic větší, než jaké každým dnem vyvolává kapitalismus. Jen se podívejte, co se stalo v Jugoslávii v závěru komunistické vlády. Do té doby žily všechny národy pospolu, pak přišlo peklo. Je obrovskou lží, že komunismus byl tragédie. Ale nezpochybňuji, že při prosazování komunistické ideologie se lidé dopouštěli omylů. Můj postoj vyvěrá z představy rovnostářské společnosti, ve které člověk není vykořisťován člověkem a kdy všechny výrobní prostředky patří lidu. Socialismus, ve který věřím, tedy v severokorejský, spojuje celou společnost a každému dává podíl na revoluci.
Co si myslíte o velkých komunistických vůdcích - Leninovi, Stalinovi, Maovi, Pol Potovi?
Stalin a Mao byli velkými revolucionáři. Ale kulturní revoluce byla chybou. Stalin byl schopen spojit rozličné národy a rasy do jediného svazku a postavit se nacistům. Jistě se oba dopustili chyb, zejména z duchovního hlediska. O Pol Potovi mluvit nechci, to byla tragédie.
Proč severokorejský systém nepadl jako ostatní?
Díky naší ideologii, která nevylučuje, ale spojuje. Čína či Sovětský svaz například vyhlásily válku náboženství. My jsme naopak věřící zapojili do činnosti strany. Nicméně je to také zásluha osobností našich vůdců. Kim Ir-sen byl největším komunistickým vůdcem v dějinách.
Domníváte se, že Severní Korea by mohla být vzorem pro ostatní národy?
Ano, domnívám, ačkoli je nemožné přenést náš model do jiných zemí, aniž by se vzaly v úvahu konkrétní specifické podmínky.
V jakém ohledu je severokorejský model lepší než ostatní politické systémy?
Ve své schopnosti zajistit uspokojení základní lidských potřeb skrze vládu, jež je vnímána jako patron, ochránce lidu. Nebo třebas v odstranění korupce díky přerozdělování hospodářských zdrojů lidem.
Vysvětlete mi, prosím, charakteristické rysy ideologie čučche.
Čučche je idea založená na severokorejské kultuře a tradicích, ovlivněná náboženstvím, především buddhismem. Právě ona duchovní část přispívá k originalitě filosofie, která proto nemůže fungovat nikde jinde. Zapojení umělců a vědců do strany způsobilo ve své době mnoho problémů Kim Ir-senovi ve vztazích s ostatními komunistickými zeměmi.
Myslíte si, že lidé přesně vědí, co čučche je?
Ano, bez jakékoli pochybnosti. Každý by to byl schopen vysvětlit, počínaje tříletými dětmi a osmdesátníky konče. Lidé dennodenně čučche studují a vstřebávají.
Bavme se teď o jaderném programu. V posledních letech byla jednání mezi Severní Koreou a mezinárodním společenstvím, a zvláště Spojenými státy, poznamenána sankcemi, pokusy o dohodu, kroky zpět a nezdary. Jaká je situace dnes?
Náš postoj je stále stejný. Požadujeme mírovou smlouvu s USA, abychom konečně skončili agresivní válku vedenou proti nám. Nyní poprvé Washington poslouchá naše volání po míru, po letech výhružek a vzdoru [to ještě nikdo - snad s výjimkou těch, kteří incident, podobný tonkinskému, zinscenovali - nevěděl, co bude následovat po potopení jihokorejského Čchonanu v březnu tohoto roku]. Budeme s Američany jednat jako s legitimními partnery, ale nikomu nedovolíme, aby nám vnucoval svou autoritu. Řešit problémy můžeme pouze bilaterálními jednáními.
Dojem na Západě je takový, že Severní Korea užívá jaderné hrozby k vydírání mezinárodního společenství, k získání výhodné vyjednávací pozice a k uznání, že bez jaderné zbraně by ji nikdo nebral vážně. Jaký je tedy pravý důvod?
Bush ukázal, že Spojené státy by nás mohly napadnout, protože nás zařadil do své nechvalně známé Osy zla [termín používaný G. Bushem mladším, jímž označoval země podporující terorismus; podle něho mezi ně patřila KLDR, Írán a Irák]. Jediný odstrašující prostředek, který jsme měli, bylo vybudování jaderného arzenálu. Záruky toho, že se problém bude řešit, chceme i ze strany USA, nejen od Rady bezpečnosti OSN.
Opravdu se domníváte, že Spojené státy mají nepřátelské úmysly? Už je ukázaly v roce 1950, když nás masakrovaly bombardováním a biologickými zbraněmi.
Jedno téma, které mě stále fascinuje, je korejská válka, protože přinejmenším dvě věci by měly být jasné, kdo začal a jak konflikt skončil. Jenže severokorejská verze se liší od té, která je známa ve zbytku světa. Mohl byste to vysvětlit?
Západní verze ukazuje, jak dalece může důmyslná propaganda ovlivnit mysl lidí. Stále žije dost lidí, kteří mohou potvrdit, jak se věci opravdu seběhly. V Jižní Koreji byly dokonce vydány knihy, napsané právě Jihokorejci, jež popisují přípravy Spojených států na útok vůči Severu. Máme desítky dokumentů z prezidentského paláce v Soulu s plány na útok proti Pchjongjangu. Američané pod záminkou, že Sever zaútočil na Jih, pronikli na část našeho území. Protiútok vedený Kim Ir-senem přinutil Američany k ústupu. Viděli, že jsou obklíčeni, a tak využili nepřítomnosti sovětského a čínského delegáta a přesvědčili Radu bezpečnosti OSN k zahájení nové ofenzívy proti KLDR. Patnáct států se k nim přidalo a okupovalo téměř celý poloostrov, zatímco Američané bombardovali naše i čínské území. Naštěstí byla Severní Korea schopna zvítězit a přinutit své nepřátele k příměří.
Kolik jaderných zbraní máte?
Máme tucty jaderných zbraní schopných mezikontinentálního přeletu. Snadno můžeme zasáhnout Spojené státy.
Takže se Američané bojí právem…
Ne, protože oni jediní v dějinách jaderné bomby použili a teď jich mají k dispozici přes šest tisíc. Jak můžete vidět, obávat by se měl někdo jiný. Chtějí-li opravdu jaderné odzbrojení poloostrova, měli by začít u sebe a jít příkladem.
Jak vysvětlíte tvrzení, že šíříte jaderné zbraně?
To jsou naprosté nesmysly. Prodáváme vojenské technologie, ale jaderné vybavení ne.
Je pravda, že Pchjongjang spolupracuje s barmskými generály v oblasti jaderných technologií? Co víte o tunelech u Neipyijta [od roku 2005 hlavního města Myanmaru (Barmy)]?
O tunelech nevím nic, ale je pravdou, že podporujeme vojenskou spolupráci s mnoha zeměmi. Jedná se však pouze o technologie pro obranné účely a jednání se suverénními státy, nikoli s paravojenskými organizacemi či teroristy. Dostali jsme mnoho žádostí od teroristických skupin, ale vždy jsme je zamítli.
Co je účelem raketových základen v Japonském moři?
Raketové základny jsou součástí řádné obrany, nemělo by to být interpretováno jako nepřátelský čin.
Myslíte si, že Kim Čong-il má raději Obamu než Bushe mladšího?
My nechceme zasahovat do vnitřních záležitostí jiných států, jen pozorujeme a analyzujeme. Po začátku, který nás zklamal, si začínáme všímat změny v postoji Američanů vůči nám. Nicméně posun je možno připisovat už Billu Clintonovi.
Byl jste někdy v USA? Co si o té zemi a tamních lidech myslíte?
V USA jsem viděl leccos; lidi, jak řvali ve veřejných autobusech, i lidi slušné, kteří hodně riskují, když vystoupí proti systému. Ale obecně můžu říct, že americká města mě děsí; po sedmé hodině večerní jdou všichni běloši domů a ulice ovládnou černoši a žebráci.
Teď o japonských rukojmích unesených v 70. letech. Kdo to byl, proč byli uneseni a jak se jim žije dnes? Za celou akci byl zodpovědný pracovník zpravodajské služby, který je nařídil unést, aby vyučovali japonský jazyk a kulturu v KLDR. Udělal to však z vlastní iniciativy, nikdo z vyšších míst mu nic takového nenařídil. Vedení to nevědělo. Někteří z nich zemřeli, jiní se vrátili zpět do Japonska.
Jaká je situace amerického misionáře Roberta Parka, jenž byl zatčen v listopadu minulého roku poté, co vstoupil na území KLDR?
Jde o typický příklad novověrectví ze strany náboženského fundamentalisty, který věří, že jedná podle boží vůle. Existují lidé toužící po slávě či jsou postižení duševní poruchou. Je pod dohledem, ale podmínky má dobré, my s nikým nejednáme špatně. Stačí se podívat, jak se zacházelo s dvěma americkými novináři, kteří pronikli na naše území: byli ubytováni v sídle vyhrazeném pro zahraniční hosty, měli jídlo, nové oblečení a všechny možné dostupné služby. Samozřejmě nemohli odjet. Byli jsme shovívaví, třebaže zákony ukládají trest vězení.
Co Spojené státy nabídly za jejich propuštění?
To je státní tajemství, ale mohu vás ujistit, že šlo o něco velmi významného. Důsledky uvidíme v příštích měsících. Řeknu jen, že jejich nabídka měla co dělat s obnoveným přibližováním k našim pozicím ze strany Obamovy vlády.
Ale už i Bush mladší ukázal ochotu jednat s Pchjongjangem…
Ano, ale jen díky našemu jadernému arzenálu. Bush přešel od doktríny preventivního jaderného úderu k vyjednávacímu stolu, neboť pochopil, čeho jsme potenciálně schopni dosáhnout.
Jaké jsou v současnosti hlavní zahraniční investiční projekty v Severní Koreji?
Zahraniční společnosti v tomto ohledu žádají mlčenlivost, aby se předešlo spekulacím a manipulacím. Jde však hlavně o projekty čínské.
Kdo jsou vaši hlavní obchodní partneři?
Čína, jak jsem již řekl, ale také Rusko a jižní východoasijské země.
Jak pokračuje experiment v Kaesongu? Jak vysvětlíte uplatňované principy kapitalismu v baště komunismu? Kaesong je v prvé řadě politický nápad, cesta k integraci a znovusjednocení skrze ekonomiku. Až dosud to pro nás díky přílivu zahraničního kapitálu a jihokorejským společnostem, které vyráběly levně, ale přitom kvalitně, fungovalo dobře. Nyní ultrakonzervativní vláda v Soulu porušuje všechny dohody, ujednané jejími předchůdci. Jihokorejci i tamní podnikatelé nicméně znovusjednocení podporují. Lidé v Kaesongu nejsou ovlivňováni propagandou, protože ji neumožňujeme.
Vydělávají severokorejští dělníci v těchto továrnách více než ostatní dělníci v zemi?
Ne, jedinými výhodami jsou příděly oblečení a jídla, které jim někdy dávají severokorejští manažeři.
Jsou plánovány další zvláštní zóny?
Od 80. let existuje průmyslová zóna na severovýchodě země a část izolovaných pozemků pro turisty z Jihu, kontrolované vojáky.
Vy jste často v Pekingu. S kým se tam setkáváte?
S podnikateli, místními Korejci, s novináři. Ale je to hlavně o obchodu.
Jaký je skutečný vliv Číny na severokorejskou politiku?
Prakticky žádný. Jsme suverénní národ a jdeme jen svou cestou. Kdybychom byli poslouchali čínské představitele, už bychom byli kapitalistickou zemí.
Jaké jsou politické a hospodářské plány na dalších pět let? Co by se mělo dít v roce 2012, kdy budete slavit sté výročí Kim Ir-senova narození?
V roce 2012 začne nová fáze, během níž se budeme snažit přeměnit KLDR v supervelmoc, nejen politickou a vojenskou, ale také hospodářskou. Budeme posilovat domácí průmysl, zemědělství a zahraniční obchod. Země obdrží velké množství mezinárodní měny, staneme na vyšším stupni rozvoje. Máme zásoby nafty, zlata, nerostných surovin, jen nám dnes chybějí technologie k jejich využití. Pracujeme na přípravě naší první lehkovodní jaderné elektrárny, stejné, jakou nám podle dohody, již potom porušili, Američané měli dát. Díky této elektrárně Severní Korea vyřeší energetické problémy a uspokojí potřeby svého průmyslu.
Proč po všech těch problémech Severní Korea nevybudovala infrastrukturu?
Především kvůli ekonomické blokádě, které na nás byla uvalena. Systém však není dokonalý a potřebuje zlepšení.
Jaký je plat severokorejského občana?
8 tisíc wonů měsíčně pro úředníka (se stupnicí zohledňující věk) a 16 tisíc pro zemědělce.
Jaké spotřebiče mají běžné domácnosti? Televizi, rádio, topení. Lednici mají ve vybavení jen nové byty. Pchjongjang prožívá obrovský stavební rozmach, ve výstavbě je přes 150 tisíc nových domů.
Je pravda, že rádio je vždy naladěno jen na jednu frekvenci?
Existuje více frekvencí, ale ty jsou samozřejmě kontrolovány. Krom toho je v každém domě výstražný systém, díky němuž vláda může v případě ohrožení občany varovat a mobilizovat.
Skutečně může být člověk, který roztrhne novinovou stránku, na níž je obraz vůdců, trestně stíhán?
Ne, to je nesmysl. Jenom by vás praštili sousedi.
Mají severokorejští dělníci dovolenou?
Ovšem, stát jim proplácí 25 až 30 dnů volna ročně (záleží na zaměstnání). Pracují od pondělka do čtvrtka, pátek je věnován dobrovolným pracím na polích a v továrnách. V sobotu dopoledne se pak lidé vzdělávají.
Existují v KLDR nějaká rekreační střediska?
Na pobřeží jsou typická volnočasová městečka. Stát platí ubytování i dopravu, lidé neutratí nic.
Příští léto se KLDR zúčastní světového šampionátu ve fotbale. Je pravda, že Kim Čong-il zakázal vysílání zápasů?
Nejde o zákaz, ale o vlastnická práva. Nemůžeme utratit miliony eur za práva na fotbalová utkání. Nicméně sledujeme mnoho evropských týmů na třech národních kanálech přes pirátské satelity.
Před pár měsíci vláda díky velkému kontraktu s egyptskou společností představila nový telekomunikační systém. Kdo jsou jeho uživatelé a kolik jich je? Plánujete rozšíření této služby? Kolik stojí? Může být využita celoplošně?
Tato služba se rozvíjí, třebaže je stále poměrně drahá. Nejnovější data hovoří o 80 až 100 tisících uživatelů. Může ji využít kdokoli, nejenom straničtí funkcionáři, ačkoli volat můžete pouze v rámci Severu. Nemůžeme komunikovat s cizinci.
Bavme se teď o chování k menšinám. Je například tolerována homosexualita? Je pravda, že v ulicích nejsou žádní postižení lidé? A co dětská podvýživa?
Homosexualita je soukromá záležitost, stát do soukromého života občanů nevstupuje. Postižení lidé se mohou pohybovat po ulicích jako všichni ostatní, třebaže je turisté nevidí. Děti měly problémy s podvýživou za potravinové krize, teď už ale ne.
Co si myslíte o odbornících na Severní Koreu ze Západu (Lankovovi, Cummingsovi, Beckerovi, Demickovi a jiných)? Čtete jejich knihy či články? A čtou je severokorejští vůdcové?
Čtu všechno, kromě zjevných nesmyslů. Co já vím, naši vůdcové pravidelně dostávají od zahraničních ambasád nové knihy týkající se KLDR. Většina z nich jsou však bohužel čisté spekulace nezakládající se ani zbla na pravdě.
Cítil jste se v ulicích někdy špehován?
Sledován, špehován ne. Jako cizinec stále vyvolávám mezi lidmi zvědavost.
Cítil jste se někdy ohrožen?
Naopak, Severní Korea je nejbezpečnější zemí na světě.
Už se vám někdy zdálo, že jste nástrojem v rukou severokorejské vlády?
Ne, protože já s nimi hledám spolupráci, ne oni se mnou.
Jak byste odpověděl těm, kdo vás označují, promiňte, za „užitečného hlupáka" ve službách zločineckého režimu?
Urážky nezasluhují odpověď. Obviňování druhých, aniž by člověk dělal cokoli pro svůj systém, je ubohé. Já jsem byl vždy důsledný ve svých myšlenkách, jednali se mnou jako s teroristou a i v budoucnu za to někde budu platit.
Představme si, že jednou režim v Pchjongjangu padne jako ostatní komunistické systémy. Jak byste viděl budoucnost dvaceti čtyř milionů Severokorejců a tu svou?
Já osobně bych ihned opustil své vládní funkce, přeměnil Sdružení přátel Koreje (KFA) ve studijní kroužek zabývající se dílem Kim Ir-sena. Bojoval bych proti nové vládě ze zahraničí. Severokorejce by potkal podobný osud jako Číňany, se všemi nerovnostmi a problémy. A přáním čínské vlády by bylo připojení našeho území. Peking se řídí jen svými vlastními zájmy, a třebaže jsou tu tradiční bratrské vztahy, čínský ideologický pohled je v rozporu s naší vizí. Vzájemně se uznáváme, ale nemáme se už příliš v lásce.
Nedávno jste skrze KFA publikoval knihu o Severní Koreji [v originále se jmenuje Korea, The Songun Citadel]. Mohl byste stručně popsat, o čem je? Je to kniha o severokorejském politickém systému a také o mé osobní zkušenosti a zážitcích. Doufám, že bude brzy přeložena do různých jazyků.
Co soudíte o kvalitě života lidí v KLDR?
Je to skromný, ale důstojný život. Lidé si nemusejí dělat starosti kvůli tomu, co je příští den čeká, nejsou zadluženi, nemusejí se obávat ztráty zaměstnání. Každá potřeba je kryta státem.
Předpokládejme, že pracuji tak tvrdě, že si mohu dovolit větší dům. Proč si ho nemůžu koupit?
Protože musíte obětovat svoji sobeckost pro společné dobro. Své cíle musíte zaměřit směrem k ideologii, nikoli k materiálním potřebám. To je výhoda ideologického systému ve srovnání s modelem postaveném výhradně na ekonomice.
Akceptují lidé tento pohled?
Naprosto. Díky tomu systém zůstává pevným. V roce 2010 by nebylo snadné udržet komunistický režim proti vůli 24 milionů lidí [ve čtyřiadvacetimilionové zemi].
Existuje mnoho způsobů, jak režim udržovat…
V současnosti všichni systém podporují a položili by svůj život, aby jej zachránili. To je fakt.
Přeložil, úvodem a poznámkami opatřil Ladislav Zemánek
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára